Vrchlabí, 28. 2. 2020
Michael Pfann
Milost Vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista. Amen
Milé sestry, milí bratři, milé děti, ať už je síle Ducha svatého slavíme kdekoli, vítejme při dnešních rodinných bohoslužbách.
Introit: Žalm 80,15
Bože zástupů, navrať se,
shlédni z nebe, popatř,
ujmi se té révy,
kmene, který pravice tvá zasadila,
letorostu, jejž sis vypěstoval.
Píseň: Čest dej 37 https://soundcloud.com/berani/14-cest-dej
Modlitba: (Jiřina Škodová)
Pane Bože,
děkujeme Ti, že jsi s námi, že nás doprovázíš, i když se nemůžeme scházet v kostele.
Kolik bylo nedělí, kdy se nám ráno nechtělo vstávat, kolikrát jsme se vymlouvali, že na bohoslužby nemůžeme, protože… A nebyly to jen bohoslužby, byly to i další povinnosti, které nám přišlo zatěžko plnit. Chodit do školy, do práce, navštívit své blízké. Tehdy jsme hledali důvody, proč nemůžeme.
A teď nemůžeme a chybí nám to. Chybí nám společenství, chybí nám kamarádi, chybí nám…
My nevíme, co bude dál. Nevíme, jaké změny nás čekají příští týden, příští měsíc. Nevíme, kdy budou opět otevřeny kostely, školy, jak budou vypadat maturity, přijímačky. Nevíme, kdy budeme zase moci nakupovat v obchodech, najíst se v restauraci, jít do divadla, sportovat, cestovat, scházet se. Nevíme ani, jestli zítra budeme zdraví a jestli budou zdraví naši nejbližší.
Ale Ty to víš. Ty nás vedeš. A my jsme Ti za to vděčni.
Prosíme, sešli nám svého Ducha, abychom poznali, kterou cestou se máme vydat. Dej, abychom viděli, co je důležité, co je důležité právě teď, co počká na zítra a co vůbec podstatné není. Dávej nám k tomu trpělivost a pokoru. Uč nás milosrdenství. Posiluj nás v naší víře, zbav nás strachu a zbytečných obav a promlouvej k nám svým Slovem.
Amen
Čtení: Jan 3,14-21
Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21 Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“
Píseň: 79 Hříchy
79 Hříchy https://www.youtube.com/watch?v=AB0QBLn3Vmo (Metalová verze pro otrlé: https://soundcloud.com/search?q=h%C5%99%C3%ADchy%2079)
Kázání: Iz 5,1-7
Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: „Můj milý měl vinici na úrodném svahu. 2 Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata. 3 Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. 4 Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? 5 Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. 6 Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm.“ 7 Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.
Milé děti, milé sestry, milí bratři, milé děti,
právě probíhá období půstu. Při něm si připomínáme, že s lidmi to není vždycky úplně růžové, že se na ně Pán Bůh proto dokonce někdy rozzlobí, ale nakonec to s nimi přeci jen myslí dobře. Oni ho proto prosí za odpuštění. V půstu se proto v kostele čtou trošku drsnější příběhy, tohle je jeden z nich, tak poslouchejte:
Muž s dlouhým rozčepýřeným vousem v oblečení z děravých ovčích kůží pozoroval mladého chlapce svlečeného téměř do naha, jak ve velkém sudu šlape víno. Čerstvé hrozny se mu pod nohama měnily v rudou kaši. Vystřikovala z nich voňavá šťáva a na hladině po ní zůstávaly velké bubliny. Ten muž s vousy byl prorok. Chlapec v sudu zase otrok.
V Jeruzalémě právě začala sklizeň vína, vinobraní. Bosí muži i ženy sváželi ve velkých vozech hrozny vína, ze všech vinohradů z okolí. Náměstí bylo plné beden hroznů, sudů, mužů, žen i dětí. Bohatých, ale hlavně těch chudých. Ti první dohlíželi. Ti druzí dřeli. A všude se kutálely kuličky vína, bílé i červené.
Prorok to ještě chvíli pozoroval, a pak skočil na jeden z prázdných vozů uprostřed náměstí. Bosou nohou smetl větvičku otrhané révy a začal mluvit. Šum práce postupně utichl a všichni mu vyseli na rtech.
Co povídal, začalo jako píseň o lásce a přátelství: „Poslouchejte, milí přátelé, zazpívám vám, píseň jednoho mého milého přítele. I on, stejně jako vy, měl vinici.“
Nikdo ani nedutal, napjatě čekali. Říkali si možná, že se třeba přiučí něco od zkušeného vinaře. Anebo, že oni jeho budou moci poučit, jak to dělají sami lépe. A prorok pokračoval.
„Můj přítel má tuze rád víno. Však to znáte. Kdo by si večer nesedl rád se sklenkou na rozehřátém zápraží a pěkně v klidu odcházejícího dne nepozoroval, jak slunce zapadá za hory.“
Prorok tehdy snad zapomněl, že mezi posluchači jsou i děti. A děti sice mohou víno v sudech šlapat, ale rozhodně ho nemůžou pít. Pijí radši třeba kakao. Tak si to představte, že dáte na sporák ohřívat mlíko. Nasypete do něj trochu kakaa. Pak ještě trochu. Ještě lžička se tam vejde. Zavřete krabici, mícháte. Nakonec si řeknete, že by to přeci jen trošku kakaa sneslo. Tak tam jednu lžíci ještě šoupnete a jednu pro jistotu do pusy. Pak už si jen člověk sedne s plným hrnkem. Kakao v břiše pěkně hřeje a stačí už jen olizovat hnědé fousy.
Takže, pokud se vám to bude lépe poslouchat, klidně si můžete místo vinařovy vinice představovat prales se stromy kakaovníku. A když nad tím tak přemýšlím, je teď možná dobrý čas na to, abyste to povídání na chvíli zastavili a skočili si uvařit kakao, nalili sklenku vína, nebo na jakou laskominu máte právě chuť. Bude se hodit, brzo začne totiž jít do tuhého.
*
Doufám, že jste si nalili, co bylo třeba, a teď si pěkně hovíte. Je to dobrý pocit, ne? Přesně takovýhle pocit chtěl prožít i náš vinař. Jenže než si člověk dopřeje posezení s hrnkem kakaa nebo sklenkou vína, chce to spoustu práce. Tak ty hrnky a sklenky ještě na chvilku odložte a počkejte si jako náš milý vinař. Ten se hned pustil do práce, pokračuje prorok. Izajáš se prorok jmenoval.
„Můj milý přítel dlouho hledal to nejlepší místo pro vinici. Obcházel naši krajinu, krásnou, ale drsnou. Najít mezi pouští, skalisky a slaným mořem kus úrodné půdy, to chce štěstí a vytrvalost. A tu můj přítel měl. Dlouho putoval, vyptával se starousedlíků, plazil se po kolenou a prohlížel barvu hlíny, čuchal k ní a občas ji i ochutnával. Sledoval jaká zvířata chodí pít k blízkým potokům. Viděl šakaly, divoké kočky, kamzíky i hady. Viděl ptáky, plavé drozdy i bělokrké lejsky, jak ozobávají keře. Z bezpečné vzdálenosti pozoroval divoké včely pít sladký nektar z květů pomerančovníků.
Jednoho zvláště prosluněného dne na svazích údolí řeky Jordán nalezl ten pravý kousek země. Zhluboka se nadechnul a hned věděl, že tady je doma. Půda tu byla pěkně tmavá a voněla příslibem hojné úrody. Můj přítel vyhrnul rukávy, podkasal si nohavice a hned se pustil do práce.
Nejdřív ze všeho vzal do ruky krompáč. Kopal brzo ráno, když ještě slunce tolik nepálí. Kopal večer, kopal i v noci. Měsíc mu k tomu pěkně svítil a občas se i zdálo, jako by si jemně pohvizdoval. To snad, aby svojí půlnoční písničkou dodal mému příteli sílu. Když přítel skončil, sednul si do trávy, opřel se o kmen prastaré olivy a nechal si nočním větrem chladit ruce zhrublé celými věnci tvrdých mozolů. Přicházela ho přitom navštěvovat stará pouštní liška. Jen na sebe koukali a dlouze si beze slov vyprávěli příběhy o liškách a lidech.
Když byl můj přítel hotov s kopáním a rytím, začala mu nová dřina. Dělal ji ale s radostí. Věděl, že ho bohatě odmění. Ze zryté půdy vybíral kameny. Nakládal je na malý vozík. S přítelem mezkem je vozili na okraj pole. Spolu natahali další vozy kamenů z chladivého Jordánu. Na rozdíl od hrubých polních šutrů je tisíce let svým proudem hladila řeka, až byly jemné jako dětské tváře. Ze všech těch kamenů v žáru letního slunce postavil kolem své vinice zeď, aby byla pěkně v bezpečí, před mlsnými gazelami sestupujícími z hor a rohatými antilopami.
Když s tím vším byl konečně hotov, jen na chvíli se opřel o motyku, rozhlédl se, jak jeho dřina proměnila divočinu v úrodné pole a už pospíchal na tržiště pro sazenice vinné révy.
Během dnů plných dřiny, měl spoustu času přemýšlet jaké víno chce pěstovat. Vybral si jednu ze vzácných odrůd, která v jeho zemi rostla už od dob jeho pradědů a plodila hrozny rudé jako krev a sladké jako med. Víno, které se z nich lisovalo, jiskřilo na jazyku, hřálo u srdce a probouzelo chvíle sladkého klidu. Jak se zasnil nad svou budoucí úrodou, stouply mu z toho do očí slzy jemného dojetí.“
Zvlhlé oči si při té představě začali utírat i Izajášovi posluchači, opírající se o své vinné kádě a přikovaní k prorokovým ústům. Ten nic nedbal a pokračoval dál.
„Můj milý přítel rozsadil révu do pečlivě vedených řádků. Uprostřed vinice z dobře pálených cihel postavil strážní věž. Takže se z vinice stal skutečný vinohrad. Hrad, na kterém bydlí víno a vládne pozorný vinař. Možná si i pořídil malého strakatého psa a spolu s ním dlouhé hodiny sedávali na věži. Muž na štokrleti, pes na klíně a oba hlídali, jestli nic a nikdo neohrožuje drahocenné víno. Všechno bylo připraveno a obhospodařeno, jak nejlépe mohlo. Už jen zbývalo, aby úroda uzrála, aby ji mohli naházet do kamenného“ lisu u paty věže a pustit se výroby vína.“
Izajášovi posluchači snili a on pokračoval.
„Jenže ouha!“
Vykřikl prorok.
„Nic z toho nebylo. Vína mému příteli nebylo dopřáno. Když dozrálo, po vinohradu se nevznášela sladká vůně ale hnusný smrad. Přes všechnu jeho péči se místo bohatých hroznů, urodily jen odporné plody. Takhle to s tou vinicí skončilo.“
Izajáš se odmlčel. Podíval se na své posluchače. Všichni ti vinaři a viniční dělníci měli v očích znovu slzy. Už ale ne dojetí, ale smutku i hněvu. „Jak by se mohlo stát s vínem něco tak hrozného, když mu člověk věnuje tu nejlepší péči?!“
„Co na ty říkáte vy, obyvatelé Jeruzaléma a mužové z Judska?“ Obrátil se na ně prorok. „Co byste dělali na mém místě? Všechno jsem pro svou vinici udělal a takhle se mi odvděčila. Za mou péči jsem dostal zkažené plody. Jak byste s ní naložili?“ Izraelcům vřela v žilách krev spravedlivého hněvu.
Co byste dělali vy, děcka? Tolik péče a stejně nápoj, který měl být sladký, zkysnul.
Izajáš byl nesmlouvavý. Rozčílil se a začal křičet:
„Ztrhám všechny ty pečlivě vystavěné zídky. Jen, ať si po vinici rejdí šakali a dravé kobylky. Ať se tam klidně prohánějí krávy a všechno to pošlapou. Zaroste křovisky, píchavými bodláky, a trnitými keři. Kdybych mohl a já můžu“ rozběsnil se prorok a posluchači jen vystrašeně přihlíželi „poručím i větru, dešti. Mraky se nad mou vinicí zavřou. Ani kapka jí nezavlaží. Uschne. Takhle s ní naložím. Dal jsem jí svou nejlepší péči. Nevážila si toho. Teď už se o ni starat nebudu, ať se sama postará.“
Izraelci stáli na náměstí celí vyděšení. Říkali si, proč se ten muž tolik rozčílil.
A pak jim to vysvětlil.
„Pán vinice, to je Hospodin, Pán Bůh. A ta vinici to jste vy. Pán Bůh se o vás dobře staral, dobře o vás pečoval. A čekal, že i vy se budete k sobě navzájem chovat dobře a jemu budete vděční. Že ho budete poslouchat, když vám ukazuje, jak dobře žít. Místo toho se k sobě chováte zle. Podívejte se kolem sebe. Jedni tu stojíte v pěkných šatech a kapsy vám bobtnají penězi. A druzí se v potu dřou, šlapou víno a peníze za jejich dřinu shrábnete vy. Chudí jsou chudší. O nemocné se nikdo nepostará. Silnější vítězí nad slabším. To není budoucnost, kterou jsem pro vás připravil. To není způsob, jak se o vás starám já! A podle toho, jak se chováte, se vám taky vede. Jak té vinici.“
Takhle to Izajáš Izraelcům vytmavil. A tím ta píseň o vinici končí. Uf. Že už na to kakao nemáte chuť a víno ztrpklo na patře? Nic veselého. Izraelcům se opravdu pak dlouho dařilo zle. Moc zle.
Izajáš dozpíval. Dozpíval, ale nedomluvil. Mluvil dál. Říkal, „bude to trvat dlouho, ale všechen hněv i všechno trápení má přeci jen svůj konec (Iz 12,1).“ Že se k sobě lidé často chovají jako zvířata, to je pravda. Že si zle vládnou a těžce otročí to je pravda. A pak Izajáš začal mluvit o budoucnosti, kterou pro lidi a celý svět Pán Bůh připravil. Podle toho vousatého proroka jednou přijde den, kdy už se k sobě lidé nebudou chovat jako zvěř. Anebo právě ano.
Jednoho dne se totiž prý k sobě i zvířata začnou chovat s láskou. Beránek si bude klidně hrát s vlkem, a ten mu neublíží. Malé tele a lvíče se budou honit po louce, ale ne jako šelma loví kořist. Ale jen tak pro zábavu. Budou žít pospolu a kolem nich bude pobíhat malý kluk. Žádný strach.
Lidi už se nebudou jeden s druhým přetahovat. Nebudou se přetahovat jak o život ani se zvířaty a přírodou okolo. Lidi, zvířata i lidi budou žít pěkně společně. Malé mimino se bude batolit mezi vší tou zvěří. Hrát si s jejich mláďaty. A bude jim všem spolu dobře. (Iz 11).
Právě tak pokračuje řeč toho rozčepýřeného proroka. Teď je čas znova si ohřát to kakao.
Takhle to totiž vypadá, když pán Bůh lidem odpouští. A když si lidé odpouští navzájem. Lidé mezi sebou i se zvířaty a vším kolem nich pak dokážou žít pěkně pospolu.
Zdá se vám to až moc krásné?
No právě!
Amen
Píseň: Hvězda 339
Sborová oznámení:
V důsledku bezpečnostních opatření před pandemií se dnes nesmíme scházet k bohoslužbám v kostele. Takto to bude zdá se pokračovat i v dalších týdnech. Po tu dobu budou bohoslužby k dispozici opět písemně s nahrávkou kázání na našem web, popřípadě ve vašich schránkách.
Po dobu, kdy se nemůžeme osobně scházet v kostele, se můžete každou středu na našem facebooku, webu a v emailu přidat k Modlitbě na doma, kterou pro vás připravuje bratr farář.
Máme za sebou s jilemnickým a křížlickým sborem dvě společné online biblické (na internetu) hodiny. Konají se jeden týden v pátek, jeden týden v úterý, vždycky od 18:00. Předem vždycky pošleme odkaz na to, kde se setkáme. Ve vedení biblických střídají naši tři faráři. Cyklus biblických má po vzoru Českého rozhlasu nadpis “vize z krize” a zabýváme se texty, které k tomu mají co říct. Setkáme se tentokrát v pátek 6. 3. od 18:00 a povede ho bratr farář Hála.
Dnešní sbírka je určena na potřeby sboru. Pokud byste chtěli na sbírku přispět i z domova můžete přímo na účet sboru: 130 183 8389 / 0800.
Na faře jsou k vyzvednutí potvrzení o daru církvi.
Pravidelné výroční sborové shromážděni je podle instrukcí Synodní rady ČCE přesunuto na dobu, kdy se budeme noci sejít v kostele všichni.
V neděli 7. 3. připravuje bohoslužby Jakub Kašpar.
Bratr farář Pfann si v příštím týdnu vybírá řádnou dovolenou.
Schůze staršovstva proto bude o týden později v úterý 9. 3.
Presbyterskou službu má příští neděli bratr Lenka Husarová. Úklid Pelcovi.
Narozeniny má dnes Daniela Jeriová a v příštím týdnu malý Lukáš Teplý, přejeme jí vše dobré od Pána Boha.
Začala také tradiční postní sbírka Diakonie ČCE, která i letos směřuje na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí. Sbírat budeme u nás ve sboru, přispět je možné i přímo na účet. Všechny informace jsou k dispozici už teď na www.postnisbirka.cz
Ze Synodní rady píší:
ve spolupráci s našimi partnerskými církvemi v USA vznikla knížečka postních zastavení, která navazuje na podobnou tradici společných adventních pobožností.
Postní meditace jsou koncipovány od 1. března do Velikonoc (začínají symbolicky v den zpřísňujícího se lockdownu v Česku). Nabízíme Vám je k jakémukoli využití: https://www.e-cirkev.cz/wp-content/uploads/2021/02/Postni-zastaveni-2021-PCUSA-ECCB.pdf
Na https://www.e-cirkev.cz/aktuality/materialy-pro-postni-obdobi/ je materiál k dispozici také ve formátu DOCX pro lepší následnou práci s textem.
Modlitba:
Pane Bože,
vyznáváme, že se k sobě navzájem často nechováme dobře, někdy doslova zle. Prosíme tě, ať nad tvým i naším hněvem převládá odpuštění. Věříme, že odpuštění nám umožňuje, abychom společně dokázali dobře žít.
Pane prosíme tě za ty, kdo nám vládnou. Prosíme dej jim dostatek pokory, aby nad soukromými zájmy, vládla touha po společném a dobrém řešení. Dej jim dostatek moudrosti, aby dokázali kormidlovat tímto zlým obdobím.
Pane prosíme tě za všechny, kdo jsou nemocní. Dávej jim sílu. Prosíme, buď oporou těm, kdo umírají. Buď s těmi, kdo pečují o své blízké, kdo o ně mají strach, nebo o ně přišli. Prosíme přinášej zdraví, kam jen to jde. Moc tě o to prosíme!
Stále znovu ti děkujeme a zároveň prosíme za lékařky a lékaře, za zdravotní sestry i bratry, za sanitáře i saniťáky, za uklízeče i ředitelky nemocnic, za všechny vojáky, kaplany i dobrovolníky v nemocnicích. Za zaměstnance domovů pro seniory i pro lidi s postižením. Buď se všemi těmi, kdo ve všech těchto zařízeních leží, žijí i pracují. Dávej jim všechnu trpělivost, odolnost, sílu a víru, co jen jí je.
Dávej nám sílu a trpělivost vydržet všechna omezení našeho života a setkávání. Dej nám všem naději, aby živila naši cestu dopředu.
Pane Bože, žijeme v těžké době. O to víc vyhlížíme k době, kterou ty k nám přinášíš. I když to odporuje tomu, co vidíme kolem sebe, chceme věřit, že jednoho dne vlk s beránkem si bude hrát. Chceme věřit, že králem bude dítě. Věříme, že ta dobu už tu nějakým způsobem je a prosíme tě, dávej nám ji, co nejvíce prožívat na vlastní kůži.
V důvěře v tvoji dobrou vládu na světě chceme žít své životy.
Proto tě prosíme, Pane, přijď!
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Poslání: Iz 11,6-9
Vlk bude pobývat s beránkem,
levhart s kůzletem odpočívat.
Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu
a malý hoch je bude vodit.
Kráva se bude popásat s medvědicí,
jejich mláďata budou odpočívat spolu,
lev jako dobytče bude žrát slámu.
Kojenec si bude hrát nad děrou zmije,
bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě.
Nikdo už nebude páchat zlo
a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,
neboť zemi naplní poznání Hospodina,
jako vody pokrývají moře.
Požehnání:
Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého,
on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení
nyní i navěky. amen (Ž 121, 5-8)
Píseň: Bůh je záštita má 23 https://www.youtube.com/watch?v=RSLb5qg5hoU