Daniela Brodská
Biblický text (2K 4,6-7):
„Neboť Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“
Sestry a bratři, milý sbore! Jsme v období nedělí, které církevní rok nazývá: neděle po Zjevení Páně. Zároveň je také po celém světě v lednu doba zvýšené modlitební horlivosti církve. Byl Alianční týden modliteb a týden modliteb za jednotu křesťanů právě probíhá. Máme dobrý důvod soustředit se na text, který apoštol Pavel předkládá Korintským a také nám. Bůh osvítil naše srdce, dal nám poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Ovšem, jak říká apoštol: náš poklad je uložený v hliněných nádobách. Působivě je tu vystiženo, co znamená evangelium Pána Ježíše Krista v našich lidských poměrech. Ukazuje na jeho naprostou nesouměřitelnost s našimi lidskými prostředky a předpoklady.
Ze širší souvislosti rozumíme, že příměr je součástí důležitého výkladu, určeného služebníkům evangelia v tomto světě. Určeného tedy i nám, kteří se ke Kristu hlásíme dnes. Pavel především připomíná, že evangelium je něco nesmírně cenného. Přirovnává ho – podobně jako ve svých podobenstvích Pán Ježíš – k pokladu. Tento poklad však máme v hliněných nádobách.
Píše se, že pokladem je světlo Boží slávy ve tváři Kristově. Jím Bůh osvítil naše srdce. Jde o slávu Kristovu, kterou nám Bůh dává poznat a ze své milosti v něj věřit. Takový poklad máme. Dostali jsme ho darem. To je nutné vědět. A také je nutné s pokorou vědět, že poklad není naším vlastnictvím, které by z nás vytvořilo nedotknutelné super lidi. Proto se zdůrazňuje: máme ho v hliněných nádobách, aby bylo patrné, že tato nemírná moc je Boží a není z nás.
Při hlubším domýšlení Pavlova slova se můžeme zaměřit dvojím směrem: Jednak na způsob Božího zjevení, jednak na odezvu, kterou toto zjevení vyvolává v našem křesťanském životě víry.
V biblickém smyslu můžeme Pavlův příměr vykládat takto: Poklad Božího slova máme my lidé v hliněných nádobách – i k nám Boží slovo přichází v podobě slov lidských. Tedy i to, co bible zaznamenává o Božím zjevení, je všelijak poznamenáno nedokonalostí biblických autorů a redaktorů. Bible nese stopy dobové podmíněnosti, různých přístupů pochopení zvěsti nebo důrazů pro konkrétní posluchače či čtenáře. I poklad Božího slova v biblických knihách máme uchovaný po mnohé stránce – v hliněných nádobách. A jen Duch svatý nám pomáhá rozpoznávat slovo Boží za slovy lidskými a pomáhá přijímat je jako „světlo Božího zjevení“.
Podobně to platí i o naší snaze, s níž biblické texty vykládáme, o našem kázání a o biblickém studiu i svědectví vůbec. Přes nejčistší a nejpoctivější úsilí je patrné, že jsme jen chatrní služebníci, hliněné nádoby.
Pavel psal ten text a myslel patrně především na sebe, na svoji situaci Božího svědka v korintském sboru. Těžce nesl, že tam křesťané měli tendenci vidět ve vůdčích osobnostech dokonalé vzory. Něco jako kult osobnosti. Byla a jsou období, kdy tomu my lidé skutečně podléháme. Pavel přišel do Korintu jako pokorný služebník. Lidé očekávali něco jiného a kritizovali. Proto Pavel na začátku dopisu píše, že nepřišel „panovat nad jejich vírou“, ale sloužit evangeliem, „pomáhat jejich radosti z víry“ (2K 1,23-24). Proto neváhá uplatnit příměr hliněné nádoby i na sebe – na chatrného svědka, jemuž je svěřen vzácný Boží poklad. Asi taky myslel na některé své domýšlivé spolupracovníky, kteří prosazovali vlastní autoritu. S tím souvisí Pavlův dovětek: „aby bylo patrné, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás“. Pavel navazuje na to, co jsme slyšeli při čtení: „Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána; a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše“. (2K 4,5)
Příměr hliněných nádob můžeme a máme také vztahovat na všechny Kristovy svědky, na nás všechny, kdo se pokládáme za křesťany. Stačí si položit otázku: Jak se to světlo Boží slávy v Kristu jeví v našem každodenním životě? Jaké jsme nádoby, jimž byl Boží poklad svěřený? Apoštolův příměr nás opravdu vede k pokoře.
Na druhou stranu jde o slovo osvobozující: „Tato nesmírná moc je Boží a není z nás“. Spolu s Pavlem v tom smíme vidět velkou naději. Při vší své nedostatečnosti a křehkosti smíme mít naději v „Boží nesmírnou moc“, kterou z lásky dostáváme. Pavel to rozvádí v následujících větách s protiklady: „Na všech stranách jsme tísnění, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledovaní, ale nejsme opuštění; jsme srážení k zemi, ale nejsme poražení“. Taková byla Pavlova osobní zkušenost, možná i naše osobní a zároveň je to úžasné povzbuzení. Bůh chce svou moc osvědčovat v našich životech! Chce být pomocí v každodenních zápasech a těžkostech. Je dostatečně mocný k tomu, aby pomáhal překonávat naši křehkost a slabost hliněných nádob. Zdrojem jistoty je Ježíšova smrt a vzkříšení. Tím také Pavel završuje své svědectví: Stále nosíme na sobě znamení toho, který prošel tímto světem v ponížení, úzkosti a protivenství, ano i nejhroznější smrtí. Svým vzkříšením však zjevil nesmírnou Boží moc. Boží Syn nám svou obětavou křehkostí získal poklad nesmírné ceny. Proto taky Pavel uzavírá své slovo radostným ujištěním: „Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi“.
Pokud se apoštolovo svědectví dotklo našeho křesťanského svědomí, budeme si vždy uvědomovat a přiznávat, že příměr hliněných nádob platí i pro nás. Nejsme hrdiny víry, kteří by mohli být spokojeni sami se sebou. Přesto však křehké nádoby naší lidskosti nemusí přijít ke zkáze. Pokud je svěříme „nesmírné Boží moci“, vydrží a poklad, který do nich byl vložen, uchovají, budou v jeho síle dosvědčovat Boží lásku a milosrdenství a předají jej dalším generacím.
Modlitba: Pane náš, děkujeme za tvé Slovo, za apoštolské napomenutí i povzbuzení. Prosíme, přemáhej mocí svého Ducha naše nedostatky, abychom ti i při své křehkosti sloužili ke cti a chvále. Amen