Jakub Kašpar
Vstupní slova
„Toto praví Hospodin: „Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost.“ (Iz 56,1)
Píseň S 45 Díky – https://youtu.be/8jzyTeHyRwY
Modlitba
Otče náš, pane Bože, Hospodine – stvořiteli světa. Jsme Tvé děti a jako děti k Tobě voláme. Jako děti chybujeme, děláme neuvěřitelné skopičiny a pácháme ohromné hlouposti a pitomosti. Víme, že to vidíš. Vidíš to lépe, než my sami. Ale máme velikou a opravdovou víru v Tvé milosrdenství a odpuštění. Nikdy nedokážeme dostatečně poděkovat za vše, co od Tebe dostáváme. Za svůj život i životy všech našich bližních. Pomoz nám, Pane, abychom Tě uměli následovat. Abychom rozuměli co nejlépe tomu, co nám říkáš, co nám vzkazuješ svým Slovem i prostřednictvím těch, které nám posíláš do cesty. Prosíme Tě, dávej nám pocítit přítomnost svého svatého Ducha a buď jím přítomen i dnes s námi v našem společenství. Amen
Čtení z Písma svatého
„Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ (Za 9,9)
Píseň S 74 Hosana – https://youtu.be/ZmvQKyWYjrM
Kázání
„Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ (Mt 21,1-9)
Dnešní text se v církevním roce do pořadu bohoslužeb zařazuje obvykle při dvou příležitostech. Tou první je samotný závěr postního období – Květná neděle. A tou druhou, méně obvyklou, je právě první neděle Adventu. Má to svou logiku, záhy se k ní dostaneme.
Příchod Ježíše do Jeruzaléma před svátkem nekvašených chlebů Pesach předznamenává Ježíšův pozemský konec a všechnu bolest jeho velikonočních utrpení, ale také zrady, bezmoci a zoufalství jeho učedníků a okolí. Je to vstup na tragickou scénu konce jeho působení ve světě, je to čtení, které my po dvou tisících let posloucháme a zároveň už víme, jak to celé skončí. Kristus jede na tom poněkud komickém a záhadném souoslí (teologové strávili drahně času debatami o tom, jak asi jel zároveň na oslici i oslátku, ale my tuhle záhadu můžeme s klidem protentokrát odložit stranou) nezadržitelně k cíli. Cíli krutému, ale zároveň v konečném důsledku vítěznému. Vše se v této scéně ubírá ke konci a tím i zároveň odkazuje k počátku – k jeslím v betlémském chlévě, ve kterém leží, jako bezbranné a bezmocné miminko Bůh. Všemocný Bůh, který přichází na svět v té nejbezbrannější podobě proto, aby shromáždil své ztracené ovce, aby pozval hříšníky – tedy nás, chybující lidi – do rodiny. Aby nás pozval mezi své děti, děti Boží.
Bylo v té době zvykem, že mocní tohoto světa, když někam přijížděli, nedělali to nenápadně, ale naopak s velikou pompou. Králové, a výjimkou nebyl nejspíš ani izraelský král Hérodés Antipas, ale ani římský místodržící Pilát Pontský, vjížděli do měst na koních nebo na zdobných vozech koňmi tažených, v nádherném šatu nebo zbroji, obklopeni svou gardou a armádou za mohutných ovací kolem stojících davů.
I Ježíšův příjezd do Jeruzaléma takový triumfální královský příchod připomíná, a je to zcela jednoznačně záměr. Evangelista Matouš nám říká, že to Ježíš takhle udělal proto, aby se naplnilo proroctví Zachariášovo, který předpověděl: „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti“ (Za 9,9). Ježíšův záměr ukázat, že se proroctví právě teď naplňují, máme v evangeliu napsaný úplně explicitně. Ježíš příchází jako král, jásej, lide jeruzalémský!
Ale je to divné proroctví o divném králi. Namísto vítězné armády zástup učedníků, zaprášených po cestě z Jericha. Namísto zbroje nebo královského šatu prosté oblečení potulného kazatele a namísto vozu s nádherným koňským spřežením – vypůjčená oslice s oslátkem.
Je to celé od Ježíše vlastně takový happening. Ježíš chce, jak jsme si právě připomněli, ukázat, že pět set let staré proroctví se naplňuje. Ale zcela zřejmě chtěl ukázat i ještě něco dalšího, co má přinejmenším stejný, ne-li ještě hlubší, význam.
Celý ten happening je vlastně tak trochu na hranici zákona. Vždyť mocní mohou takový cirkus brát docela snadno jako zesměšnění svého vlastního majestátu. Ten potulný rabi si takhle dělá legraci před prostým lidem z římských úředníků i ze samotného krále! Však si tu scénu zkuste sami představit – no, není to směšné? Viděli jste někdy, jak vypadá dospělý člověk, který jede na oslu? Nebo snad dokonce na oslátku? A teď si do té představy doplňte zástup lidí, který mu na cestu klade pláště, mává palmovými ratolestmi a všelijakou zelení a volá Hosanna Synu Davidovu, tedy pomoz přece, královský dědici!
Mimochodem, my vlastně od Matouše úplně přesně nevíme, jestli ten volající zástup byli poutníci, kteří se stali neplánovaně svědky Ježíšova příjezdu, nebo to byli Ježíšovi posluchači a učedníci, které Ježíš takto zaangažoval do svého happeningu. A neříkají to jasně ani Marek, Lukáš a Jan. Lukáš dokonce naznačuje, že to mohla být celé podařená Ježíšova inscenace, když píše, že volat začal „celý zástup učedníků“ (Lk 19,37). V každém případě si té akce všimli mnozí, zdaleka ne jen Ježíšova skupina. Lukáš podává svědectví o pohoršení, které volání zástupu vyvolalo u farizeů. Když slyšeli, jak učedníci provolávají „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech,“ (Lk 19,38), šli přímo za Ježíšem a požádali ho, aby své učedníky napomenul.
Ježíš ale nejspíš opravdu nechtěl jen pohoršit a vystrašit farizeje, nebo si udělat dobrý den z krále Heroda a protektora Piláta. Ježíš způsobem svého příjezdu do svatého města Jeruzaléma, Bůh způsobem svého příjezdu na místo krutého zakončení svého pozemského působení, ukazuje, že Boží království je z jiného těsta, než království světských vladařů. Že králů Král je vládcem, kterého nepodpírají kopí, meče a válečné vozy.
Ježíš královskou symboliku svého příjezdu nejen nepopírá, ale zjevně celou tou režií zdůrazňuje. Přichází od Jericha přes Olivovou horu. Podobně jako král David, když potlačil povstání, které proti němu vedl jeho syn Abšalom.
David a jeho mocná armáda vzbouřence tehdy potlačili. Vojevůdce Jóab dokonce zcela záměrně vlastnoručně zabil vůdce rebelů Abšaloma, Davidova syna, a způsobil tak Davidovi ohromnou bolest. Tak velkou, že David dokonce v pláči prohlásil, že by snad raději tu občanskou válku prohrál, kdyby Abšalom mohl žít. A když se pak triumfálně vrací na trůn, přivádějí k němu jednotlivé vůdce povstání, nebo oni sami přicházejí s prosíkem za ním. A Davidovi pobočníci očekávají kruté tresty. Jenže když před něj na kolenou předstoupí třeba Šimeí, dopadne to úplně jinak. Jak nám říká Druhá kniha Samuelova: „Tu se ozval Abíšaj, syn Serújin: „Což nebude Šimeí usmrcen za to, že zlořečil Hospodinovu pomazanému?“ David však prohlásil: „Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini! Zase se mi dnes stavíte na odpor. Dnes by měl být v Izraeli někdo usmrcen? Což nevím, že jsem dnes nad Izraelem opět králem?“ Šimeímu král potom řekl: „Nezemřeš.“ A král mu přísahal“ (2S 19,22-24). Ne nadarmo Ježíšův příjezd do Jeruzaléma provází proto volání hosanna, pomoz přece, Synu Davidův!
A podobně jako svým příchodem na svět jako bezbranné miminko v chlévě mezi dobytkem (tady ještě odbočka – podobným happeningem, nikoli na hraně zákona, ale za hranou jakýchkoli zvyklostí, byl živý obraz scény betlémského narození Páně, který včetně osla a telátka zinscenoval před osmi sty lety v italském Assisi František. A z jeho happeningu vznikla později tradice vánočních betlémů, tak dobře zakořeněná právě u nás v Česku)… tak tedy podobně, jako svým příchodem na svět, i tady před jeruzalémskými branami Bůh dává najevo, že přichází jiný král.
Přichází král tichý a nenápadný. Důstojný ve své prostotě. Jeho zbraní není meč, ale služba, soucit a pokora. Jeho magickou zbraní není laserový meč nebo Excalibur krále Artuše, ale láska. Jeho vojsko není úctyhodná římská legie, ale zástup všech nenápadných, neznámých, neslavných, kteří, tak jako on, slouží, protože milují a milují, aby sloužili. A podobně jako on na oslu, i oni působí často uboze, směšně a trapně. Nevznáší se kolem nich aura zlatého brnění a zář královského majestátu, ale leckdy nechutný odér lidského potu, špína upracovaných rukou, nebo třeba pach nemocniční dezinfekce. Přichází král, který odpouští, dokonce i svým zarytým nepřátelům, v jakého se králi Davidovi změnil syn Abšalom nebo jeho pomocník Šimeí. Žalmista nám to ostatně také prozrazuje ve třetím verši osmého žalmu: „Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.“ (Ž 8,3)
Mnozí Izraelci očekávali v té době vykoupení od římské okupace. Osvobození v úplně jiném smyslu a úplně jiné strany. Ježíš jako král Božího království ale ukazuje, že skutečně vítězná armáda často přichází úplně odjinud a úplně jinak, než bychom ji čekali.
V Betfage na Olivové hoře posílá Ježíš učedníky pro oslici s oslátkem. Pro zvířecí pomocníky, které nutně potřebuje k tomu, aby svým příjezdem vyslal všechny tyto zprávy o tom, jakým typem krále je Bůh, jakého druhu je Boží království. Na nás je promyslet… tedy spíš vlastně dnes a denně promýšlet, co nebo kdo je tím oslátkem a tou oslicí, pro které Bůh posílá každého z nás. Amen
Modlitba:
Pane, Ježíši Kriste, králi všech králů, hlásíme se do služby. Pomoz nám slyšet správně, když nás posíláš a dej nám sílu být trapní a směšní tak, jak je potřeba v Tvém, Božím, království. Provázej nás svým svatým Duchem na naší cestě do království lásky a milosti Boží. Amen.
Píseň S 278 Prosba (Přijďs již) – https://youtu.be/Hfezo4ZDcq8
Svatá večeře Páně:
Kolem stolu Páně při svaté večeři si zpřítomnit a prožít společenství s Kristem Spasitelem, jehož narození dnešní nedělí začínáme znovu symbolicky očekávat. Chceme si připomenout a utvrdit svou víru společným vyznáním, že právě nám a pro nás osobně se narodil Spasitel. Přijímáme vtělené Slovo, protože bez Boha a jeho darů, není na tomto světě žádný jiný pravý život. Amen
Povstaňme. Vyznáme svou víru slovy creda tak, jak ho užívá francouzská reformovaná církev:
Věřím v Boha, v Boha zaslíbení, který povolává k životu a vysvobozuje zotročené. On je živý Bůh.
Věřím v Ježíše Krista, který přišel, aby hledal ztracené, sebe sama vydal pro všechny lidi, aby v jednom domě shromáždil rozptýlený Boží lid. On je naděje tohoto světa.
Věřím v Ducha pokoje a jednoty, který je zdrojem porozumění a naplňuje vše, co bylo zaslíbeno. On je Duch zaslíbení. Amen
Než přistoupíme ke stolu Páně, vyznejme společně:
Pane, před Tebou upřímně přiznáváme, každý z nás v tichosti ve svém svědomí i nahlas společně voláme o Tvé smilování.
Vyznáváme, že chybujeme a proviňujeme se vůči svým bližním a prosíme za sílu své viny vůči nim vyrovnat a spory zahladit. Pokud tak vyznáváte, připojte se společným: Pane, smiluj se.
Věříme, že Kristus Ježíš jako vtělený Bůh přišel, aby hledal a shromáždil ztracené a sebe sama vydal za nás, za všechny. Věříte-li tak, připojte se společným: Pane, smiluj se.
Chceme žít podle Božího slova a následovat Slovo v odpovědném vztahu k Bohu a všemu stvoření. Je-li tomu tak i u vás, připojte se společným: Pane, smiluj se.
Věříme v Boží milosrdenství a odpuštění, kterým Bůh Hospodin, náš Otec, dnes a denně projevuje svou nekonečnou lásku ke svému stvoření.
„I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ (Iz 54,10) Amen.
Na znamení vzájemného společenství víry i společenství s Kristem, pozdravme se navzájem pozdravením pokoje, slovy pokoj tobě, dnes prosím bez podání ruky.
Pozvání: Vy, kdo věříte v Krista jako svého Pána a Spasitele, kdo jste ve křtu přijali jeho milost, kdo stojíte o Boží odpuštění a sami odpouštíte druhým, jste teď zváni ke stolu, kde je Kristus sám naším hostitelem.
Ustanovení svaté večeře: podle evangelisty Matouše (Mt 26,26-29)
„Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.““
Pojďte, udělejme společně kruh všichni, kdo jste zváni k večeři Beránkově. Snažme se, prosím, dodržet rozestupy. Při vysluhování večeře Páně zpíváme společně píseň Posila na cestu (S 135) kombinovanou s Apoštolskou (S 274), jak je ve sboru zvykem. Vysluhováno bude tak, že vám nejprve podám chléb, každý si vezme jeden kousek sám z patény. Poté obejdu kruh s kalichem, do něhož všichni svůj kousek chleba namočíte.
Propuštění: Pro svou víru jsme ospravedlněni a od Boha obdařeni pokojem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Jděte v pokoji. Amen
Ohlášky
Už podruhé jsme se mohli zase sejít osobně, i když zatím stále platí omezené počty pro setkávání (příští neděli už to snad bude až 30 lidí při bohoslužbách), platí omezení pro zpěv a musíme sedět v rozestupech a mít zakryté dýchací cesty. Ale díky Bohu alespoň za to. A díky moc Benu Klineckému za hudební a pěvecký doprovod.
Mnozí stále raději zůstávají a slaví Pána doma. Pro ně nahráváme kázání a publikujeme celé bohoslužby na našem webu. A modlíme se, aby se situace s epidemií covidu co nejdříve uklidnila.
Dnešní chrámová sbírka je určena pro potřeby našeho sboru, stejně jako ta minulá, která přinesla úžasné 4.000 Kč. Velice děkujeme za Vaši štědrost, která se projevila i ve sbírce na Jubilejní toleranční dar Jeronýmovy jednoty, na který jsme za sbor mohli odeslat 3.000 Kč. Pokud nemůžete přijít do kostela, nebo to ještě odkládáte ze starosti o své zdraví a ohleduplnosti k ostatním, můžete své dary posílat na účet č. 130 183 8389 / 0800.
Na internetu najdete i bohoslužby z jiných sborů – na Českém rozhlasu, v České televizi i na webu naší církve www.e-cirkev.cz. Na něm najdete i další materiály, povídání, zamyšlení a podněty pro tuto dobu, například s každodenním Slovem na doma.
Bratr farář Michael je Vám vždy rád k dispozici telefonem, e-mailem, a když na to přijde a dodržíme všechna nařízení a bezpečnost, rád vás navštíví. Kdybyste kdokoli s čímkoli potřeboval pomoci (byť by to byl nákup), nezdráhejte se ozvat jemu nebo někomu z nás presbyterů!
Je možné objednávat výrobky z Diakonie Rolnička. Mají tam moc pěkné věci, hodně z nich se hodí jako dárky na Vánoce pro dospělé i děti. Zde je odkaz, na kterém můžete vybírat: https://www.eshop.rolnicka.cz/. Také je možné si koupit výrobky klientů našeho vrchlabského diakonického střediska Světlo – po dohodě na kontaktech na webu.
Bratr farář Michael připravil Adventní sborový dopis. Vytištěný je k dispozici v předsálí, elektronicky na našem webu.
Mnoho zdraví, požehnání a milost Boží přejeme a vyprošujeme bratru Milanu Škodovi, který v příštím týdnu oslaví své narozeniny.
Příští neděli připravuje bohoslužby br. farář Michael Pfann. Presbyterskou službou mu vypomůže sestra Eva Sedralová, s hudebním doprovodem a nedělní školou uvidíme, úklid by měli mít na starosti Michlovi.
Přímluvné modlitby
Na Tvůj příchod čekáme, tichý Beránku, Králi králů. Přicházíš do našeho světa v bezbrannosti a ponížení, jako král tichý přinášíš spásu.
Dej nám, své církvi, poznat, že přicházíš tam, kde lidé trpí. Prosíme Tě za umírající, nemocné, hladové, vězněné a pronásledované. Prosíme Tě, Pane, smiluj se.
Dej nám, Pane, poznat, že přicházíš všude tam, kde přebírá vládu odpuštění, smíření a pokoj. Prosíme Tě za všechny, jejichž životy tíží nenávist a hněv. Prosíme Tě také za své nepřátele a ty, se kterými jsme si navzájem ublížili. Dej jim i nám v tento adventní čas nalézt cestu odpuštění a smíření. Prosíme Tě, Pane, smiluj se.
Prosíme Tě, Pane, za lidi v naší zemi, i ve všech národech světa. Nedopusť, aby v nich vládl duch sobectví. Pomáhej, aby přibývalo těch, kteří usilují o důvěru mezi lidmi. Prosíme Tě, Pane, smiluj se.
Prosíme Tě, Pane, za všechny, kdo nesou odpovědnost za pokoj a mír ve světě, aby nalezli cesty, které vedou k porozumění a spolupráci. Prosíme Tě, Pane, smiluj se.
Prosíme Tě, Pane, za nás, Tvoji církev. Ať věrně zvěstuje Tvé Slovo, ať roste počet těch, kdo důvěřují v Tebe. Ať v této adventní době každý den prožíváme radost Toho, že můžeme znát tajemství Tvého příchodu, tajemství evangelia Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
Společně k Tobě voláme hlasem Tvých dětí: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva. Na věky. Amen
Píseň S 147 Kdo mě z pout mých – https://youtu.be/_p4FDplkf4w
Poslání:
„Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.“ (Ř 13,11-14)
Požehnání:
„Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu buď sláva i moc navěky. Amen“ (Zj 1,4.6)
Píseň S 318 Vinný kmen – https://youtu.be/zhF9guFanD8