Vrchlabí 1. 11. 2026, Michael Pfann
Texty: Introit 1. Kor 3,11, 1. čtení Mt 5,17–20, kázání Žalm 1, 3. čtení Iz 25,8, pož. Nu 6, 24-26
Písně: 302, S 316, 314, 581, 425
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
odkud čerpáme? Kde máme své prameny? Co nám dává orientaci pro naši cestu životem?
*
Na našich podkrkonošských Hovorech jsme se letos začali zabývat Žalmy. Budeme se k nim v příštích měsících vracet i při bohoslužbách. Není to úplně snadný úkol. Žalmy jsou modlitby, poezie, písně, básně. Jak vykládat modlitby – tento rozhovor, který se děje mezi člověkem a Bohem? Možná Žalmy nemusíme přímo vykládat, ale spíš nad nimi meditovat. Dnešní kázání bude takový trochu úvod do toho počínání, tak to bude možná přeci jen nestandardně trochu víc vysvětlování.
*
Dlouho pro mě byly Žalmy těžko přístupné, nevěděl jsem kudy do nich.. Letos v létě během našeho studijního pobytu ve Woltersburgském mlýně jsem k nim konečně našel přístup a začal je snad alespoň vzdáleně chápat. Pomohlo, když jsem pochopil, jak je důležitý kontext, v nichž vznikaly. Totiž jaká je situace těch, kdo se Žalmy modlí. Čím žijí ti, kdo se snaží do slov vložit své nářky, bolesti, i radosti; kdo hledají, jak slovy vyjádřit svůj vztah k Bohu.
Pochopil jsem také, že slovy těchto lidí k nám vlastně také svým způsobem mluví Bůh. Však říkáme, že Bible je Boží slovo. Bůh v Žalmech používá lidská slova, aby nám řekl něco o sobě, o nás a o svých představách o dobrém, to ve Starém zákoně znamená spravedlivém světě. A proto Žalmy dávají smysl také teprve tehdy, když začnou mluvit do situace našeho života, našeho světa. Když se stanou našimi slovy. Boží a lidské slovo se v nich setkávají. Nabízejí novou, alternativní řeč.
*
Žalmy totiž skákají do řeči těm, kdo si usurpují slovo. Tak je to i v tom 1. Žalmu, který je úvodem k celému Žaltáři, knize Žalmů. Žalmy skákají do řeči těm, kdo si ji nezaslouží a přesto berou.
Žalmy vznikají v Izraeli, v době, kdy se jeho obyvatelé vrátili ze zajetí zpátky domů. Jakž takž začali rekonstruovat zemi a společnost. V té době roste vláda řecké říše i Izrael je helenizován. V té době se silně rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými lidmi. Zvyšují se daně. Posiluje bohatá elita, která má za to, že si pro sebe může urvat, co chce. Určuje tón. Ovládá společenskou debatu a vnucuje lidem svoji vlastní řeč. A s řečí i svoji představu o světě a životě. Ohýbá si přitom právo a společenské instituce tak, aby ji šly na ruku. Souběžně roste vrstva těch, kteří to odnáší a kterým je zle. Žalm jim vrací slovo, tím, že skáče do řeči těm prvním.
šťastný je ta žena, muž, začíná Žalm 1, který nechodí podle rad zločinců (nebo svévolníků).
Který nestojí na cestě hříšníků,
Která/který nesedí v místě těch, co se posmívají.
Když žalm mluví o svévolnících, má na mysli právě tuhle vrstvu „zločinců v oblecích“, kteří se prohřešují proti právu. Vysmívají se pravidlům a vysmívají se i těm, na které jejich machinace dopadají. Umíme si takové lidi dobře představit. Vlastně i docela dobře známe, jak se jejich slovník plíživě dostává do naší běžné řeči: „sorry jako“, „volná ruka trhu“, „klimatická krize skončila“, „konec dějin“. Ti, co jsou slyšet, nastavují to, jak se mluví a o čem se mluví a tím ovlivňují atmosféru ve společnosti. Ovlivňují i to, jak se člověku žije.
A do toho přichází Žalmista, skáče jim do řeči a říká. Není to, jak se zdá, ve skutečnosti je blahoslavený je ten, šťastná je ta, kdo se slovy takových lidí neřídí, kdo s nimi nepostává na rohu a nepřistupuje na jejich relativizování rozdílu mezi dobrým a zlým. Je na straně těch, kdo jsou teď dole. Říká, není nutné podlehnout dojmu, že je to tak, jak to je a že to jinak nejde. Že ta jejich cesta je ta jediná cesta. Ukazuje, že je tu i jiná cesta.
*
Říká: ne. Štastný je naopak ten, kdo si oblíbil Hospodinův Zákon. To na první poslech nezní až tak lákavě. České slovo Zákon nás často odradí od mnoha biblických míst. Zákon to je ale hebrejsky Tóra. Tím se míní pět knih Mojžíšových. Slova tóra se dá lépe přeložit jako učení, nebo taky ukazatel. Blahoslavený je ten, kdo má potěšení v Hospodinově učení. Blaze je tomu, kdo má radost s Božích instrukcí. Kdo jde tou Boží cestou.
Tóra, pět knih Mojžíšových s Desaterem přikázání, nabízí Izraelcům, lidem orientaci pro život. Pro život, v němž nám jde o dobré soužití. To je uspořádání lidských poměrů, které je spravedlivé. Spravedlivé uspořádání, podle Božího práva zajišťuje lidem svobodu. Zákon, tóra je jako ukazatel ke svobodě. Tóra se zvláštním způsobem odráží v knize Žalmů. Tóra, pět knih Mojžíšových nabízí orientaci pro život ve formě zákonů. Žalmy nabízí orientaci ve formě spirituality. Nabízejí slova našemu vnitřnímu životu. Naší víře. Jsou to lidská slova k Bohu, skrze která Bůh promlouvá k lidem. Je to ale jiná řeč, než diktuje ta náročivá elita, dravci v oblecích.
*
Blaze je muži, ženě, který/á si oblíbil/a Hospodinovu tóru,
nad jeho učením rozjímá ve dne i v noci.
Anebo: jeho učení si mumlá ve dne v noci.
Mumlání. O to v Žalmech jde. Žalmy jsou strava pro spirituální život. Potrava pro život víry. Žalmy nás učí duchovnímu životu. A ten začíná mumláním. Dneska bychom řekli třeba meditaci. Ale je to stará židovský praxe, mumlat si biblické verše a modlitby.
V Německu nás to při biblických seminářích učila Klara Butting, jejíž knihu jsem překládal a která mi otevřela přístup k Žalmům. Dala nám krátký biblický text, jeden dva verše na papíře a poslala nás na procházku. Při té jsme si měli verše potichu mumlat, opakovat. Vrýt do paměti. Rozkousat a strávit. Během takového mumlání člověk slova Bible pochopí často z úplně jiného úhlu a v jiné souvislosti. Taky je ale stálým přemíláním v ústech dostane do těla. Stanou se jeho součástí. Osvojí si jejich řeč. Jinou řeč, než se nabízí okolo. Řeč, která vypráví jiný příběh. Řeč o světě, jaký může být. Tím mumláním se takový svět stává naším světem, my se stáváme jeho součástí. Součástí Božího světa.
Tak proto je ten, který si v Boží Tóře mumlá ve dne v noci
jako strom zasazený u tekoucí vody,
který dává své ovoce v pravý čas,
jemuž listí neuvadá.
Vše, co podnikne, se zdaří.
To je krásný obraz. Stromy jsou krásné. Krásné a pevné. Dobře zavlažované stromy jsou plodné. Nesou plody i pro ty, kdo chodí a sedávají v jejich bezpečném stínu. Se stromem, který je zasazený u tekoucí vody Božího učení, vody, u níž stojí ukazatel s tou dobrou cestou, se děje zázrak. Takový strom neuvadá. Neztrácí svou sílu, ale na co sáhne, to se mu zdaří. Potrava Božích slov, kterou promumlal, rozžvýkal a strávil, mu dala životní sílu, kterou jen tak něco nezdolá. To je krásný obraz, který se staví proti těm cestám, sídlům a nárožím svévolníků, kriminálníků a posměvačů z úvodu Žalmu. Namísto jejich naleštěných paláců a zaprášených ulic stojí u vody věčně zelený strom. Stojí u pramene. Tak jako strom v ráji, tak jako strom uprostřed Nového Jeruzaléma z knihy Zjevení.
*
Žalm 1, který uvádí celou knihu Žalmu, mám na závěr ukazuje dvě různé životní cesty. Jedné se budeme v celém žaltáři učit vyhýbat, po druhé chodit. Ta první, to je ta, která se nám zdá, že udává tón. Je to cesta silných jedinců s ostrými lokty, bez špetky ohleduplnosti. Je to cesta, která pohrdá právem, tedy druhými lidmi. Může se zdát, že tahle cesta vítězí. Proto je mnohdy i pro nás svůdná. Jenže nemá budoucnost.
Pak je tu ale ta druhá cesta. Tichá. Možná není tolik vidět. Je to cesta, kde se stále počítá s tím, že něco je spravedlivé a něco ne. Ukazuje, že má smysl si lámat hlavu s tím, co je zlé a co je dobré. Jako orientaci pro tohle hledání Žalm 1. dává Tóru. Boží slovo staví jako ukazatel na cestě.
Tento ukazatel nás učí, jak žít, aby se dařilo i těm, kteří nemají ostré lokty. Možná že chodit po téhle cestě vůbec není sexy, ale právě to je ta cesta, ke které se Bůh zná. Kniha Žalmů na téhle cestě pomáhá hledat směr po svém. Dává nám do srdce slova, která vyprávějí o světě, do kterého tahle cesta vede. Lidé, kteří si mumlají žalmy jsou u pramene. Mumlají si Boží slovo a ono se v nich stává jejich slovem. Bůh a člověk se tak stávají partnery při vytváření nového světa. Bůh a člověk nachází společnou řeč.
To je tedy to, co s námi dělají Žalmy. Žalmy nám nabízí alternativní svět, v nemž se můžeme zabydlet, i když je v současnosti třeba ještě skrytý.