Michael Pfann
Vrchlabí, 21. 3. 2021
Milost Vám a pokoj od Boha otce našeho i Pána Ježíše Krista. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 43,5
Proč se tak trpce rmoutíš, má duše,
proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu,
jemu, své spáse. On je můj Bůh.
Píseň:
Modlitba: Jakub Kašpar
Pane, Ty jsi nám dal veliký dar, dar svobody. Jen my se ze všech stvoření můžeme svobodně rozhodovat. Pomáhej nám, Pane, abychom se svojí svobodou uměli nakládat dobře a správně. Abychom dokázali ve své svobodě zůstávat pokorní tam, kde je třeba se sklonit před velikostí toho, co nás přesahuje a nač nestačíme. Abychom ve své svobodě dokázali být odvážní tam, kde je naší statečnosti zapotřebí a nerozhodli se svobodně pro zbabělost. Pomáhej nám, abychom ve své svobodě nezvolili pýchu a svoji jedinečnost a schopnosti si nepostavili na oltář. Sesílej nám na pomoc svého svatého Ducha, aby nám dopomáhal k moudrosti, která nám umožní se svojí svobodou nakládat tak, aby pomáhala dobrému. Aby vedla k dobrému životu, v němž jsme Tvé dary nepromrhali. Scházíme se společně k oslavě Tvého Slova v páté neděli postního období. Jsme v očekávání velikonočních událostí a zázraku Vzkříšení. Pomáhej nám, Pane, právě v tomto čase být sami v sobě i spolu ve společenství vždy s Tebou a v Tobě. Amen
Čtení: Mk 10,35-45
Píseň: 148 Kdo na kolenou klečí
Kázání:
Máme tu další z postní textů, v nichž je naděje ukrytá hluboko v těžkých prožitcích, ale je tam.
Job 19,19-27
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
Job před nás klade další z těch základních životních otázek naší víry: „Kde je Bůh v utrpení?“ „Kde je Bůh v utrpení?“ Job pokládá tu otázku už sám svou existencí. Jeho jméno znamená „Kde je otec?“.
Job nám také nabízí svoji odpověď. Je to jeho odpověď, těžko se dá zobecnit. Protože na otázku, kde je Bůh v utrpení nám nezbývá, než abychom si každý odpověděli sami. Tak jak nikdo nemůže na vlastní kůži prožít naše osobní trápení, nikdo nám nemůže předepsat odpověď na to, kde v tom všem Bůh je. A všechny ty odpovědi zůstávají předběžné. Při hledání odpovědi nám ale pomáhá, jak odpovídají ostatní. Tak se podívejme na tu Jobovu v rámci jeho příběhu.
*
Všechno to začíná jako obrazy z vyplněného snu. V o to horší noční můru se promění. Na začátku stojí Job jako muž, kterému se výborně dařilo, žil příkladný život a bál se Boha. Čteme o něm: „Byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.“ Příklad víry, poctivého života i blahobytu. Job měl sedm synů, tři dcery a veliké bohatství. Velbloudy, krávy, osly, co si vzpomenete. Když procházel ulicí i vážení občané se skláněli před jeho zbožností a spravedlností.
Ale mnoho dobrého láká křivé oko. A tak si Joba vyhlédl satan. Řekl si, že je to dobrý objekt, na kterém by mohl ukázat, že není všechno zlato, co se třpytí a především, že s tou Boží mocí to nebude až tak horké. A tak satan, syn Boží (tak to u Joba stojí, že satan je syn Boží) vyzval Hospodina k sázce. „Dej mi Joba, já ti ukážu, že tak pevně věří, jen protože se mu dobře daří. Jakmile se trochu spálí, jakmile začne jít o krk, hned na tebe zapomene a bude se snažit zachránit si kůži.“
Hospodin, a to je na tom příběhu tak těžko stravitelné, satanovu sázku přijme. Job se stane nevinnou obětí, na které se má zjevit Boží moc. Krutě se to poslouchá. Je to podobně těžko pochopitelné jako příběh jiného muže, který se obětoval, aby se skrze jeho smrt projevila Boží moc. Ale nespěchejme k Velikonocům, ještě jsme v postní době.
*
Joba začne stíhat jedna rána za druhou. Pomřou mu stáda, přijde o majetek, zemřou i jeho děti. A nakonec začnou rány dopadat přímo na jeho tělo. Job sedí v popelu a střepem si škrábe vředy ošklivě hnijící po celém jeho těle.
Když je mu vážně mizerně, přijdou za ním tři jeho přátelé, aby ho potěšili. Nejdřív s ním soucitně sedí a nabízí mu tiché porozumění. Po čase, jako by toho na Joba nebylo už tak dost, začnou mluvit. Jobovi přátelé se postupně promění v jeho soudce.
Job svému utrpení vzdoruje. Nerozumí, proč ho postihlo. Obrací se k Bohu a vzdoruje proti němu. Raději, ať ho nechá zemřít než tohle trápení. Viní ho ze svého utrpení. Když si vzpomeneme na úvodní sázku, asi ne bezdůvodně. Vzdoruje, ale přitom mluví s Bohem. To je důležité, neztrácí víru, hádá se s Bohem, ale přitom ho nezavrhuje.
Na samo-spravedlivé Jobovy přátele je to ale moc. „Co si to dovoluje bouřit se proti Bohu! Jistě si za to utrpení nakonec může sám. Utrpení přece nepřichází samo. Musel si ho nějak zasloužit. Buď nebyl až tak počestný, nebo byl pyšný. Nějaký důvod musí Jobovo utrpení mít a vina musí ležet na jeho straně. Jinak by to přece nedávalo smysl. A co si to dovoluje vzdorovat proti Bohu!“
Sytý hladovému nerozumí. A snadno soudit druhého, když je vám samotným dobře. Jobovi přátelé odmítají připustit, že by utrpení bylo nezasloužené. Kdyby to připustili, připustili by přitom, že by mohlo potkat i je. V utrpení jednoho se totiž určitým způsobem skrývá utrpení každého. Proto tolik pobuřuje. Proto se člověk snaží utrpení odvysvětlit, vykecat se z něj. Zavřít před ním oči. Dát ho někomu, nejlépe tomu nejslabšímu, trpícímu samotnému za vinu. Aby snad neohrozilo nás samotné. Najít viníka je vždy ta nejsnadnější cesta. Člověk tak může zůstat čistý. Vydržet nesmyslnost utrpení je hrozně těžké. Ale Job se opravdu ničím neprovinil. Ani Ježíš. A přece trpěli.
Jenže tím, že před utrpením utečeme, tím, že před ním zavřeme oči, nezmizí, nepřestane ohrožovat i nás. Až když si ho připustíme, když pocítíme celou jeho hrůzu, teprve tehdy, uprostřed té samoty a tísně se může objevit cesta ven. Uprostřed té tmy může svitnout naděje. Do té doby se nám její světlo ztrácí v lesku různých lákavých zkratek. Těm Jobovi nebylo dopřáno. Padnul až na dno.
*
Job leží na dně. Tam se s ním setkáváme. Opustila ho rodina, tedy to, co z ní zbylo. I jeho sluhové se o něj odvrací s pohrdáním. Otočili se k němu zády jeho přátelé. Pociťuje samotu, osamělost. Osamělost utrpení a strachu ze smrti, které prožíval Ježíš v Getsemanské zahradě, když jeho přátelé spali.
Jobovo tělo se rozpadá, je jen kost a kůže a rozklad dále pokračuje. Job cítí, že ho opustil i Bůh – podobně volal Ježíš na kříži „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ A kolem Joba stojí přátelé a dál na něj doráží. Jako krkavci, kteří rvou poslední zbytky masa z mršiny. Jeho přátelé se svými počestnými řečmi snaží z Joba vymlátit poslední zbytky důstojnosti. Položit vinu na něj, nevinného. Jako by nestačilo, že Joba pronásleduje Bůh, ještě oni se pasovali na Boží místo a Joba soudí a soudí, až na něm nezůstane nit suchá, kousek těla bez rány. Jako dav volající „Ukřižuj.“ Takovéhle hlubiny prožívá Job.
Na samém dně se Job připravuje na smrt. Protože už nevidí, kam hloub by mohl ještě klesnout, chystá se na smrt. A na samotném dně dochází ke zlomu. Job přestává vzdorovat proti Bohu. Ve svém vzdoru na Boha nezavřel. I Ježíš na kříži se ptá, proč ho Bůh opustil, ale přeci k němu volá. Udržuje s ním vztah i uprostřed trápení. I Job ve svém vzdoru s Bohem udržoval vztah. Byl to pravda vztah nanejvýš rozporuplný. Ale byl snad přece upřímnější než ten z pobožných řečí jeho přátel. Job přestal vzdorovat proti Bohu. Svůj vzdor obrátil proti smrti. Odmítl ji doznat poslední moc. A tady se to láme.
*
Na samém dně, v hrůze utrpení Job otevírá dveře, které jdou dál za to utrpení. Na úplném dně poznává Boha jako vykupitele. Poznává, že ať už je původ všeho trápení jakýkoli, přeci jen tu uprostřed těch útrap Bůh je pro něj – osobně. Že je živý. A že je živější než smrt.
Job nezapomíná na své trápení. To trápení stále trvá a stále bolí. Job dokonce chce, aby zpráva o jeho utrpení zůstala vytesaná do kamene i po jeho smrti. Snad jako obžaloba proti Bohu, který ho nechává trpět a zároveň jako modlitba, předkládající Jobovo utrpení Bohu, který jediný z něj dokáže Joba vytáhnout.
Zní to neslučitelně. Ale naděje se skrývá právě uprostřed tohoto protikladu. Job i nadále trpí. Ale právě uprostřed té hrůzy – jako by to snad bez ní ani ve světě, jak ho známe, nebylo možné – právě uprostřed té hrůzy objevuje naději.
Teprve uprostřed bezvýchodnosti smrti Job, podobně jako Ježíš sestupující do pekel, objevuje dveře, které vedou dál. Job se protrpěl ke své odpovědi. Vyznává, že Bůh má nad smrtí moc. Že jedině Bůh jí dokáže překročit. A v tomto poznání se Job rozbíhá a zajíkavě volá. „Ano i kdyby mi sedřeli kůži z těla, i když zemřu tou nejbídnější smrtí, uvidím Boha.“
A tak se Job stává prvním svědkem uprostřed Bible, který po smrti vidí další pokračování – u Boha. Pro postavy Starého zákona lidský život končí smrtí. A právě Job, který ze Starého zákona trpěl ze všech nejvíce, uprostřed svého trápení objevuje naději. Právě tady na dně se otevírá naděje, že smrtí to nekončí. Protrpěná naděje není laciná, ale odvážná. A bude to další nevinně trpící, Ježíš, který řekne, že vzkříšením začíná nový život.
A satan svou sázku s Hospodinem prohrál. Job zůstal Bohu věrný, protože u něj přese všechno objevil naději.
*
Job našel svoji odpověď na otázku „Kde je Bůh v utrpení?“. Sám pro sebe poznal, že i kdyby snad Bůh měl na tom trápení sám podíl, přece se k němu Job ve svém trápení může obracet a nacházet u něj naději. Job uvěřil, že, až se jeho tělo rozpadne, po smrti, se s Bohem setká. Job nadšený tou nově objevenou nadějí koktá a vyznává, že v tu chvíli, kdy uzří Boha, bude tu Bůh jen pro něj. On sám, osobně, bez cizího vměšování Boha uvidí. Jak osobní bylo jeho trápení, tak osobní bude jeho setkání s Bohem.
Rozhodující je, že Bůh se na konci knihy k té Jobově naději přizná. Znovu ho postaví na nohy. Dokonce ještě v tomhle životě. Satan prohrál.
*
To byla Jobova odpověď na otázku „Kde je Bůh v utrpení?“. My si každý hledáme svoji odpověď. Ta Jobova nás může inspirovat. Nikdo nám ale nemůže vnutit ani tu jeho ani žádnou jinou. Každá obecná, cizí odpověď by byla snižováním toho, co sami prožíváme. Stejně jako Jobovi nám nezbývá, abychom si sami došli, snad se protrpěli, ke své odpovědi. Stejně jako Jobova odpověď bude i ta naše jen předběžná. Tu definitivní má u sebe Bůh. Bude to ale odpověď naše, a proto bude závažná.
Jobova odpověď je jeho. Ale právě protože je osobní, protože je životem prověřená, má svoji váhu i pro naše hledání. Job uprostřed všeho vyznává: „Já vím, že můj vykupitel je živ!“ Amen
Píseň: 344 Tvá svoboda
Sborová oznámení:
Dnešní sbírka je určena pro potřeby našeho sboru, stejně, jako ta minulá, která vynesla 2.099,- Kč. Moc děkujeme za Vaši štědrost, bez které se opravdu neobejdeme! Děkujeme za štědrost, kterou vůči sboru projevujete i v darech, které posíláte přímo na účet sboru v době, kdy se můžeme scházet jen omezeně.
Narozeniny:
Narozeniny v následujících dnech slaví sestra farářka Marie Jüptner Medková. Přejeme na dálku hodně zdraví, požehnání od Hospodina a dostatek milosti Boží.
Co bylo:
V příštích týdnech se chystá malování v presbyterně. Bude určitě potřeba pomoci s vystěhováním a poté nastěhováním presbyterny. Informace o termínu potřebné pomoci čekejte od br. faráře.
Pokud jde o sborové shromáždění, v březnu se určitě konat nebude. V souladu s pokyny vedení církve čekáme, až se zlepší epidemická situace, abychom ho mohli svolat. Sbor zatím vede staršovstvo v souladu s rozpočtem na minulý rok, tedy v rozpočtovém provizoriu.
Scházíme se zase k bohoslužbám osobně v kostele. Sice s omezeními a rouškami, ale osobně. Nicméně pro všechny, kdo nemohou, nebo z jakéhokoli důvodu nechtějí, přijít, budou i nadále budou plné texty bohoslužeb přicházet e-maily, budou k dispozici na webu a odkaz na facebooku a kázání nahráváno na sborový soundcloud.
Co bude:
Stále probíhá tradiční postní sbírka Diakonie ČCE, která i letos směřuje na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí. Vedle dveří je k dispozici kasička, kam můžete své dary vložit. Případně můžete přispět on-line na účet sbírky přes www.postnisbirka.cz, na našem webu najdete i číslo sbírkového účtu, na našem webu i facebooku také QR kód, kterým můžete také přispět přímo.
Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají žádná setkání v týdnu a nedělní školy. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela. Až do odvolání se nás tedy může scházet maximálně 15 ve Vrchlabí a 10 ve Strážném.
Příští neděli budou bohoslužby rodinné, tak nezapomeňte říct dětem, aby s nimi počítaly a přišly.
Pokud jde o Velikonoce, počítáme s bohoslužbami tady v kostele na Velký pátek 2. dubna od 18:00. Konat se bude také velikonoční vigilie v kostele ve Strážném na Bílou sobotu 3. dubna od 21:00. A na neděli Vzkříšení 4. dubna se sejdeme k bohoslužbám s vysluhováním večeře Páně tady v kostele od 9:00 a ve Strážném od 11:00.
Služby příští neděli 28. 3.:
Kázání: br. Michael Pfann, Presbyterská: ses. Jana Michlová, NŠ nebude, Hudební doprovod dle domluvy s br. Farářem, Úklid: Pfannovi
Modlitba:
Pane Bože,
prosíme tě, za všechny, komu není dobře
za všechny, kdo se trápí
a pokud je těžko i nám, prosíme i za sebe.
Společně voláme, Pane, smiluj se.
Prosíme tě
za ty, koho trápí nemoci těla
ať už jsou jakékoli,
za ty, kdo nemohou vydržet ve své kůži
za ty, kterým je těžko u srdce.
Společně voláme, Pane, smiluj se.
Pane prosíme tě za ty, kdo se cítí opuštění
kdo se cítí zrazení a podvedení
kdo ztrácí důvěru ve spravedlivý řád věcí,
kdo ztrácí víru.
Společně voláme, Pane, smiluj se.
Pane prosíme tě za všechny ty,
kteří si své trápení nijak nepřivodili
a teď neví kudy kam
za lidi uprostřed válek a na dně společnosti
Společně voláme, Pane, smiluj se.
Pane, prosíme i za ty, kdo si hráli s větrem
a teď sklízí bouři.
Za lidi ve vězeních, bojujících se závislostmi,
nebo omámených touhou po úspěchu přes oběti.
Společně voláme, Pane, smiluj se.
Pane Bože, věříme, že v tvých dlaních je vykoupení,
že ty nás dokážeš pozvednout ze všech trápení
narovnat nás a dát novou naději
Prosíme Ježíši, ty k nám přicházíš a přinášíš Boží milosrdenství.
Daruj ho nám i všem, kteří trpí žízní.
Společně voláme, Pane, smiluj se.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň:
Poslání: 1. J 3,2 „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.“
Požehnání:
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. (Nu 6, 24-26)
Píseň: 374 Vítr se ztiší