Vrchlabí 20. 9. 2026, Michael Pfann
Texty: Introit 143,9n, 1. čtení Sk 12,1–11.24, kázání Lk 11,24–26, 3. čtení 2 Kor 3,17n, pož. 2 Kor 3,17n
Písně: 585, 674, 421, 719, 188
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
máte doma uklizeno? Máte doma pořádek? Mám udělat průzkum, přihlásí se někdo, kdo má doma pořádek? My teda rozhodně ne. Přál bych si to. Nepořádek mě znervózňuje. Jenže je tam s třemi dětmi a psem tak živo, že to nestíháme. Je to běh proti času, vzniká rychleji, než zvládáme uklízet. Dětský psycholog Matějček říkával: bordel v bytě, šťastné dítě. Tím se můžeme trochu uklidňovat. Halt, je u nás živo.
Ono se to teda s tím pořádkem moc nedaří ani tady na faře. Máme pravidelné úklidy každý týden. Často přijde někdo, Jana, Gisela, Miluška a uklidí kuchyňku, nedělkárnu. Za chvíli je tam ale zase spousta věcí – teď zrovna po festivalu. Zkrátka je tu moc živo na to, aby se ten pořádek udržel trvale. Nezbývá než se k němu stále znovu přibližovat – to chce vytrvalost. Sterilní čisto se těžko udržuje tam, kde je živo. A živo, živo je dobré.
*
Ježíš mluví o jednom takovém domě, kde je pěkně naklizeno, dokonce nazdobeno – jenže taky prázdno. Jako by tam chyběl právě ten život od podlahy. A tam kde je prázdno, tam se to rychle zaplní. Často taky nevítanými hosty. Nečistými duchy. Vezměme to ale pěkně od začátku.
Ježíš jednoho takového nečistého ducha vyhnal z člověka, který byl němý. Byl nemocný, nejspíš na duši. Ježíš zlého ducha poslal pryč. Muži se vrátila řeč. Lidi se divili. Vyvstala přitom otázka, jak to vlastně zařídit, aby ten muž zůstal zdravý. Jak to udělat, aby se zlý duch nevrátil. Čím ten prázdný prostor, který zlý duch uvolnil, zaplnit – aby ho zlý duch znova neovládl.
Vláda o tu jde. Čím se člověk nechá ovládat? To je téma celé téhle kapitoly Lukášova evangelia. Na jejím začátku učedníci Ježíše prosí, aby je naučil modlit se. Ježíš je učí Otčenáš. Ten Otčenáš, v kterém se modlíme „přijď království tvé“. Celá kapitola se zabývá tím, koho si vlastně necháme kralovat. Lukáš to staví v protikladech. Na jedné straně máme podobenství o člověku, který uprostřed noci klepe na souseda, aby mu dal chleba. Tomu se nechce. Ale soused klepe tak dlouho, až se soused podělí. Jeho dotěrnost, neodbytnost zvítězila. Vytrvalá modlitba nezůstává bez odpovědi – i když často jiné, než si myslíme. Vytrvalost je tvořivá. Ježíš podobenství uzavírá slovy o Otci, který se dělí o chleba. O Otci, který o své děti pečuje tak, že je jim nablízku, z nebe jim sesílá svého Ducha svatého.
A hned v dalším verši Ježíši přijde do cesty další duch, tentokrát zlý. Ten, který posedl onoho němého muže. Na jedné straně Duch od Boha, Duch svatý, na druhé straně zlý duch, duch nečistý. Otázka je, kdo se ujme vlády nad lidským životem. A nebo… Ježíš tu otázku posouvá: Koho my necháme vládnout nad svým životem. Koho my si pustíme přes práh. Komu u sebe doma uděláme prostor. Nestojí to totiž tak, že spolu jdou po ulici Duch svatý a Duch zlý a vybírají si, na které dveře kdo z nich zaklepe. Jde to i z druhé strany. Jde o to, kterému z nich my ty dveře otevřeme. Komu a jakým způsobem ve svém životě děláme prostor. A vlastně to dost souvisí i s tím, jak jsme my schopní z toho svého domu vylézt ven, potkat se s druhými na ulici a jestli jsme ochotní někoho z nich taky pozvat na návštěvu. Někoho, od koho si necháme doma nechat udělat trochu nepořádek, aby tam bylo živo a nebylo to tak úzkostlivě a sterilně připraveno na těch sedm zlých duchů, které s sebou přivede nečistý duch, když se vrátí do prázdného domu.
*
Slova o návratu zlých duchů nejsou žádné Ježíšovy teoretické úvahy. Je to lidská zkušenost. To, čemu se v Bibli říká zlý duch, může mít různou podobu. Je to něco, co nás ovládne, získá nad námi vládu a bere nám svobodu. Ani když se povede takové věci zbavit, není vyhráno jednou provždy. Je to práce držet si ty síly od těla. Svoje o tom ví třeba lidi závislí na alkoholu. Proto se třeba neříká vyléčený alkoholik, ale abstinující alkoholik. Alkoholikem zůstává i když nepije. Jsou lidi, kterým se podařilo na pitím zvítězit. Jenže po čase zjistí, že je jejich život bez alkoholu prázdný a spadnou do toho znovu. Alkohol, špiritus, duch – ten zlý – v jejich životě zabíral tolik místa, že je bez něj prázdno. Aby se nevrátil, člověk si musí najít něco dobrého, čemu ten prostor věnuje. Pustí se do práce, objeví nový koníček, najde si nového partnera, partnerku, dá se na víru, začne pomáhat těm, kdo se ze závislosti také chtějí dostat. Pokud ten svůj vnitřní prostor nechá jenom vyklizený, nic tomu duchu špiritusovi nebrání, aby se vrátil zpátky. A ještě sebou vezme kumpány z mokré čtvrti. Pak už tam není jeden zlý duch, ale jeden plus sedm dalších. A to je tam najednou plno. To už není produktivní nepořádek, to je bordel k nežití.
*
Tohle nebezpečí návratů zlých duchů nehrozí jen jednotlivcům, ale celým společnostem. V srpnu jsem v Německu navštívil bývalý koncentrační tábor Bergen-Belsen. Člověka pokaždé znovu šokují ty strašlivé rozměry lidské krutosti. Zla skrývaného za čistou rasu, za hájením vlastního spořádaného domova a obrany vlastní domoviny, uklizené od havěti zvenku. Zvěrstva páchaného v naleštěných holínkách a vyžehlených uniformách podle přísného pořádku. V Bergen-Belsen zemřela třeba Anne Frank a její sestra. Odtud pochází známe strašlivé fotky těsně po britském osvobození tábora. Na nich vidíme hory vychrtlých mrtvol. Kupy mrtvých lidí, které buldozér tlačí do masových hrobů.
Tyhle důkladně zdokumentované hrůzy, kterých se Němci ve jménu čisté rasy, státu uklizeného jako klícka dopouštěli, jsem viděl v srpnu. Člověk by si myslel, že se člověk z dějin poučí. Jenže měsíc na to, 80 let po válce ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko s obrovskou podporou zvítězila pravicově extremistická strana, která zlehčuje holocaust, Alternativa pro Německo. U nás pravicoví extremisté výrazně proměňují politiku a posouvají hranice možného už nejméně rok. Je to pro mě těžké pochopit.
Spojuje se mi to s těmi duchy, co byli vyhnáni, ale vrátili se a my jen čekáme v jaké síle. Říkám si, čím to je. Mysleli jsme, že před osmdesáti lety byly zlí duchové nacismu a fašismu a o něco později i sovětského komunismu poraženi. Teď se ale skoro zdá, že jsme se až moc dobře zabydleli v blahobytně zařízených domech. Pěkně teplo, pěkně uklizeno, žádní cizáci. Jestli jsme ten blahobyt ale nezapomněli naplnit dostatečně silným obsahem. Jestli jsme málo nepečovali o vztahy i s těmi, kteří narušují naše představy o dobrých pořádcích. Jestli jsme třeba nepořádali málo hostin? Nejedli u stolu s lidmi, s kterými je někdy veselo a někdy chaos. Po kterých zůstane doma našlapáno a špinavé nádobí, s kterými je ale živo. Zkrátka jestli jsme málo nehledali, jak dobře pečovat o demokracii – o uspořádání lidského soužití, které předpokládá solidaritu a práci na vzájemných vztazích. Uspořádání, kterému záleží na svobodě, která předpokládá soustavný boj proti zlým duchům sobectví a dosebezahleděnosti, maskovanými za pořádkumilovnost.
*
Co s tím? Co dělat, aby se zlý duchové nevraceli ani do nás ani do naší společnosti. Jak dělat prostor pro toho dobrého Ducha? Prostor pro Království, které přichází z nebe a přináší pokoj, smíření a svobodu – to vnitřní i tu vnější?
Odpověď dnešní kapitoly Lukášova evangelia zní: Vytrvalost. Je to jako s tím úklidem. Nelze jednou pro vždy uklidit, a pak jen nervózně číhat, aby nám to někdo nepošlapal. Oni se vždycky najdou nějací zlí duchové, kteří nám ten pokojíček jako klícku zaneřádí tak, že to ani savem nesleze. Ježíš u Lukáše říká: Poslouchejte a buďte vytrvalí. Hledejte Boží slovo. Hledejte, jak k vám Bůh promlouvá – ať už z Bible, nebo skrze lidi a svět. Hledejte pořád znovu, vytrvale kudy vane jeho Duch. Ten dobrý. Zkoumejte, jak žít, jak dobře žít. A pořád znovu se vracejte do proudění dobrého Ducha. To je ta obrana, jak se nenechat smýkat duchy, co jsou sice jako ze škatulky, ale nemyslí to s námi dobře.
Je to jako s úklidem. Je to nikdy nekončící proces. Pokud je u vás živo, musíte vytahovat smeták pořád dokola. Vytrvale. Ale tahle vytrvalost je ve skutečnosti péčí o dobrý život, která nikdy nemá hotovo. Pořád je někde svinčík, bez něj není živo. Skrze život se ale vlády ujímá království z nebo. To za trochu svinčíku stojí.