Michael Pfann
Vrchlabí, neděle vzkříšení, 4. 4. 2020
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Kristus byl vzkříšen! Opravdu byl vzkříšen!
Ž 118,23n
Stalo se tak skrze Hospodina,
tento div se udál před našimi zraky.
Toto je den, který učinil Hospodin,
jásejme a radujme se z něho.
1. Píseň: 373 Nedělní chvalozpěv
Modlitba: (Jiřina Škodová)
Hospodine, náš Bože a Pane, děkujeme ti za to, že smíme slyšet a přijmout poselství Velikonoc.
Vždy znovu žasneme nad tvou láskou, ve které se skláníš k nám, kteří jsme tě už tolikrát zklamali. Slitoval ses nad námi a ve své dobrotě nás zveš, abychom se chytili toho, co jsi pro nás učinil v oběti a vzkříšení svého Syna. Dovoluješ nám, abychom si přivlastnili tvé odpuštění. V Pánu Ježíši Kristu před námi otvíráš cestu nového a dobrého života. Ve své neskonalé lásce pozvedáš naši mysl i naše srdce, abychom ani tváří v tvář nejhoršímu zlu neztráceli naději a pevně se chytili ruky, kterou nám podáváš, důvěřovali ti a dali se tebou vést k pravému a věčnému životu.
V mnoha věcech jsme bázliví a ustrašení. Na pomíjivých záležitostech nám často záleží víc než na tom, co dáváš ty a potrvá na věky.
Prosíme, otvírej naše oči, povzbuzuj naši mysl, pozvedni naše srdce, abychom od tebe, z tvého Slova, dokázali brát moudrost i sílu pro každý další den.
Ať k upevnění naší věrnosti slouží i toto shromáždění.
Amen
1. čtení: Mt 28,1-8
Píseň: To anděl kámen 332
Kázání: Ex 14,8–14.21–23.28–30a
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
povím vám příběh. Možná se stal právě takhle, možná taky trochu jinak. Tady je:
Magdaléna měla sevřené srdce. Bylo to slzavé ráno. Jedno z těch, kdy se probudíte a hned víte, že všechno je špatně. Slzy na její tváři se třpytivě leskly v ostrém svitu vycházejícího slunce. Jakoby i počasí chtělo přisolit její rány. Lesklý jas mladého slunce ostře kontrastoval s temnotou v její duši.
Náhle si uvědomila, že plakat začala vlastě ještě dřív, než se probudila. Ve snění, které zvolna přecházelo v procitnutí, si vzpomněla na svoji babičku. Na příběh, který ji vypravovala každé Velikonoce. Babiččin příběh, jakkoli byl strašidelný, nakonec vždy končil dobře. Ta naděje, kterou Magdaleně rok co rok vléval do žil, jakoby včera vyschla.
Trhavě se česala, až ji mezi zuby hřebenu zůstávaly celé chomáče vlasů. Vzpomínala přitom na babiččinu vnitřní sílu. Babička ve svém vyprávění vždycky prošla rozestoupeným mořem až na druhý břeh. Magdaléně se dnes spíš zdálo, jako by se hrozivé stěny moře zlomily vpůli a zleva i zprava se na ni vrhly. A ona teď tonula v jejich víru a marně lapala po dechu. Ještě před pár dny s ním, s Ježíšem seděla u stolu. Mračna se v těch posledních dnech sice stahovala, ale ona stále věřila, že nakonec projde suchou nohou. Nad tou nadějí se včera zavřela hladina.
Muž, kterému uvěřila, že dokáže milovat víc, než lidé nenávidět, předvčerejškem zemřel na kříži. Stála pod jeho křížem. Když zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ Bylo to naposled, kdy jí mluvil z duše. Ona tam stála a bezmocně hleděla, jak ji opouští. Po tak dlouhé době s ním znovu pocítila, jak ji sevřela samota a strach.
Teď vyrazila z domu, aby alespoň potřela mastí jeho mrtvé tělo. Alespoň o den dva zpomalit rozklad smrti. Cestou stále myslela na babičku. Opakovala si její vyprávění. Slyšela ho tolikrát, že se jí vypálilo do srdce. Stalo se osou její víry. Pro babičku byl ten příběh vyznáním víry, že život s Hospodinem vede ke svobodě, i kdyby tam kráčel… Třeba „roklí šeré smrti,“ vzpomněla si na další babiččin verš. Přesně vystihoval její současné rozpoložení. A tak si v zoufalé snaze o útěchu dál v duchu vyprávěla její příběh.
Babička byla mezi nimi. I ona byla jednou z Izraelkyň. Těch, která leta otrocky dřely, sevřeny zvůlí, která si nevybírá, kam praští a zanechá prázdné místo tam, kde dřív stál člověk. To skončilo. Naposledy kolem stolu s celou rodinou povečeřeli beránka a pod ochranou noci vyběhli ven, pryč, do pouště, na svobodu. Cítili, jak sevření povoluje, znova se učili dýchat. A právě, když si začali zvykat na volný krok, uslyšeli za sebou dusot koní, řinčení zbraní. Vycíděná zbroj egyptské armády se ve svitu hvězd leskla na vrcholku poslední pískové duny. Izraelcům se opět rozklepala kolena.
I Magdaléně se podlomila kolena, jako by byla z kusu tvarohu. Prudké sevření beznaděje, které následuje po ztrátě čerstvě nabyté svobody, ji znehybnělo jako tehdy Izraelce. Jako by sama stála mezi armádou v plné jízdě na jedné straně a rozbouřenou vodní plochou na druhé. Jízda se zběsile žene, moře se nepohne ani o píď. Cítila se ve stejných rezavých kleštích jako její předkové. Zdálo se jí, že se pod ní třese země.
V hlavě ji zaznělo babiččino: „Když se bojíš, vypravuj dál!“ A tak se oklepala, vykročila a vyprávění se jí v hlavě odvíjelo dál. Viděla Izraelce, jak bezmocně stojí na břehu moře. Z jejich zlomené naděje se dere strach a spílají Mojžíšovi a skrze něj ve skutečnosti Bohu. „Copak v Egyptě nebylo hrobů dost!? To jsme mohli zemřít tam! Alespoň bychom měli co do pusy! Proč jsi nám dal tuhle falešnou naději!?“
Slova Izraelců Magdaleně připomněla hrob, k němuž kráčí, zavalený obrovským balvanem. I v ní se mísil strach se vztekem. V tu ránu ji v uších zakřičel babiččin hlas. Vždycky, když Magdaléně běhal po zádech ten nejstudenější mráz, babička hlubokým hlasem, napodobujícím Mojžíše vykřikla: „Nebojte se! Postavte se! A uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání!“
„Nebojte se! Postavte se! Uvidíte, Hospodin vás zachrání, ještě dnes!“ „Nebojte se!“ Opakovala si Magdaléna a najednou se lekla. „Mluvím snad nahlas?“ Její „nebojte se!“, jako by se ozvěnou vracelo. Ústa ale měla zavřená. Procitla z denního snění podmanivého příběhu. Téměř zapomněla, že už kráčí se svou přítelkyní Marií. Spolu kráčejí k jeho hrobu. Z egyptské pouště Magdalena tvrdě dopadla zpět na předměstí Jeruzaléma. Byla už vlastně na hřbitově. Země se skutečně třásla. V uších jí ale stále zvonilo: „Nebojte se!“
Zdvihla oči od rozechvělé země. Tentokrát Magdalenou neotřásla země, ale nevýslovná hrůza. Před oběma ženami stál anděl. Na sobě roucho bílé tak, až jeho odlesk pálil v očích. Musely si zastínit oči. To z andělových úst vycházela ta slova: „Nebojte se!“ Jeho podmanivý hlas Magdalenu uklidnil. Uvědomila si, že anděl před nimi vlastně nestojí, ve skutečnosti seděl na obrovském kameni. Za ním jako otevřená rána vězela černá díra ve skále. Ježíšův hrob.
Ženy na tu scénu nevěřícně zíraly a anděl mluvil dál: „Nebojte se!“ zopakoval a pokračoval: „Vy hledáte Ježíše, který byl ukřižován, já vím.“ Magdaléně se znovu sevřelo srdce železnou pěstí. Znovu okolo sebe cítila vysoké hradby vody, která čeká, jen aby se zřítila. Magdalena znovu bezmocně zalapala po dechu. Hrdlo se jí zúžilo. „Ano, zemřel! Včera ho přibili na kříž. Prý, nebojte se! Přišel anděl snad proto, aby jí připomínal její trápení. Vždyť její pán leží v tom otevřeném hrobě!“ Andělovo nebojte se, ale přece působilo, a tak Magdaleninu tvář nezalily slzy a dál mu naslouchala.
„Ježíš tu není!“ Ženy na sebe hledí s nelíčeným zděšením! „Někdo ho ukradl!“ říkají si. Boží posel ale nedá prostor dalším dohadům. Zvedá ruku, aby dodal důrazu svým slovům. Magdaléně s tím gestem opět před očima vyvstal babiččin Mojžíš, jak se před jeho zdviženou pravicí rozestupuje voda.
Anděl se dostává k jádru své zprávy: „Není tu, protože byl vzkříšen, vstal z mrtvých.“ Magdaléna se snaží dát si to dohromady: „Byl vzkříšen? Vstal?“ I ono „Vstal“ ji připomíná Mojžíše, který Izraelcům říkal „Nebojte se, povstaňte…“ „Vstal. Ježíš vstal.“ Opakuje se Magdaléně v hlavě. „Něco takového přece není možné!“ Ale i jí se při tom pomyšlení zpevní kolena. „Vstal.“
„Tak se jděte podívat!“ Vyzívá ženy anděl. „Jděte se na vlastní oči kouknout na to místo, kde ležel.“ Přítomnost Božího posla dodává Magdaléně odvahu. Stále je podezřívavá, ale už má pevnější chůzi. Odvažuje se udělat krok do hrobu, který svíral tělo muže, kterého tolik milovala, kterému věřila. Ty chladné stěny ale opět sevřou její útroby. Zase se cítí jako mezi vodními stěnami rudého moře. Ještě jde po suché zemi. Ale stále čeká, že se vodní hradba už už zbortí a zalije ji mrazivá voda zklamané důvěry.
Magdalena opatrně pokládá nohu na podlahu jeskyně a země je suchá. Hrob je skutečně prázdný. Žena se vrací do tepla ranního slunce, jako by vstupovala na druhý břeh. Oči, které právě vystoupily z místa smrti, si zvykají na jas světla. A Magdaléna cítí, že smrtící vody se zavřely – za jejími zády. Železná rukavice bezmoci, která svírala její srdce, pomalu klesá k mořskému dnu. A spolu s ní i zbytek válečné zbroje smrti a útlaku.
Magdalena ještě jednou slyší Mojžíšova slova z úst své babičky: „Neboj se! Postav se! Hospodin tě zachrání ještě dnes.“ Babiččina jistota se opět postavila na pevnou zem Magdaleniny víry. Sama ještě nerozumí, co se stalo. Ten tajuplný zázrak v ní vzbuzuje bázeň. Je to ale bázeň jiného druhu. Není svíravá.
Magdalena jen ví, že starý strach mizí. Nebojí se, vždyť Ježíš vstal a Magdalena najednou ví, že i ona může pevně stát. I ona byla dnes zachráněna. Rozbíhá se povědět dalším to, čemu sama před prázdným hrobem uvěřila. Hospodin nás zachránil ze zajetí strachu a zániku, Ježíš Kristus byl vzkříšen.
Sevření povolilo. Magdalena se cítí svobodná.
Amen
Píseň: 324 Šly z rána ke hrobu
Sborová oznámení:
Všechny Vás ještě jednou vítám!
Právě probíhá sbírka Jeronymovy jednoty na tzv. Hlavní dar lásky. Z dopisu od Jeronymovy jednoty: „Letošní Hlavní dar lásky, jak sbírku nazvali naši otcové, bude věnován sboru vBrně-Židenicích na statické zajištění kostela. Celkové náklady jsou rozpočtovány ve výši 1756 000Kč. Sbor v Brně-Židenicích má 600 členů a vede rozsáhlý sborový život. Je na místě jim s velikou investicí pomoci.“
O velikonočním víkendu jsme se sešli k ekumenickou křížovou cestu v kostele u katolíků. Na Velký pátek k bohoslužbám ve Vrchlabí, v sobotu od 21:00 vigilie ve Strážném. Dnes nás ještě čekají od 11:00 v Herlíkovicích s VP. Všechny povede náš br. farář Michael Pfann.
Sborový dopis je stále k rozebrání na stolku.
Dnes naposledy probíhá tradiční postní sbírka Diakonie ČCE, která i letos směřuje na podporu diakonických aktivit v Libanonu, konkrétně na podporu vzdělávání dětí, které válka vyhnala z domova.
Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají na živo žádná setkání v týdnu a nedělní školy. Mohou se konat pouze bohoslužby, ale rovněž v omezené kapacitě 10 % kostela. Až do odvolání se nás tedy může scházet maximálně 15 ve Vrchlabí a 10 ve Strážném.
V úterý se online sejde staršovstvo. V pátek se online sejdeme k Biblické hodině s křížlickými a jilemnickými. Povede ji tentokrát jilemnický farář Jiří Weinfurter.
Pokud nám to dovolí pandemie, tak se o víkendu 28. – 30. května opět uskuteční společný sborový víkend našeho, jilemnického a křížlického sboru v Herlíkovicích.
Pod stejnou podmínkou se 2. – 8. srpna uskuteční dětský tábor pro děti našich sborů.
Oba termíny si prosím zapište do diářů a předběžně s nimi počítejte.
Služby příští týden.:
Presbyterskou služba v neděli má ses. Lenka Husarová. Úklid Škodovy. Bohoslužby povede bratr farář Michael Pfann. Hudební doprovod dle domluvy.
Modlitba:
Modlitbu páně jsme se modlili během Večeře páně, proto jí tentokrát nebude uzavírat přímluvy. Po jednotlivých modlitbách se po slovech Společně k tobě voláme můžete připojit slovy: Pane, vyslyš nás!
Živý Bože,
Ty jsi vstal z mrtvých, haleluja!
Oslavujeme život.
Smrt nemá poslední slovo.
Naplňuj nás velikonoční radostí
na všech místech, kde slavíme:
v kostelích, v našich domovech,
před obrazovkami našich počítačů.
Pro nás jsi vstal z mrtvých.
Nejsme sami. Haleluja.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás!
Byl jsi pohřben po tři dny.
Smrt nám stojí před očima.
Ty znáš temnotu, opuštěnost,
sevření, pochybnost.
Ty jsi ale smrt přece překonal.
Podej nám svoji ruku
veď nás po cestě naděje do plného života.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás!
Anděl řekl: „Nebojte se!“
Tolik věcí nám nahání strach.
Doufáme v nové obzory,
čekáme na čas bez omezení.
Toužíme po míru ve světě,
po konci násilí.
Prosíme tě za lidi,
o které se staráme.
Ujímej se jich.
Proměň naše starosti v důvěru.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás!
Jděte a zvěstujte, Ježíš žije!
Jsme propojeni s lidmi na celém světě,
kteří v tento čas slaví Velikonoce.
Modlíme se za ty,
které unavilo vydávat o tobě svědectví
za ty, kteří nemohou veřejně vyznávat svoji víru.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás!
Ty jsi vstal z mrtvých, nás jsi osvobodil.
Nic nám nemůže definitivně uškodit,
když máme tebe.
Pomáhej nám spolehnout se na tebe
a ne na to, co pomíjí.
Pomáhej nám ovádžně protestovat proti všemu
co ohržuje život na tomto světě.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás!
V tichu ti překládáme každý své vlastní modlitby.
Společně k tobě voláme: Pane, vyslyš nás!
Amen
Píseň: 311 Duha
Poslání: Zj 1,18n Vzkříšený Kristus říká: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.
Požehnání: A pokoj Boží, převyšující všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši od tohoto času až na věky. amen
Píseň: 193 Můj Pán všechny svolá