Vrchlabí, 14. 3. 2021
Michael Pfann
Milost Vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách, ať už je slavíme kdekoli, slavíme je společně v Duchu svatéme.
Introit: Iz 66,10
Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní
všichni, kdo ji milujete!
Veselte se s ní, veselte,
všichni, kdo jste nad ní truchlívali.
Píseň: 284 Radujte se, bratři (https://soundcloud.com/ecirkev/02-radujte-se-bratri)
Modlitba:
Pane Bože,
pobízíš nás: „Radujte se!“ Poslední dobou je těžší víc než jindy té výzvě dostát. A přesto nás zveš: „radujte se!“
Pane děkujeme ti, že i v těch nejtěžších dobách k nám přicházíš a oslovuješ nás.
Děkujeme ti, že díky tobě se můžeme scházet, nebo cítit vzájemné propojení na dálku.
Díky, že nás k sobě zveš a my díky tomu cítíme sílu společenství.
Děkujeme, že nám i v těžkých dobách pomáháš objevovat naději.
Nevíme, jestli si něco z toho zasloužíme, ale stejně cítíme, že tu pro nás jsi.
A tak, i když nám třeba není do smíchu, zvedáme hlavu a učíme se vidět světlo.
Začíná jaro a my si všímáme trávy, která se nenechá a proráží prasklinami v asfaltu.
Učíme se vidět všechny ty drobné záblesky tvé radosti. Snažíme se naladit do tónu, který k nám přináší radostné melodie z tvých výšek. Jako jaro proráží zimu, prosíme ať naší pošmournost proráží radostné zpěvy Božích zástupů! K nim se přidáváme a zpíváme „hosana“, to je: „zachraň nás, požehnaný, jenž přicházíš ve jménu Hospodinově“.
Amen
Čtení: Iz 54,7-10
„Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. 8 V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.“ 9 „Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě. 10 I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“
Píseň: 161 Veselý chvalozpěv (https://www.youtube.com/watch?v=k5PSCPrlNJQ)
Kázání: Jan 12,20-24
Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. 21 Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ 22 Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi. 23 Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
asi většina z vás znáte deskovou hru Monopoly. Hráči v ní chodí po městě, kupují ulice, celé bloky a na nich staví domy a hotely. Vyhrává ten, kdo skoupí celé město, zatímco ostatní zbankrotují. Jeden shrábne všechno a ostatní odejdou s prázdnou. V tom dnešním příběhu Ježíš vysvětluje svoji smrt přesně opačně: Jeden se obětuje, aby ostatní získali.
Trpkou ironií osudu je, že původní autorka Monopolů Lizzie Magie vytvořila hru proto, aby ukázala, že systém, kdy jeden bere vše a ostatní odchází s prázdnou, je pro společné soužití nejen špatný, ale taky nuda. Jak už to tak bývá, lidi dobrý záměr přijali a obrátili ho v jeho přesný opak. A tak se nejprodávanější deskovkou stala hra, kde vítěz bere vše a ostatní zůstávají na dlažbě. Ježíšův příběh ukazuje, že přestože se v dějinách častěji prosazuje ten první scénář, jde to i jinak. Ne jeden nad všechny, ale jeden za všechny. Ne jeden na úkor druhého, ale jeden pro druhého. Z těch dvou scénářů lidského soužití je přeci jen právě ten Ježíšův tím, který má budoucnost. Tak se na něj podívejme.
Ježíš právě vjel do Jeruzaléma. Už ten jeho úvodní happening, ukazuje, že s Ježíšem to bude jinak, než jsme zvyklí. Věky věků očekávaný mesiáš nevjíždí ve zlatem vykládaném kočáře. Králů král vjíždí do Jeruzaléma na oslu. Chudě.
A lidé se k němu sbíhají ze všech stran. Zpívají mu oslavné písně: „Hosana, prosíme zachraň nás, požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ Strážci starých dobrých pořádků, farizeové si říkají: „A je to v háji, máme to prohrané, celý svět se za ním vydává.“
Mezi těmi, kdo chtějí vidět Ježíše jsou i poutníci z Řecka. Putovali do Jeruzaléma z daleka, aby se tu o svátcích klaněli Bohu. A asi nějak pochopili, že tenhle Ježíš má s Bohem mnoho společného. Proto ho chtějí vidět. Všimnou si, že k Ježíšovi patří celá skupina jeho učedníků. Jdou za nimi a prosí je, aby je k Ježíšovi přivedli.
Přijdou za učedníkem Filipem. „Pane, prosím vás, rádi bychom viděli Ježíše.“ Zdá se, že to není tak jednoduché. Ta cesta není úplně přímá. Filip je nedovede rovnou k Ježíši, ale jde za Ondřejem a společně to jdou oznámit Ježíšovi. Takhle podobně to bylo na začátku, když Ježíš dával dohromady svoji dvanáctku učedníků. Ondřej byl první z nich a také si vzal na podporu ještě druhého, aby neměli strach a šli za Ježíšem spolu. Filipa si naproti tomu Ježíš vyhlédl sám a on na to zareagoval tak, že hned šel a přivedl dalšího učedníka. Jeden učedník přivádí za Ježíšem další. Takhle se rozšiřuje jejich kruh, takhle roste církev. Podobně to bylo s řeckými poutníky. Netroufli si jít rovnou za Ježíšem, ale šli nejprve za lidmi, kteří patřili do jeho okruhu a tihle první církevníci by je měli přivést za Ježíšem.
Ovšem tady se cesta Řeků k Ježíšovi komplikuje. Zdá se totiž, že nakonec se k němu nedostali. Tedy, ne přímo. Zdá se, že neviděli Ježíše z masa a kostí. Slyšeli ale jeho slovo. Zdá se mi, že v tom se jejich situace, příchod do církve podobá tomu našemu. Kdysi jsme potkali někoho, ať už to byli rodiče, nebo přátelé, skrze koho jsme se dostali do církve, do okruhu Ježíšových učedníků. Ale Ježíše samotného, tedy z masa a kostí jsme neviděli. Musíme si vystačit s jeho slovem, se slovem o něm. A světe div se, není to zas tak málo. I když se občas zdá, že ne moc, přece se něco děje.
To je ta první část dnešního příběhu. Celý svět se sbíhá k Ježíši. Mnoho lidí k jednomu. A co na to Ježíš? Od něj se to zase začne rozbíhat do šíře.
Ježíš by mohl být spokojený. Naplňují se dávná proroctví. Všechny národy proudí na horu Hospodinovu. I Řekové z daleka přichází do Jeruzaléma za Božím synem. Ježíš by si mohl sednout, v klidu pozorovat, jak proudí a mnout si ruce nad dobře vykonaným dílem.
Jenže Ježíš ví, že to všechno je jen dobře nastartovaný začátek. To nejtěžší a nejdůležitější teprve má přijít. Bude to bolet. A bude to na něm. Na něm samotném. Ale to, co se stane jemu samotnému, přinese něco dobrého všem ostatním. Vidíte tu opačnou tendenci, než nemovitostního magnáta z Monopol – ne všichni jednomu, ale jeden pro všechny.
A tak si Ježíš nejde potřást rukou s nově příchozími. Ví, že tohle dobře zvládnou ostatní učedníci. Pro ty nové tu bude jejich společenství a Ježíšovo slovo, i když někdy zvláštně skryté. Ježíšovi už se blíží jeho hodina, chvíle, která má završit jeho pozemské působení. To, co se s ním stane, bude vítězstvím, které bude vypadat jako porážka. Bude to sláva v tak neslavné formě, že bude pro lidi šíleně těžko pochopitelná a přijatelná. A tak, než to přijde, dělá Ježíš všechno pro to, aby ty události vysvětlil, jak nejlépe je to možné.
Začíná vysvětlovat svoji oběť. Začíná malým podobenstvím: „Ve skutečnosti je to jako se zrnkem pšenice. To přece znáte ze svých políček. Zrnko vypadá pěkně. Malý, kulatý tvar. Pěkně se na něj kouká, pěkně se mne v rukou. Kdybychom ale zůstali jen u toho, za chvílí ho vytrousíme z ruky. Zůstalo by samo. Ztracené. To zrnko je tu k něčemu jinému. Aby k něčemu bylo, musí přestat existovat. Zrno je nutné hodit do země, zasypat hlínou. Chvíli to vypadá, že je nenávratně ztraceno. Přikryto zapomněním. Zrno se musí v zemi rozpadnout. Jedině tak z něj může vyrazit klíček, z něj klas. Nové zrní se znovu zasadí a z jednoho zrna exponenciální řadou vznikají tisíce a milióny dalších. Anebo se to nová zrna rozemelou na mouku, napeče se chleba a spousta lidí se z něj nasytí. Vzpomeňte si, že Ježíš o sobě v Janově evangeliu mluví jako o chlebu života. Toho chleba by nebylo, kdyby zrní nezahynulo a nevyklíčilo k novému životu.
Tak tu máme dvě varianty. Buď zrno zůstane u své zrnité existence, nevydá se do polí a zůstane samo. Nestane se nic. Nakonec uschne a odfoukne ho vítr. To je ta první varianta. A pak je tu ta druhá. Zrno se v zemi rozpadne, ale přinese mnoho užitku. Buď zůstane samo-jediné, anebo přinese mnoho. Samo, jedno se řekne řecky mono. To známe: monočlánek, monorádio má jeden reproduktor. Mono. Mnoho se řekne řecky poly. Polyfonie – je mnohozvuk. Polyglot zná mnoho jazyků. (A politruk… To je něco úplně jiného.) Mnoho – poly. Mono – samotný, jeden. Poly – mnohý. Monopoly.
Monopoly – z jednoho mnoho. Jak mi to jazykové okénko pěkně vyšlo! Fór je v tom, že to slovo monopol, po kterém se jmenuje hra monopoly, se sestává z trochu jiných řeckých slov. Znamená doslova jeden obchodník. Spojení těch slov zní podobně, ale má jiný význam. Ne z jednoho mnoho, ale všechno pro jednoho obchodníka. A stejně ta podobnost oněch slov ukazuje na něco zajímavého, na zajímavý rozdíl.
Ukazuje, že Ježíš totiž hraje jinou hru než ten náš velkoobchodník, majitel monopolu. Nejde mu o to, aby se jeden napakoval na úkor druhých. Svým příkladem ukazuje, že se hra dá hrát také podle jiných pravidel, že se život může se žít podle jiných pravidel. Totiž že jeden, a tím se zde myslí Ježíš, tu může být pro druhé takovým způsobem, že oni žijí bohatý život. Ježíš nekončí u pravidel nalajnovaných osamělou smrtí. Ale z toho zrna, které zemřelo, roste nový bohatší život, který nabízí své plody druhým. Jen tedy, dokud je pod zemí, není to hned vidět.
Jsme v polovině postního období. Dnešní neděle se jmenuje Laetare. To znamená „radujte se!“. Jsou to takové malé radostné Velikonoce uprostřed půstu. Už jsem to párkrát říkal, ale přijde mi, že určitým způsobem žijeme v postním období už déle než rok. Přestává to dávat smysl. Člověku se občas může zdát jako by se stal figurkou na hracím plánu nějaké obzvláště kruté hříčky přírody, nebo koho vlastně. Proto se mi zdá krásné, že právě uprostřed postního období, nebo uprostřed té naší blbé doby, můžeme slyšet povzbuzení „radujte se“. Že můžeme číst nadějné texty o smrti, které končí vzkříšením – s mnohým užitkem pro nás všechny.
Možná to teď nedokážeme vidět, možná se toho hodně ještě děje ve tmě, pod zemí, schované nánosy všech možných děsivých zpráv, bolestných ztrát a temných proroctví. Ale stejně se to někde děje. Někde něco klíčí a už to tu je. Život podle nových pravidel si teprve dere cestu ven, a přece ho už může po kouskách žít. Podobně jako z té břečky venku se už ven derou první jarní kytky. Laile teď přišel pohled od kamarádů s nápisem „jaro už je to“. Lailini kamarádi na něm na fotce v bundách a čepicích pozorují první jarní bledule. „Jaro už je tu“. To zrno klíčí a jde nahoru. A je tu pro všechny. Už je to cítit. Běhá nám sice ještě hodně mráz po zádech, a přece je to cítit.
Přeju vám, ať i ve všem, co teď kolem nás je, dokážete nacházet známky toho klíčení něčeho nového. Dávejme prostor malým radostem. Všímejme si drobných gest, dotyků, slov, které se dějí z lásky. V tom všem se ohlašuje to nové, co s Ježíšovým vzkříšením přichází.
Budeme zpívat:
„Láska, když se zdá,
že chřadla dlouhý čas,
náhle jako tráva
zelená se zas.“
A tak poznáváme, že naše životy se nehrají podle pravidel hry, v níž vítěz bere všechno. Ani smrt to neumí. Ježíšovy monopoly jsou hra, jejíž vítěz rozdává všem nový život. Amen
Píseň: 662 Do země se skrývá (https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-3-5)
Sborová oznámení:
Dnešní sbírka je určena pro potřeby našeho sboru. Moc děkujeme za Vaši štědrost, bez které se opravdu neobejdeme! Děkujeme za štědrost, kterou jste vůči sboru projevili i v darech, které jste posílali přímo na účet sboru v době, kdy jsme se nemohli scházet. Své dary můžete posílat i přímo na účet sboru: 130 183 8389 / 0800.
Narozeniny:
Narozeniny v následujících dnech slaví Věrka Férová a Honza Jüptner. Oběma přejeme na dálku hodně zdraví, požehnání od Hospodina a dostatek milosti Boží.
Co bylo
V úterý 9. 3. se online sešlo staršovstvo. Finanční situace sboru není díky vašim darům a saláru průběžně nijak špatná. Připomínáme ale, že z důvodu pokračující odluky církví od státu se zvyšují a nadále budou zvyšovat odvody do personálního fondu. V roce 2021 musíme odvést, pokud chceme být sborem, který má svého faráře, 186 199 Kč, tedy o 40 000 víc, než loni. Staršovstvo se zabývalo a dál bude zabývat i tím, jak se s tím vyrovnávat do budoucna. Bude to ale nejen na staršovstvu, ale na nás všech – ať už jde o obětavost a štědrost, nebo o misii, ale také třeba o intenzivnější spolupráci se sousedními sbory v Jilemnici a Křížlicích.
V příštích týdnech se chystá malování v presbyterně. Bude určitě potřeba pomoci s vystěhováním a poté nastěhováním presbyterny. Informace o termínu potřebné pomoci čekejte od br. faráře. Směle se mu hlašte, kdo byste byl ochotný přiložit ruku k dílu.
Pokud jde o sborové shromáždění, v březnu se určitě konat nebude. V souladu s pokyny vedení církve čekáme, až se zlepší epidemická situace, abychom ho mohli svolat. Sbor zatím vede staršovstvo v souladu s rozpočtem na minulý rok, tedy v rozpočtovém provizoriu.
Rozhodli jsme také, že se budeme zase scházet k bohoslužbám osobně v kostele. Sice s omezeními a rouškami, ale osobně. Nicméně všechny, kdo nemohou, nebo z jakéhokoli důvodu nechtějí, přijít, ujišťujeme, že i nadále budou plné texty bohoslužeb přicházet e-maily, budou k dispozici na webu a odkaz na facebooku a kázání nahráváno na sborový soundcloud.
Synodní rada naší církve poslala za nás za všechny dopis se vzkazem zdravotníkům, který je přílohou těchto sborových oznámení a přečtu ho nyní celý. Není dlouhý, ale je důležitý.
Co bude:
V pátek 19. 3. od 18:00 proběhne dálší online Biblická hodina se sbory v Křížlicích a Jilemnici. Povede ji Michael Pfann.
Stále probíhá tradiční postní sbírka Diakonie ČCE, která i letos směřuje na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí. Vedle dveří je k dispozici kasička, kam můžete své dary vložit. Případně můžete přispět on-line na účet sbírky přes www.postnisbirka.cz, na našem webu najdete i číslo sbírkového účtu, na našem webu i facebooku také QR kód, kterým můžete také přispět přímo.
Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají žádná setkání v týdnu a nedělní školy. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela. Až do odvolání se nás tedy může scházet maximálně 15 ve Vrchlabí a 10 ve Strážném.
Připomínáme, že za 14 dní, na Květnou neděli 28. března, budou bohoslužby rodinné, tak nezapomeňte říct dětem, aby s nimi počítaly a přišly.
Pokud jde o Velikonoce, počítáme s bohoslužbami tady v kostele na Velký pátek 2. dubna od 18:00. Konat se bude také velikonoční vigilie v kostele ve Strážném na Bílou sobotu 3. dubna od 21:00. A na neděli Vzkříšení 4. dubna se sejdeme k bohoslužbám s vysluhováním večeře Páně tady v kostele od 9:00 a ve Strážném od 11:00.
Služby příští neděli 21. 3.:
Kázání: br. Michael Pfann Presbyterská: br. Jakub Kašpar NŠ nebude
Hudební doprovod dle domluvy s br. farářem Úklid: Lucie Hofmanová
Modlitba: Jakub Kašpar (za jednotlivé prosby připojme společné Pane, vyslyš nás)
Pane, stojíme tu před Tebou maličcí, ale radostní, že patříme k Tobě a že víme, že se na Tebe smíme obracet se svými prosbami a přímluvami a Ty nás slyšíš.
Prosíme Tě za zdravotnice a zdravotníky u nás i v jiných zemích světa, prosíme Tě za všechny dobrovolníky, kteří pomáhají zvládat epidemii covid-19. Prosíme tě i za policisty a vojáky, kteří nastoupili do služby, za všechny mediky a medičky, kteří slouží. Prosíme Tě, stůj při nich a pomáhej jim nést jejich kříž, který nesou i pro nás. Posiluj je v jejich vyčerpání a dodávej jim naději ve chvílích zoufalství. Za ně za všechny Tě, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za všechny, kterým se epidemie nevyhýbá. Prosíme Tě za co nejlehčí průběh nemoci, ať je pokud možno bez následků. Buď, Pane, s těmi, kdo nemocí onemocněli vážně a snaží se uhájit svůj život v nemocnicích. Provázej je svým milosrdenstvím. Pozvi k sobě do svého království ty, kteří boj s nemocí prohráli. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za všechny, kdo se trápí jakýmikoli jinými nemocemi, strastmi, bolestmi srdce i těla, v této pandemické době. Mezi lidmi to často vypadá, že jejich problémy nikoho nezajímají, že jejich nemoci nemá nikdo chuť a čas léčit a jejich strastmi se zabývat. Stůj při nich a pošli jim pomoc, kterou potřebují a po které prahnou. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Dej nám, Pane, dostatek pokory se v této době ubránit hříchu pýchy, který se projevuje třeba povýšeností a pocitem vševědoucnosti. Pocitem, že bychom věci dělají jistě lépe, než je dělají ti, kdo za ně nesou odpovědnost. Dej nám, Pane, dar trpělivosti všechno vydržet a zvládnout. Za tyto dary Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za ty, kdo nás vedou. Dávej jim moudrost, rozvahu a také odvahu k rozhodnutím, která jsou potřebná a nutná, přestože nemusí být zrovna populární. Dávej jim dostatek pokory před skutečnostmi světa. Dej jim dostatek moudrosti, aby pochopili, že nemusí všem věcem rozumět sami nejlépe. A dej jim dostatek odvahy k důvěře lidem, které mají vést. Za ne Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: S 184 Mír na zemi daruj nám
Poslání: 2. Kor 1,3-5
3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! 4 On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. 5 Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.
Požehnání: Iz 54,10
I kdyby ustoupily hory
a pohnuly se pahorky,
moje milosrdenství od tebe neodstoupí
a smlouva mého pokoje se nepohne,
praví Hospodin, tvůj slitovník.“
Píseň: 166 Kristus je má síla i spasení (https://soundcloud.com/ecirkev/stopa-1-1)