Michael Pfann
Vrchlabí a Jilemnice, 15. 11. 2020
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítejme na dnešních bohoslužbách. Ať už je slavíme kdokoli kdekoli, slavíme je ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého přeci jen společně.
Introit: Ž 50,6
Nebesa hlásají jeho spravedlnost,
Bůh sám bude soudcem.
Píseň: 618 Modré nebe, slunce zář (https://soundcloud.com/ecirkev/618-modre-nebe-slunce-zar)
Modlitba: (Jakub Kašpar):
Bože, Stvořiteli nebe i země, pane všeho života,
otče náš a otče můj,
stůj při nás pevně. Pevněji, než možná dokážeme stát my při Tobě,
slyš naše prosby a modlitby a zůstávej s námi v našich rozhovorech s Tebou.
Nenechávej nás bez odpovědi, i když jí třeba úplně neumíme porozumět.
Ozvi se, když tápeme, voláme o pomoc, jsme bezradní, nešťastní, zoufalí
nebo když se bojíme. Často se bojíme.
Odpusť nám. Jsme slabí. Svou sílu hledáme v Tobě a u Tebe a v Tebe vkládáme Tvou důvěru.
Buď s námi dnes, i ve dnech příštích.
Amen
1. čtení: Koloským 2, 6-15
Píseň: Odpusť 688 (https://www.youtube.com/watch?v=zfyJwZIaHgQ)
Kázání: Lk 16,1-8
Kázání je k poslechu zde:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
rozhazujme plnými hrstmi! Jste spořiví? Je čas utrácet! Tedy…
Pro člověka, který má alespoň trochu hospodárné, ekonomické myšlení, je dnešní podobenství zcela nepochopitelné. Záměrně provokuje. Jeho poselstvím je: být rozhazovačný. Tedy pokud jde o odpuštění.
Jakub Hála prý slíbil jilemnickým (kterým dnešní bohoslužby také posílám), že to tentokrát nebude o covidu. Nebude. Dovolím si ale přeci jen drobnou ilustrační poznámku: Epidemiolog Jaroslav Flégr sestavil tzv. protiepidemické „dvanáctero“. Jsou to taková doporučení, jak se chovat, aby člověk snížil riziko nákazy. Po různých zdravotních doporučeních v jedenáctém bodě přidává: „Jestli tím neohrozíte rodinný rozpočet, tak utrácejte. Za vybavení domácnosti, šatníku, dílny, za knihy, vzdělání, opravy bytu, chalupy, za dovoz jídla z oblíbené restaurace. Šetrnost a střídmost ve spotřebě bývá považována za ctnost – v současné situaci to však neplatí. Investujte do své budoucnosti, zabavte se a nechte druhým vydělat.“
Jistě, ne každý si právě teď může dovolit utrácet peníze. Stejně mi ale byla tahle výzva sympatická. Jde v ní jednak o to udělat si v této době radost, zabavit se a myslet na něco jiného, tvůrčího. Jednak jde o to podpořit strádající ekonomiku. A nakonec jde o to investovat do budoucnosti.
Přijde mi, že Flégrova výzva v tom posledním, ale i předposledním bodě do značné míry rezonuje s vyzněním Ježíšova podobenství, které je v ekumenickém překladu nadepsáno „o nepoctivém správci“. Myslím, že by mu lépe sloužil jiný název. Třeba „o manažerovi, který se naučil odpouštět“, nebo stručněji „o milosrdném ekonomovi“. Správce se totiž řecky řekne ekonom.
I v tom podobenství podobně jako u Flégra totiž jde o investování do budoucnosti a o podporu strádající ekonomiky – i když trochu jiné ekonomiky. Cesta k tomu je ovšem nestandartní. Je jí totiž odpouštění dluhů. Rozpočtové tabulky jsou tu psány podle pravidel prazvláštní ekonomie. Psal ji poněkud nestandartní hospodář.
Ostatně: Víte, kdo hospo-daří? Přece Hospo-din. Řád hospodaření zde navrhoval někdo, koho nechávají chladným makro- i mikroekonomické algoritmy. Počítá v jiné hodnotové soustavě. Jde tu o Boží ekonomii a v té se zkrátka počítá jinak. Tam, kde v běžných výpočtech stojí mínusové znamínko, vidíme zde plusové a naopak. V rovnicích, v nichž bychom viděli v odpuštění dluhu ztrátu, tady počítáme zisk.
Řecké slovo ekonomie, oiko-nomia, se skládá ze dvou slov. Oikos je dům popřípadě rodina. A nomos je zákon popřípadě řád. Ekonomie tedy nastavuje zákony pro vedení domácnosti. V širším pochopení – nastavuje řád společného soužití. A Ježíš v tomto podobenství navrhuje novou ekonomii pro život. Boží ekonomii. Jeho ekonomika neplýtvá a přece je rozhazovačná – pokud tedy jde o odpuštění.
Abychom ji pochopili, pojďme se podívat na to podobenství o milosrdném ekonomovi. Jakýsi velmi bohatý pán má manažera, ekonoma, který spravuje jeho majetek. K uším bohatého pána se ovšem donese jistá ďábelská pomluva, že manažer jeho majetek nespravuje dobře. Protýká mu mezi prsty. Pán nezkoumá dál, zda je zpráva pravdivá, nebo nikoli. Nesjpíš proto, že je nanejvýš pravděpodobné, že pravdivá je. Šéf svěřil manažerovi do rukou bohatství tak veliké, že ho ten nebohý smrtelník nedokáže udržet v dlaních.
Vykukuje na mě ještě jeden důvod, proč pán neváhá s vyhazovem manažera. Jako by chtěl těm ďábelským pomlouvačům, vždy spravedlivým soudcům cizího jednání ukázat, jak se to bude celé vyvíjet dál. Ukázat nám všem na čem mu opravdu záleží. Brzo se ukáže, že hromaditelný majetek to není.
Manažer hledá, jak z toho vyváznout a neztratit s kloboukem i kabát. Ruce má příliš jemné a voňavé; kopat neumí a žebrat se stydí. Rád by si našel nějaká teplé místečko, až definitivně vyletí ze zaměstnání. A tak vymýšlí fintu. Zve si dlužníky svého pána. Podle částek na stole, to jsou samí velkoobchodníci. Vzduchem lítají milióny. Jednomu po druhém jim podle osvědčených tunelářských praktik šedé ekonomiky falšuje účetnictví. Ruka ruku myje a pánové si při odchodu spokojeně povolují opasky.
Manažerovy finanční machinace ale jeho šéfovi přece jen neunikly. Není to žádný naiva. A právě v tuhle chvíli přichází to, co je na tomto podobenství tak pobuřující. Místo toho, aby pán svého prohnaného ekonoma hnal svinským krokem za mříže, chválí ho. Chválí svého nepoctivého manažera za to, že jednal prozíravě. Že myslel na svoji budoucnost. Podle pravidla, že z panského krev neteče, z cizího investoval do budoucnosti.
A teď právě jde o to, co chceme v podobenství vidět. Chceme vidět, že ten manažer kradl na panském? Nebo to, že myslel na budoucnost? Anebo to že odpouštěl dluhy? Vidět je třeba všechno. Ale jak jsem říkal dříve: v Boží ekonomii jsou hodnoty nastaveny jinak, než jsme zvyklí. A to, co je v tomto hodnotovém systému rozhodující, je odpuštění.
To podobenství je geniálně vystavěné. Je geniální v tom, jak je ze života, totiž že v něm nejsou žádní zcela kladní hrdinové. Tedy vyjma bohatého pána – to je role Pána Boha. Jinak se ale pohybujeme v šedé ekonomice, kde si každý trochu přikrádá. Každý má nějaký svůj vroubek, i ti samo-spravedliví soudci veřejného pořádku z úvodu podobenství.
Podobenství vychází z toho, že všechen majetek ve hře je Pána. Všechno, co máme, máme zapůjčeno od Pána Boha. Máme to ve správě. Ve svém životě jsme manažery toho, co jsme od Pána Boha dostali. A nikdo z nás nemá dostatečně velké ruce na to, abychom to všechno užonglovali. Každému nám počty utíkají někde jinde. To, co pánu Bohu dlužíme, nedokážeme bezezbytku splatit nikdo. Ne že bychom se neměli snažit. Naplno to ale nezvládneme. V tom jsme si všichni rovni.
Z toho hlediska proto nemůžeme soudit druhé, to náleží Pánu Bohu. Naopak dává víc než smysl snažit se narovnávat účty alespoň mezi sebou. To se ale v Boží ekonomice nedělá systémem „má dáti, dal“, ani počty „oko za oko“. V mezilidských vztazích nevyděláváme investicemi do dluhopisů. Je to jakási ekonomika pozpátku. Vydělává se v ní odpouštěním dluhů, nebo jiným slovem odpouštěním vin. Vina je v řečtině dluh. Němci pro to také mají jedno slovo – Schuld je zároveň vina i dluh. Známe to z Otčenáše. Kde se modlíme, „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům“, je v řeckém originále „dluhy, našim dlužníkům“. Vina je dluh.
Že to v té finančnické hantýrce pořád nedává smysl? Zkusme jít víc k zemi. A odpusťte mi ten možná až příliš tělesný příměr. Přijde mi, že se odpuštěním je to trochu jako, když vám mezi zubama uvízne kus jídla. Usadí se tam tak fikaně, že nejde dostat ven. Nemáte zrovna po ruce kartáček ani párátko, a tak chodíte po světě a snažíte si ten kus vydloubnout jazykem. Sedíte na poradě, nebo na návštěvě, napůl se bavíte s ostatními a napůl pořád jazykem bojujete s tím houževnatým kusem masa. Člověk má dojem, že to nikdo nevidí. Ale nenechme se mýlit, přehlédnout to nejde. Lidé si všimnou a říkají si, co se to s vámi děje.
Pokud má člověk štěstí, vydloubne ten kus nakonec jazykem, popřípadě, a to už přestává být hygienické, prstem, nebo tím párátkem. Pokud tam ale zůstane, zanítí se a jsou z toho pořádné lapálie, a pak občas musí jít ven i zub nebo dva. Nezůstane to bez trvalých následků, které se nahrazují protézou. Že to bylo nechutné? Omlouvám se, ale ono to s těmi neodpuštěnými věcmi tak trochu nechutné je. Hnije to, smrdí a nakonec to stejně musí ven. A cestou to nadělá pořádnou paseku, která se dlouho hojí.
Zajímavé je, že když se ten kus podaří vydloubnout přeci jen nějakým civilizovaným způsobem, člověk v tu ránu zcela zapomene, že tam něco bylo. A kolik to přitom předtím přitahovalo pozornosti! A najednou ticho po pěšině.
Přijde mi, že s odpouštěním je to podobné. Neodpuštěné křivdy, viny a bolesti v člověku pracují a ovlivňují vztahy k „našim viníkům“, k těm co nám ublížili. Kradou si mnoho pozornosti a mnoho energie. Kradou místo pro něco dobrého. Svazují člověka. Stávají se z nich zahnisané bolesti, které komplikují i vztah k sobě samým a nakonec i k Pánu Bohu. Odpustit není snadný proces. Ve hře jsou celé spletence zašmodrchaných vztahů a událostí. Ten řekl tohle, ten zas udělal tamto. Je ale prozíravé – abych mluvil jazykem podobenství – je víc než prozíravé se na cestu k odpuštění pustit.
Je to prozíravé z více důvodů. A tím se vracím k tomu Flégrovu příkladu. Odpustit, nešetřit odpuštěním je prozíravé, protože se člověk můžu otevřít něčemu smysluplnému a tvořivému. Hýřit odpuštěním je prozíravé, protože tím člověk může pomoci uzdravovat strádající ekonomiku mezilidského soužití. Odpuštěním sám zbohatne a dá vydělat druhým. Rozhazovat odpuštění je prozíravé, protože je to investice do budoucnosti. Nejen do té vlastní.
Milosrdný manažer snižoval dlužní úpisy. Podle apoštola Pavla Ježíš přibil dlužní úpis na kříž docela. Smazal naše dluhy. Odpustil nám a tím vnesl mezi lidi novou ekonomii. Nový řád vzájemného soužití. Ekonomii svobody. Řád, v kterém se měří odpuštěním. Řád, který má budoucnost.
Rozhazovat odpuštění plnými hrstmi? Že to zní lacině? Možná. Laciné to ale není. Je to nákladné. Je to draze zaplacené. Je to vzácné, ale má to cenu, která neklesá. Odpouštět stále zůstává tou nejlepší investicí do společné budoucnosti. Amen
Píseň: 510 Ó Pane můj, pokoj ať tvůj (https://soundcloud.com/ecirkev/510-o-pane-muj-at-pokoj-tvuj)
Sborová oznámení Vrchlabí:
V důsledku vládních opatření, která se snažíme respektovat, aby bylo možné se s nemocí covid, jak jen je možné rychle a dobře vypořádat, jsme museli pozastavit i všechna naše sborová setkávání.
Kromě našich, najdete také bohoslužby z jiných sborů na českém rozhlasu, v české televizi i na webu naší církve. Na něm najdete i další materiály, povídání, zamyšlení a podněty pro tuto dobu. Doporučuji také sledovat církevní soundcloud, s různým povídáním i písněmi. Za poslech stojí zvláště každodenní úvahy našich farářů a farářek v pořadu Slovo na doma. V papírové podobě se nabízí osvědčené Na každý den, Hesla Jednoty bratrské a další knihy.
Jsem Vám vždy rád k dispozici telefonem, mailem. S návštěvami jsem zdrženlivý právě proto, abychom nenapomáhali šíření nemoci. V naléhavých případech Vás ale při dodržení všech opatření rád navštívím. A kdybyste kdokoli s čímkoli potřeboval pomoci (byť by to byl nákup), nezdráhejte se mi ozvat!
I v dobách, kdy se nemůžeme scházet fyzicky, sbor ekonomicky žije z našich příspěvků. Když nemůže sbírkou přispět do košíčku, můžeme ji vykonat převodem na účet – například dočasným navýšením platby saláru – (130 183 8389 / 0800), případně osobně, až se budeme moci znovu sejít. Za všechny Vaše dary děkujeme.
Můžete si u mě (M. Pfann) objednávat církevní tisk. Prosím učiňte tak do této neděle 15. listopadu, pak budeme objednávat. Více k tomu v psaní od Jakuba Kašpara: http://vrchlabi.evangnet.cz/2020/10/27/nezapomente-si-objednat-tradicni-publikace-na-rok-2021/
Je možné objednávat výrobky z Diakonie Rolnička. Mají tam moc pěkné věci, hodně z nich se hodí jako dárky na Vánoce pro dospělé i děti. Zde je odkaz, na kterém můžete vybírat: https://www.eshop.rolnicka.cz/ . Můžete si objednat sami na svojí adresu, nebo mi do neděle 22. 11. napište, co a kolik kusů chcete a necháme to poslat na adresu sboru.
Narozeniny v tomto týdnu slaví bratr Josef Bláha (16. 11.), přejeme mu všechno dobré od Pána Boha!
Zároveň vás všechny zveme k společnému prožití nadcházejících evangelických bohoslužeb. Již dnes v neděli 15. 11. můžete sledovat přímý přenos v 10.00 na ČT2. Kázat budou faráři Karel Müller a Jakub Malý.
Na první adventní neděli se ve sborech či z domovů můžete připojit k bohoslužbě z pardubického sboru, kterou povede synodní senior Daniel Ženatý. Bohoslužbu bude možné sledovat bez jakékoliv registrace na stránce – https://camstreamer.com/redirect/17d69c5a1c07878/S-46117.
V příloze přidávám Prohlášení synodní rady, které se týká vzdělávání znevýhodněných a připomíná souvislost s výročím úmrtí Jana Amose Komenského.
V té souvislosti tlumočím prosbu synodní rady: „Součástí prohlášení je podpora v celkové výši 100.000 korun na podporu organizací pomáhajících všem, pro které uzavřené školy znamenají i uzavřené dveře ke vzdělávání ať už kvůli chybějící technice, specifickým potřebám nebo rodinnému zázemí. V tuto chvíli nemáme organizace finálně vybrané, protože o řadě prospěšných aktivit nevíme. Moc nám pomůže, když do neděle 15.11. pošlete Pavlovi Pokornému na e-mail pokorny@e-cirkev.cz kontakt a krátký popis činnosti neziskové organizace či organizací (na jeden odstavec), které takto působí ve vašem okolí či městě. Následně vybereme ty k podpoře. Půjde o menší částky do 20 tisíc korun, přesto věříme, že můžou pomoci. Děkuji.“
Zůstávejme spolu všichni navzájem v kontaktu, zajímejme se o sebe a povzbuzujme se!
Přeju Vám hodně sil, zdraví a Božího požehnání!
Příští neděli připravuje bohoslužby Michael Pfann.
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste, s tebou na zem přichází nový řád. V Boží ekonomii se lidé neměří pravítkem, aby byl každý stejný. V tvé ekonomice se lidem nepočítá na kalkulačce, aby každý platil stejně. V tvé ekonomice se nepočítají dluhy. V tvém hospodaření lidé nacházejí svobodu skrze odpuštění. Proto i my vyznáváme své dluhy vůči tobě a prosíme tě za odpuštění. Proto i my prosíme za odpuštění všechny ty, kterým jsme sami ukřivdili a ublížili. Společně tě prosíme, Pane, smiluj se.
Pane Ježíši Kriste, s tebou přichází do světa nové uspořádání. Prosazuje se mnohdy těžko viditelně, a přece se dere ven jako tráva mezi prasklinami asfaltu. Prosíme tě, prorážej svým milosrdenstvím všechny krunýře lidské tvrdosti. Svým pokojem přemáhej nesmiřitelnost lidské zloby a soupeřivosti. I my se chceme stávat správci, ekonomy, manažery, dětmi světla ve tvých službách, kteří do světa přinášejí něco z tvého milosrdného uspořádání, něco z tvé ekonomie spásy. Společně tě prosíme, Pane, smiluj se.
Pane Ježíši Kriste, věříme, že odpuštění proměňuje. Proměňuje nás. Proměňuje naše vztahy. Proměňuje vztahy ve společnosti a politice. Tam, kde zuřily války a nesvobodné režimy, jedině dlouhý a náročný proces odpuštění přináší smíření. Při výročí 17. listopadu tě prosíme, uč takovému odpuštění i nás v zemích, kde vládl nacismus a komunismus. I po letech stále potřebujeme smíření. Výhledem ke smíření utvářej i boj za svobodu, tam kde o ní právě usilují. Modlíme se zejména na Bělorusko. Společně tě prosíme, Pane, smiluj se.
Pane Ježíši Kriste, stále se modlíme za všechny, kdo zápasí s nemocí covid. Jim všem dávej výhled k spočinutí. Posiluj je svou blízkostí. Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Pane Ježíši Kriste, modlíme se za ty, kdo uvízli v dluhové pasti, za ty nad kterými visí tíživá hrozba exekucí. Prosíme, tě dávej jim sílu. Pomáhej jim najít cestu z úzkých. Prosíme tě i za exekutory, ať v jejich práci nehraje roli snaha přilepšit si, ani trestat, ale úsilí o spravedlnost nasvěcovanou milosrdenstvím a soucitný přístup. Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Pane Ježíši Kriste, 400 let po bitvě na Bílé hoře tě prosíme o smíření uvnitř tvé církve. Těšíme se z toho, že se vzájemně můžeme přátelit evangelíci, katolíci, adventisti, svědci Jehovovi, husiti. Na cestě zpět k jednotě tvé církve je ale stále dlouhá cesta. Veď nás po ní, abychom společně už dnes smířením mezi sebou mohli svědčit o smíření, které pro nás máš připravené. Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Každý přidáváme své vlastní tiché modlitby. … Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
3. čtení: Mt 18,21-22 Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“
Požehnání: (2 K 13,13) Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.
Píseň: 549 Chvaliž Hospodina, Slávy vždy krále mocného (https://soundcloud.com/ecirkev/549-chvaliz-hospodina)