Bohoslužby pro sbory ve Vrchlabí, Křížlice, Jilemnice, 12. 4. 2020, Boží hod Velikonoční
Slavme tyto bohoslužby ve jménu Boha otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách. Spojujeme se při nich se všemi, kdo je slaví v kostele, na cestách nebo doma.
Introit: Zj 1,7b-8 Kristus praví: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste, tys byl vzkříšen! Tají se nám dech. Co to jen znamená?! Hádáme. Domýšlíme se. Snažíme se pochopit.
Tys byl vzkříšen! V těch slovech se nám blýská naděje. Padá z nás závaží naší viny, které nám sedí za krkem.
Tys byl vzkříšen! Svítá nám. Odkud? Jen matně tušíme. Ale to světlo je teplé. Nešilhá. Přichází tam, kde je potřeba.
Tys byl vzkříšen! Padají nám šupiny z očí i roušky z tváří.
Tys byl vzkříšen! Samota odchází. Prostor se plní blízkostí, přijetím, sounáležitostí.
Tys byl vzkříšen! Za tebou chceme jít. Každý sám a všichni spolu.
Tys byl vzkříšen! Děkujeme!
Tys byl vzkříšen! Amen
První čtení: Jan 20,1–10 (Překlad Bible 21) Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“
Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. 7Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) A tak se ti učedníci vrátili zpět.
Píseň: 638 Díky
Kázání: k poslechu zde:
1. Korintským 15,19–22 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
při těch slovech si Farid sedal do lavice. Přitom se v duchu smál tomu, že kněz text z Jana jako evangelium pro Velikonoční neděli vybral právě pro něj. Tak jako se v něm Petr a ten druhý učedník hnali k prázdnému Ježíšovu hrobu, stejně se kvapně dobíhající Farid s Bulosem předháněli, kdo vezme za kliku katedrály jako první. Udýchaný běh, a pak potichoučku stáli u dveří, aby během čtení z evangelia nikoho nerušili. Farid s Bulosem tady ve čtvrti al-Jdeyde znali každý kout. Věděli, čím voní který krám. Znali každou zkratku i tajnou skulinu křesťanské části Aleppa. Však v ní spolu vyrostli. Spolu seděli v lavici ve škole hned vedle jejich arménské katedrály Čtyřiceti mučedníků. Bulos odpoledne po škole chodil na návštěvu k Faridovi domů tak dlouho, až jednoho dne odešel i s jeho sestrou Sarkou. To bylo ještě před příchodem Turků. Farid se rozhlédl po řadách hlav zakrytých šátky v ženských lavicích. Jeho sestra seděla hned vedle jeho ženy, Bulosovy sestry Amiry. Ze vzpomínání Farida vytrhla slova: „to čiňte na mou památku“. Ještě zasněný se zvedl a za chvíli už mu kněz do úst vkládal chleba namočený ve víně. To byl Farid z 16. století po Kristu.
Zuri, 4. století po Kristu. Byly to pro Zuri opravdu zvláštní Velikonoce. Trávila je péčí o babičku Nyalu. Bylo jasné, že jsou to babiččiny poslední svátky. Měla jich za sebou ostatně už pěkných pár desítek. Tyhle byly ale jiné i pro babičku. Letos se neobleče do bílých šatů na lemu barvených do oranžova sušenými květy afrikánů a na béžovo slupkami z kávových třešní. Zuri barvení látek milovala. Byl to vzácný rituál, který s babičkou provozovaly jen jednou za několik let. To když se dařilo a Nyala na trhu prodala dost koření a zeleniny z pytlů, které jí tam tahal Zurin starší bratr Yonas. Teď babička ležela na několika starých antilopích kůžích na hliněné podlaze. Před chýší praskal malý ohýnek. Zuri na něm pražila kávu. Yonas ji pak mezi dvěma plochými kameny umele. Zuri mezitím nasmaží velké tenké placky chleba indžera. Snad to stihne, než dorazí kněz z blízkého kláštera. Ten taky v malé kamenné nádobce přinese husté sladké víno, velkou vzácnost. Babička Zuri vyprávěla, že za jejího dětství byli všichni kněží cizinci – bílí jako dlaň. Nebylo jim vůbec rozumět. Pak prý anděl, dušovala se babička, přinesl do jednoho kláštera velkou knihu –Bibli – s etiopskými písmenky a barevnými obrázky. Krátce na to se stal knězem nejstarší syn náčelníka jejich kmene. Jemu už babička rozuměla. Stejně ale nemohla pochopit, jak Ježíš mohl obživnout. Čím víc se však sama hrobu blížila, tím víc doufala, že v něm nebude trčet navěky. Proto si tolik přála, aby kněz letos přišel k ní. Kolem jejího lůžka se sešlo několik starých kamarádek. V dálce vidí přibíhat kněze. A už v kruhu kolem jejího lůžka zní „Kristus vstal z mrtvých.“ Chléb namočený do vína je ještě teplý. Babičce září oči.
Fernando, 17. století po Kristu. První odlesky slunce se mu jako prasátka prochází po obličeji. Ještě chvíli vzdoruje. Když jeden zvláště vlezlý paprsek zahájí útok na pravé oční víčko, posadí se na matraci a vyčítavě pootevřenými dveřmi koukne na slunce, které se právě převalilo přes vrcholek hory Machu Pichu. Otevře dvířka chlíva a kozy se jedna přes druhou poskokem vyvalí na orosený trávník. Fernando rozdělá oheň. Rozklepne tři vejce do kotlíku. Probudí svoji starou ženu Andreu. Po rozvážné snídani podnikne nad zrcadlovou hladinou tůňky, která zachytává vodu z hor, pokus o zkrocení vousů. S vlasy už se dávno trápit nemusí. Hůl třímá v pravé ruce, levou podpírá Andreu. Než sestoupí do vesnice, bude rosa dávno pryč. Kostelík na návsi vidí už z dálky. Stavěl ho i Fernandův prapradědeček spolu s dalšími španělskými usedlíky, kteří na kontinent připluli na dřevěných lodích. Století dešťů i horkého slunce kameny kostela ošlehalo do běla. Okny bez výplně se line zpěv. Přidávají do kroku – řeklo by se do běhu, kdyby toho byli ještě schopni. Usedají na své místo v lavici z hrubého dřeva. Za chvíli, ve frontě na tělo Kristovo si Fernando prohlíží tváře starých známých. Andrea s očima upřenýma na kytice kolem oltáře pološeptem hlásí přítelkyním, že letos na Velikonoce stihly vykvést fuchsie.
Maria, 2. století po Kristu. Maria na tuto neděli vůbec nemohla spát. Převalovala se na řídké slámě. Na jednu stranu s ní zmítal strach, na tu druhou s ní šilo nedočkavé vzrušení. Bála se, aby ji cestou nezastavili císařští vojáci. Jistě by ji mučili. Dokázala by mlčet a neprozradit, kde se sejdou její bratři a sestry? Snažila se ty myšlenky zapudit. Místo toho si představovala, jak zasednou k jednomu stolu. Celý týden si trhala od úst. Podařilo se jí naspořit hrst oliv a kus tvrdého kozího sýra. Dokonce sehnala i o hrnek víc oleje a něco mouky. Ještě večer upekla bílý chléb. „Snad Sebastian sehnal víno!“ Agapé – převalovala to sladce znějící slovo na jazyce. Hostina lásky. Není to krásné, že i uprostřed všech těch ústrků a skrývání před římskými oficíry se mohou sejít ke slavnosti s tak vznešeným jménem! Před očima ji přitom vytanul obrázek ryby. Skrýval za sebou jemně řezaná písmena téže řecké abecedy. Šifru: Ryba, ΙΧΘΥΣ, Ichtys. Iésús Christos Theú Huiós, Sótér. Ježíš Kristus Boží Syn je Spasitel. Právě to budou dnes slavit mezi stěnami značenými obrázkem ryby. Budou slavit, že dnes, o Velikonocích se naplno ukázalo, že Ježíš je spasitel. Oni se sice scházejí v katakombách svaté Domitilly, mezi hroby. Jeho hrob ale tohle ráno zůstal prázdný. Snad i oni jednou z toho pohřebiště budou moci vylézt. Maria se tak zasnila, až z toho nad ránem usnula. Probudila se trhnutím a uháněla. Nikdo ji nezastavil. A tak mohla s bratry a sestrami usednout ke stolu. Z šátku vybalila chléb. Víno už stálo na stole.
Zoe, 21. století po Kristu. Dnešek je pro Zoe zvláště významným dnem. Poprvé má přistoupit k Večeři páně. Pokřtěná byla jako nemluvně. Teď je jí čtrnáct. Má za sebou dvouletou přípravu na konfirmaci. Táta na ni Zoe vozil každý týden do jejich anglikánského kostelíka svatého Lukáše na předměstí Sydney. Jednou málem nedojeli. Do cesty jim skočil klokan a auto skončilo v příkopě. Naštěstí se nic nestalo. Ani jim ani klokanovi. Farářka Annie s nimi ve sborové klubovně probrala všechno: Bibli od Adama po Zjevení. Vyznání víry, Otčenáš i dějiny křesťanství. Ty ji moc nebavily, většinou se odehrávaly kdesi v Evropě. Nikdy tam nebyla. Ale připadala jí studená. Za to ji ohromně bavily víkendové výjezdy s konfirmandy. Jezdili buď do jednoho domku v horách, nebo stanovali na pláži. Annie jim přes den vyprávěla příběhy z Bible. Někdy je taky hráli jako divadlo. Večer se mohli koupat v moři, do kterého právě zapadalo slunce. Konfirmace proběhla s velkou slávou minulý týden, na Květnou neděli. Dnes ji tedy čeká první Večeře Páně. Je z toho celá nervózní. Pořídila si na to extra bílé šaty. Změní se něco, když si dá chleba a víno? Nebo zůstane stejná? Annie říká, že prý obojí. Teď už ale musí běžet do auta, tak tak to stíhají. Velikonoční kostel září světlem, všude barevné kytky, varhany radostně preludují. Když tu náhle umlkají. Do ztichlého kostela zazní radostné zvolání: „Kristus vstal z mrtvých.“ Jak ji to naučili, Zoe spolu s ostatními odpovídá: „Opravdu vstal z mrtvých.“ Z kázání k ní dosahují jen útržky. „Prázdný hrob…“ „Život vítězí nad smrtí…“ Zaujmou ji až slova o společenství, které překračuje smrt, prostor i čas. „Jak je to možné?“ vrtá jí hlavou na cestě k jejímu prvnímu přijímání.
Varhany se mohou přetrhnout radostí. Kytky voní. Zoe stojí spolu s dalšími kolem Stolu Páně. Nejprve dostává chleba. „Změní se něco, nebo ne?“ znovu ji běží hlavou. Pak dostává napít i vína. Kouká se na tváře kolem sebe. Máma, táta. Kamarádi konfirmandi. Farářka Annie. Zoe zavírá oči. V tu ránu se jí hlava roztočí. Na plátně zavřených víček probleskují tváře těch, kteří stojí kolem ní. K nim se přidávají tváře, které nikdy neviděla. Stojí tam jakýsi mladý muž z černými kudrnatými vlasy, arabskými rysy, energie mu září z kaštanových očí. Černošská babička, která naopak vypadá, že napíná poslední síly, aby tu mohla být. Holohlavý stařec ošlehaný větrem s rozcuchanými vousy. Žena v nuzném otrhaném oblečení se zasněným výrazem, z vlasů jí trčí stébla slámy. Mezi nimi Zoe. A přidávají se další. Lidé z hor a podhůří. „Asi budou z té Evropy“, říká si Zoe. Na límcích za krkem jim totiž tají poslední vločky sněhu. Ve tvářích jim už ale svítí jaro. A kruh Večeře páně se rozšiřuje dál a dál. Stojí v něm spolu mladí, staří, různě barevní a v nejroztodivnějších šatech z různých dob. Zdá se, že to nikdy neskončí. Lidi se sbíhají ze všech stran, jako by už neexistovaly žádné překážky. Amen
Píseň: EZ 346 Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal
Sborová oznámení:
Milí přátelé, připojuji ještě pár slov ohlášení.
Doufám, že se k Vám všem dostal náš Velikonoční dopis (případně ho najdete na našich stránkách). V něm najdete návrh, jak dnes doma slavit hostinu agapé s chlebem a vínem.
Dnes od 10:00 můžete na ČT 2 sledovat přenos bohoslužeb Církve československé husitské z kostela sv. Václava na Zderaze v Praze. Předsedat jim bude patriarcha této církve Tomáš Butta.
Na stránkách naší církve najdete nahrávky různých bohoslužeb, kázání, čtení, písní, zamyšlení: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm. Pro ty, kdo nejsou na internetu, se šikovně nabízí sbírka Na každý den.
Stále platí, že já i další jsme připraveni pomoci s obstaráním nákupů, či čímkoli jiným těm, kteří se drží doporučení vlády a zachovávají karanténu. Nezdráhejte se na mě obrátit. Své služby také nabízí Diakonie: pomoc s nákupy 733780506; linka pro ty, kdo si „potřebují s někým promluvit v době nejistoty“ 800567567.
Na konci textu bohoslužeb najdete slovo pozdravu pro náš a československý husitský sbor od katolického faráře Jiřího Šlégra. Pozdravy faráře CČSH Vladimíra Hraby a můj jste si mohli přečíst na Velký pátek.
K našim bohoslužbám také tradičně patří sbírka.
– Sbor i v těchto časech žije z našich příspěvku. Pokud byste rádi i na dálku přispěli, můžete to učinit na náš účet (130 183 8389 / 0800), ať už jednorázově, popřípadě skrze úpravu trvalého příkazu ti, kteří touto formou platíte salár. Nebo můžete dát peníze tradičně do sbírky, až bude karanténa za námi.
– Na dnešní neděli připadá celocírkevní sbírka Jeronýmovy jednoty na tzv. Hlavní dar lásky. Tentokrát je věnována na rekonstrukci kostela sboru ČCE v Hranicích. Kostel je v žalostném stavu. Výtěžek sbírek JJ je využíván na opravy budov naší církve. Dnes jsou to Hranice, jednou to můžeme být i my. (č. ú. 717 171 7171/2700, v. s. 9142000718). Více informací o stavbě najdete zde: https://www.ustredicce.cz/data/a/y/b/hdl-2020.pdf
– Dnes končí postní sbírku Diakonie věnovanou na provoz školy v Libanonu pro děti lidí, kteří museli v důsledku války v Sýrii opustit svoji zemi (č. ú. 2400384700/2010, variabilní symbol: 32470718).
– Diakonie také pořádá mimořádnou sbírku na pomoc lidem zasaženým epidemií (možno přispět zde 2100 6914 26 / 2010). Myslím na ty z Vás, které současná situace postihla i po finanční stránce. Za všechny Vaše dary děkujeme a zcela rozumíme tomu, že v této situaci jsou pro některé mimo jejich možnosti.
Snažím se s Vámi zůstávat různými komunikačními kanály zůstávat v kontaktu. Kdo byste se mnou rád mluvil, směle volejte (605028995) nebo pište (pfannmichael@gmail.com).
Příští neděli se můžeme těšit na bohoslužby připravené křižlickým farářem, Jiřím Weinfurtrem.
Modlitba:
Pane Ježíši, k tobě dnes vzhlížíme s mimořádnou nadějí. Prosíme tě, slyš naše prosby.
Prosíme tě za ty, kdo mají strach z nemoci a smrti. Buď s nimi a ukazuj jim, že smrtí to nekončí.
Prosíme tě za ty, kdo mají strach ze samoty. Buď s nimi a ukazuj jim, že jsou součástí velkého společenství lidstva, které ty jsi stvořil. Dej jim nacházet blízkost druhých lidí.
Prosíme tě za ty, kdo mají strach z válek a násilí. Buď s nimi a přinášej mezi lidi pokoj.
Prosíme tě za ty, kdo mají strach o tvou církev. Buď s nimi a připomínej jim, že tam, kde se sejdou dva či tři ve tvém jménu, jsi mezi nimi.
Prosíme tě vyslyš nás!
Prosíme tě za ty, kdo bojují s nemocemi a doprovází ty, kdo umírají, za pracovníky ve zdravotnictví a hospicích. Buď s nimi a dávej jim zdraví a výdrž.
Prosíme tě za ty, kdo boří bariéry mezi lidmi a přicházejí k těm, kteří žijí v izolaci, za sociální pracovníky a dobrovolníky všeho druhu. Buď s nimi a pomáhej jim otevírat všechny závory.
Prosíme tě za ty, kdo se staví na odpor násilí a zasazují se o smíření, za politiky i aktivní občany. Buď s nimi dávej jim trpělivost a odvahu.
Prosíme tě za ty, kdo se setkávají a pracují v tvé církvi, za papeže, presbytery i varhaníky. Buď s nimi a ujišťuj je, že už brzy v kostelích zase bude znít společný zpěv.
Prosíme tě, vyslyš nás!
Pane Ježíši, ty jsi zlomil vaz smrti, lámej i náš strach. Pomáhej nám vidět, že v tvém vzkříšení se naplnilo proroctví: Všechny národy se sbíhají k Hospodinově hoře, usedají u tvého stolu. Spojuj nás s nimi svým svatým Duchem. Ať už jsme kdekoli, Pane, přicházej k nám.
Prosíme tě, vyslyš nás!
Se všemi, kdo jsou nám vzdálení i nablízku se modlíme: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Třetí čtení: Iz 25,6-8
Hospodin zástupů připraví
na této hoře všem národům
hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem,
jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné.
Na této hoře odstraní závoj,
který zahaluje všechny národy,
přikrývku, která přikrývá všechny pronárody.
Panovník Hospodin provždy odstraní smrt
a setře slzu z každé tváře,
sejme potupu svého lidu z celé země;
tak promluvil Hospodin.
Požehnání: Zj 1,4–6 Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.
Píseň: 667 Vítězi k poctě zpívejme
Velikonoční pozdrav faráře Jiřího Šlégra
Zdravím Vás, milé sestry a milí bratři v Kristu.
Prožíváme dobu, na kterou se asi nikdo z nás nestihl dobře připravit. Řešíme, co se ještě může a co už ne, abychom splnili všechna pandemická nařízení, a přitom neztratili vzájemné modlitební propojení. Jedna kamarádka mi říkala, že židé na takovéto situace připraveni jsou, protože po zničení chrámu již podobnou situaci zažili. Tehdy židům chrám nahradil rodinný příbytek, oltářem se stal stůl, kolem kterého se scházeli k jídlu. Úlohu kněze přebral otec rodiny, který modlitbu vedl a pronášel žehnání. Když se teď nemůžeme scházet na společných modlitbách, využijme o to víc osobního kontaktu s Bohem a udělejme ze svých příbytků živé chrámy.
Prosím Vás o modlitbu a všem ze srdce vyprošuji radostné Boží požehnání
Jiří Šlégr, Římskokatolická farnost – děkanství Vrchlabí
P. S. Pro mě jsou všudypřítomné roušky symbolem svatebního závoje – připomínají mi závoj nevěsty nebo i Mojžíše, kterému závoj chránil zářící tvář. Můžeme i v duchovním smyslu prožít chvíle vděčnosti a lásky se zmrtvýchvstalým Kristem, nově se do něho zamilovat a pak modlitební závoj odložit.