Pane Bože,
ptáme se, jak dlouho je možné fungovat ve stand-by módu,
tedy, jak dlouho člověk dokáže žít v nouzovém režimu?
Tolik bychom si přáli
přestat jet na půl plynu
a žít zase naplno.
Jako tolik lidí před námi ti předkládáme
naše úzkosti, vyčerpání,
návaly hněvu i plíživý strach
a prosíme Tě, sejmi je z nás,
potěš nás
dej zasvítit své naději
ne, jako světlu na konci tunelu
ale jako slunci probouzejícího se dne.
Prorok Izajáš uměl krásně zpívat o takové naději pro Tvůj lid,
pro nás.
Zaposloucháváme se do jeho veršů
a chceme jeho naději přijmout za svou:
„Už nebudeš mít slunce za světlo dne,
ani jas měsíce ti nebude svítit.
Hospodin ti bude světlem věčným,
tvůj Bůh tvou oslavou.
Tvé slunce nikdy nezapadne,
tvůj měsíc nebude ubývat,
neboť Hospodin ti bude světlem věčným.
Dny tvého smutku skončily.“ (Iz 60,19n)
Pane Bože,
v prorokově důvěře posilujeme svoji důvěru v Tebe.
Vyhlížíme ty dny,
kdy nám Tvé světlo nebudou zakrývat mraky,
kdy smutek přestane být byť jen matnou vzpomínkou.
Věříme, a prosíme Tě zároveň,
ať už dnes jeho paprsky proráží naše stíny
a probleskují do geografie našeho života.
Věříme, že Tvá naděje
není vzdálenou nadějí z druhého břehu,
ale že už dnes proměňuje naši každodennost
dává nám chuť do života
svobodu od strachu
radost ze setkání
odvahu na cestu dopředu.
Prosíme Tě, pane Ježíši,
buď na té cestě s námi,
abychom ze Tvé tváře
mohli čerpat pevnost pro svůj krok.
Amen
Michael Pfann