Michael Pfann
Vrchlabí, 22. 11. 2020
161 Tebe Bože chválíme (https://soundcloud.com/ecirkev/preludium-na-napev-pisne-161-tebe-boze-chvalime?in=ecirkev/sets/evangelicky-zpevnik-doprovody)
Slavme tyto bohoslužby ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé jsem rád, že Vás po takové době mohu znovu přivítat při bohoslužbách. Stále nemůžeme zpívat, a proto jsem vybral nahrávky písní z evangelických zpěvníků. Písně si můžete nalistovat a alespoň si v nich číst.
Introit: Lk 12,35 Ježíš říká: Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.
Píseň: Na místo zpěvu první písně budeme responzoriálně číst Žalm 130
Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Panovníku, vyslyš můj hlas!
Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti,
kdo obstojí, Panovníku!
Ale u tebe je odpuštění;
tak vzbuzuješ bázeň.
Skládám naději v Hospodina,
má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Má duše vyhlíží Panovníka
víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Čekej, Izraeli, na Hospodina!
U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
Modlitba: Pane Bože, stojíme na konci starého církevního roku a už vyhlížíme k tomu, co má přijít. Chceme se před tím ještě ohlédnout, co zůstává za námi.
Myslíme na všechny naše blízké, kteří nás v minulém roce opustili, a stýská se nám po nich. Myslíme také na ty, s kterými jsme se rozloučili v našem sboru, na bratry Blahoslava Švece a Jiřího Blechu. Myslíme i na všechny lidi, kteří zemřeli kvůli nemoci covid. Prosíme tě, přikrývej svým odpuštěním to, co jsme komukoli z těch všech zůstali dlužní. Uchovávej nám lidi, kteří nám chybí, v dobrých vzpomínkách.
Pane Bože na prahu starého roku se ohlížíme se za tím, co se nám nepodařilo. Vnímáme křivdy, které jsme způsobili druhým i vlastní rány. Vyznáváme, že jsme tě často záměrně nechávali stranou své pozornosti. Kajícně ti předkládáme své viny a prosíme tě za odpuštění. Prosíme tě, očišťuj nás, abychom nemuseli ulpívat v minulosti a mohli kráčet dál.
Pane Bože připomínáme si všechno, čím jsi nás obdarovával. Děkujeme za to, co nás drželo nad vodou v těžkých chvílích i za to z čeho jsme se radovali. Děkujeme ti za blízkost druhých lidí, za radost ze setkání a ze společenství. Děkujeme, že se tu spolu opět můžeme scházet. Děkujeme ti, že jsi s námi byl a prosíme o tvou přítomnost pro tyto bohoslužby i pro advent, který přichází. Amen
1. čtení: Zjevení 21,1-7
Píseň: 690 Soudce všeho světa, Bože (https://soundcloud.com/milan-k-2/soudce-vseho-sveta)
Kázání: Iz 1,10-18
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
na minulou sobotu jsme měli naplánovanou předadventní brigádu na úklid kostela, fary a zahrady. Nemohla se sice kvůli opatřením proti pandemii uskutečnit, ale naplánována byla. Chtěli jsme při ní uklidit kostel, abychom měli při bohoslužbách v adventu čisto. Uklidit, abychom vstoupili do adventu v čistém. Co se kvůli pandemii nezvládlo fyzicky, s hadrem v ruce, stále ještě můžeme každý udělat sám v sobě a svých vztazích. Ono se to nakonec nějak pozná i v těch bohoslužbách.
Poslední dny církevního roku nabízí k takovému vnitřnímu úklidu a přípravě na advent hnedka dva svátky (alespoň tedy podle německého luterského pořádku církevního roku). Ve středu to byl tzv. den pokání a modlitby a dnešní neděle nese název neděle věčnosti. Oba svátky zvou k ohlédnutí, kterým se člověk zároveň připravuje na to, co má přijít. V prvním případě jde člověk do sebe. V druhém případě vzpomíná na druhé, kteří v uplynulém roce zemřeli. Dnešní Izajášovo proroctví se vyjadřuje především k tomu prvnímu. Minulou neděli jsem mluvil o odpuštění, dnes budu mluvit o tom, co s odpuštěním tak úzce souvisí: o pokání.
Pokání je vlastně takový vnitřní úklid. Je to úklid, který ale nezůstává uvnitř. Proměňují se při něm vztahy s druhými lidmi a s Bohem. Dnešní proroctví velmi tvrdými slovy ukazuje, že bohoslužby, víra a vše, co s ní souvisí, se netýká pouze nás samých. A protože pokání je záležitost, která se týká vztahů, zve nás k němu Bůh slovy: „Pojďte, projednejme to spolu.“
Izajášovo proroctví ale začíná pěkně zostra. Tvrdě kritizuje bohoslužby Izraelců své doby. My jsme si letos hned dvakrát na delší čas museli společné bohoslužby v kostele odpustit a i nyní se scházíme pouze v omezeném počtu. Věřím, že nám ta doba bez bohoslužeb pomohla si jich nově vážit. Možná nás měla i k přemýšlení nad tím k čemu bohoslužby vlastně jsou, nebo jak souvisí s běžným životem. Jak se v nich to, co při bohoslužbách slyšíme a prožíváme, odráží do naší každodennosti a naopak, jak i v bohoslužbách přichází ke slovu to, jak a čím žijeme.
Právě bohoslužebnou praxi Izraelců Izajášovy doby Bůh prorokovými ústy tvrdě kritizuje. Ta slova se těžko poslouchají, ale je asi prospěšné si je pustit k tělu. Bůh se v nich nelítostně hněvá. Srovnává Izraelce s obyvateli Sodomy a Gomory, tedy s těmi nejtemnějšími hlubinami lidskosti zavrhujícími Boží vůli. Odmítá izraelské bohoslužby, jejich oběti, jejich obětní dary, svátky a slavnostní shromáždění. Dokonce říká, že neslyší modlitby Izraelců. Člověk by měl skoro tendenci knihu Izajáše zaklapnout, obrátit stránky vykreslující Boží rozhněvanou tvář a přelistovat do evangelií k příběhům portrétujících Ježíše s milosrdným obličejem. Při takové zkratce bychom ale pominuli něco zásadního – kritiku do vlastních řad, kterou nešetřil ani Ježíš.
Co je tedy ten důvod, proč se Hospodin u Izajáše tak hněvá? Proč nemá radost z bohatě vyvedených bohoslužeb, z množství projevů zbožnosti?
Hospodin totiž u Izajáše lidi usvědčuje z neupřímnosti a z pokrytectví. Má jim tvrdě za zlé, že rozpojili bohoslužbu a všední den. Vyčítá jim, že víra se pro ně stala něčím, co oblíkají s nedělním sakem, a před svátečním obědem ji zase odkládají spolu s povolenou kravatou. Nemůže vystát, že když si natahují montérky každodennosti, zapomínají na svá vyznání a modlitby. To je to, co má Hospodin Izraelcům za zlé a, abychom se za ně jen neschovávali, má za zlé i nám, když se nám to děje.
Izraelci Izajášovy doby to neměli snadné. Byli násilně ohrožováni nepřátelskými národy, které nakonec zničily Jeruzalémský chrám i samotné město a Izraelce odtáhly do zajetí. Izraelci tehdy žili v době těžké krize. Hospodin na ně v těžkých dobách, v dobách jejich slabosti ale nezapomněl. A právě o to víc se na ně hněvá, že oni zapomněli na své slabé – a v důsledku i na něj. V těžkých dobách jsou lidé na okraji těmi prvními, na koho začínají důsledky krize dopadat. Izajáš mluví o vdovách a sirotcích. Od biblických časů se tolik nezměnilo, i dnes jsou nejvíce postižené nezabezpečené ženy a děti. Matky samoživitelky zajišťující obživu pro sebe i děti na základě nestabilních pracovních dohod. Děti z těžkých sociálních poměrů, kterým se nedostává dostatek rodinné podpory ani materiální zázemí – počítače a internet – pro výuku z domova.
V dobách krize právě lidé na okraji potřebují o to větší pomoc a podporu. Tehdejší Izraelci ale zanevřeli na vládu spravedlnosti a práva a nechali společnost rozpadat od jejích okrajů, od těch nejslabších. Proto jsou v Hospodinově pohledu jejich bohoslužby jen pokryteckým divadlem. Jejich písně a modlitby nemají krytí v jejich každodenním životě. Došlo k rozpojení bohoslužeb a běžného života. Víry a každodennosti. Proto slyšíme z Izajášových úst tak tvrdé Boží vzkazy.
My dnes také žijeme v době společenské krize, dokonce celosvětové, i když jiné než Izraelci. My jsme se na rozdíl od nich k bohoslužbám v kostele nesměli scházet. Snad se ale nemýlím, když řeknu, že právě díky tomu jsme zjistili, že bohoslužby pro nás nejsou prázdným divadlem. V určitém smyslu možná víc než jindy z nich v tom těžkém čase čerpáme vnitřní oporu. Slovo, které při nich z Bible slyšíme, je nám povzbuzením. Hodně nám chybí fyzické společenství, ale i vědomí sounáležitosti na dálku je velkou posilou.
Ale abych příliš rychle neutekl k poplácávání po ramenou nad tím, oč jsme lepší než tehdejší Izraelci, připusťme si tu prorockou kritiku i na vlastní kůži. Jedině skrze upřímnou introspekci, sebezpyt, totiž můžeme pokročit k tomu, k čemu Hospodin Izraelce vyzývá, tedy k pokání.
K pokání právě nabízí prostor konec církevního roku. Zve k tomu, abychom se obrátili do sebe a prali své špinavé prádlo. Nemusíme to dělat na veřejnosti a skládat druhým účty. Nikdo nás za naše hříchy nežene na hranici. V tichosti, každý sám po svém se můžeme před začátkem adventu probrat tím, co jsme komu zůstali dlužní. Kde jsme komu jak ukřivdili, kde jsme ukřivdili třeba i sami sobě. A nakonec v tichosti a bez monstrprocesů si můžeme přiznat, kde jsme obraceli záda Pánu Bohu, kde jsme si záměrně zakrývali uši. To všechno může v modlitbě předložit Bohu. Zve nás přece slovy: „Pojďte, projednejme to spolu“.
A tak po celé té sžíravé kritice Hospodin Izraelcům přece nabízí cestu ven – skrze pokání. Vyzývá je k tomu, aby se omyli, očistili a přestali páchat zlé věci. To je první krok. Na něj v druhém kroku navazují důsledky této očisty. Izajáš k nim vyzývá: „Učte se činit dobro. Hledejte právo.“
Není to samozřejmé, žít dobrý život a zasazovat se o spravedlnost se člověku musí učit. I proto slyšíme ono „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin.“ Bůh v tom hledání a učení člověku pomáhá. To jednak. A jednak mu k tomu dává i konkrétní indicie. „Zakročte proti násilníkovi, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.“ Jinými slovy: bojujte proti násilí a buďte na straně těch nejslabších a nejohroženějších. Právě v tom, v praktické pomoci, v blízkosti lidem v nouzi se propojují bohoslužby s každodennosti.
Z nedělních bohoslužeb člověk vykračuje ustrojen a posilněn k tomu, aby se i v pracovním týdnu snažil žít život dobře a spravedlivě s ohledem na ty, kterým se dobře nežije a spravedlnosti nedostává. A zároveň týden ústí do nedělních bohoslužeb. A tak křesťané, kteří stojí na straně těch, kterým není dopřáváno sluchu, přinášejí jejich hlas do prostředí bohoslužeb. Proto vkládáme přímluvy za trpící do našich modliteb. Proto pořádáme sbírky pro lidi v nouzi. Proto se ve společenství, které kolem bohoslužeb vzniká, formuje konkrétní pomoc a zastání pro lidi bez práva a na okraji. Proto je společenství bohoslužeb otevřeno každému, ať už ve svém životě trpí jakoukoli nouzí.
Bůh zve k takovým bohoslužbám, v nichž je místo i pro tyto lidi na okraji. Naše bohoslužby jsou pravé, pokud se nesnažíme vyvlíknout z Boží kritiky našich vin a dluhů. Pokud činíme pokání. Tedy přiznáváme naše viny, prosíme za odpuštění a hledáme cestu ke spravedlnosti. Naše modlitby jsou pravé, pokud z nich zní i nouze lidí na okraji, pokud se k nim mohou upřímně přidat i chudé matky samoživitelky. Naděje, o které mluvíme, je pravá, pokud je to naděje, na niž se může spolehnout i dítě, jež vyrůstá ve strachu a bez zázemí. Taková naděje pro každého, i pro lidi zapomenuté, je nadějí, kterou nabízí Hospodin.
Nabízí ji i po té tvrdé kritice. Hněv, pokání, odpuštění. I po Božím hněvu se otevírá naděje. Po jeho hněvu přichází výzva k pokání, které ústí do hledání spravedlnosti. A pak slyšíme Boží pozvání „Pojďte, projednejme to spolu.“ korunované příslibem odpuštění. „I kdyby vaše hříchy byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. I kdyby vaše hřích byli jako šarlat, zbělejí jako sníh“
Blíží se advent a sníh začíná padat. Ten čas před jeho začátkem můžeme využít k vnitřnímu úklidu, k pokání.
Můžeme sami, nebo třeba i v rozhovoru s těmi, komu důvěřujeme, zkoumat, kde jsme nechali pod koly slabé mezi svými blízkými, slabé tohoto světa, svoji vlastní slabost, kde jsme dělali z Boha jen slabého přihlížejícího. Co přitom zjistíme, můžeme v modlitbě předložit Bohu. Projednat to s ním. Můžeme prosit jeho i druhé za odpuštění. S Boží pomocí můžeme hledat i způsob, jak napravit, co napravit dokážeme.
Takovýto sebezpyt, prosba za odpuštění a nápravu je pokáním. To je tím osobním vnitřním předadventním úklidem.
Po tom všem slyšíme: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh,“ Boží příchod na svět, advent už je skoro tu a začíná padat sníh. Amen
Píseň: Kdo na kolenou klečí 148 (https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-2-3?in=ecirkev/sets/cd-jeste-svita)
Sborová oznámení:
Tuto neděli jsme se mohli sejít v patnácti lidech, příští neděli už můžeme ve dvaceti. Prosím hlaste se opět předem bratru faráři. Setkání v týdnu se zatím stále ještě konat nesmějí.
Včera v sobotu jsme společně s Diakonií na Otevřené farní zahradě připravili vysuté záhony. Je to první krok k realizaci terapeutické zahrady. Z našeho sboru děkujeme za pomoc zvláště Jakubovi a Tondovi Kašparovým.
Jsem Vám vždy rád k dispozici telefonem, mailem i při dodržení všech hygienických opatřeních i návštěvou. A kdybyste kdokoli s čímkoli potřeboval pomoci (byť by to byl nákup), nezdráhejte se mi ozvat!
I v dobách, kdy se můžeme scházet fyzicky jen omezeně, sbor ekonomicky žije z našich příspěvků. Když nemůže sbírkou přispět do košíčku, můžeme ji vykonat převodem na účet – například dočasným navýšením platby saláru – (130 183 8389 / 0800), případně osobně, až se budeme moci znovu sejít. Za všechny Vaše dary děkujeme!
Je možné objednávat výrobky z Diakonie Rolnička. Mají tam moc pěkné věci, hodně z nich se hodí jako dárky na Vánoce pro dospělé i děti. Zde je odkaz, na kterém můžete vybírat: https://www.eshop.rolnicka.cz/.
Narozeniny v tomto týdnu ve sboru neoslaví, pokud víme, nikdo.
Příští neděli bude kázat Jakub Kašpar i nadále budeme rozesílat tištěné bohoslužby s namluveným kázání mailem a do schránek těch, kteří nemohou přijít. Příští, první adventní neděli budeme také slavit Večeři Páně.
Kromě našich, najdete také bohoslužby z jiných sborů na českém rozhlasu, v české televizi i na webu naší církve. Na něm najdete i další materiály, povídání, zamyšlení a podněty pro tuto dobu. Doporučuji také sledovat církevní soundcloud, s různým povídáním i písněmi. Za poslech stojí zvláště každodenní úvahy našich farářů a farářek v pořadu Slovo na doma. V papírové podobě se nabízí osvědčené Na každý den, Hesla Jednoty bratrské a další knihy.
Na první adventní neděli je možno slavit bohoslužby online přenášené ze sboru v Pardubicích, kde bude kázat synodní senior Daniel Ženatý https://camstreamer.com/redirect/17d69c5a1c07878/S-46117..
Zůstávejme spolu všichni navzájem v kontaktu, zajímejme se o sebe a povzbuzujme se!
Přeju Vám hodně sil, zdraví a Božího požehnání!
Modlitba: Lenka Husarová
Po jednotlivých přímluvných se po slovech Společně k tobě voláme, můžeme připojit slovyPane smiluj se.
Pane náš, Ježíši Kriste, přicházíš s novým pořádkem a uspořádáním, nutíš nás přizpůsobovat se a měnit naše osobní zvyky. Nedělal bys to, kdybys nevěděl, že to dokážeme. Dej nám prosíme Tě sílu, abychom zvládli tyto změny přijmout a nebránili se jim jak tvrdohlavé ovce. Ty víš nejlépe, co je pro nás dobré, co potřebuje Tvé království. Společně k tobě voláme, Pane smiluj se.
Otče náš, Ježíši Kriste, denně se setkáváš s bolestí, smutkem, osamoceností, strachem a nedůvěrou. Rozpínají se v lidech, tvých dětech. Setkáváš se s nimi u lidí, kteří by měli být spokojení a šťastní, protože jim nic z toho důležitého nechybí. Otče, odežeň temnotu, která obestírá jejich nitro a nauč tyto nešťastníky radovat se z Tvé přítomnosti, z Tvé štědrosti. Otevři jejich oči a srdce, veď je k prozření. Společně k tobě voláme, Pane smiluj se.
Pane Bože, Ježíši Kriste, buď prosíme s těmi, kteří Tě neznají, ale i s těmi, jejichž důvěra k Tobě ochabuje, kteří se od Tebe z různých důvodů odvracejí. Buď se všemi nemocnými, znavenými, se všemi, kteří ztratili naději…ukazuj jim svoji velikost. Buď jim útěchou. Společně k tobě voláme, Pane smiluj se.
Každý si připojí svoji vlastní tichou modlitbu… Společně k tobě voláme, Pane smiluj se.
Modleme se společně slovy modlitby Páně:
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
3. čtení: Mt 3,1b-2 Jan Křtitel kázal v Judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“
Požehnání: (2 K 13,13) Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.
Píseň: 649 V tobě je radost (https://soundcloud.com/ecirkev/sets/nasi-pevci-pisne-z-evangelickeho-zpevniku)