Michael Pfann
Vrchlabí, 2. 5. 2021
Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé vítejme na dnešních bohoslužbách.
Introit: Ž 98,1n
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci,
zvítězil svou pravicí, svou svatou paží!
Hospodin dal poznat svoji spásu,
zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost
1. Píseň: 210 Někdo mě vede za ruku
Modlitba: (Ben Klinecký) Hospodine, stojíme před tebou se svými chybami, se svými selháními. Chceme je před tebou vyznat a snažit se ze svých vin poučit. Zamýšlíme se, co nás na nás samých mrzí… a hlava těká… Možná si na něco vzpomeneme? Mohli jsme někomu pomoci?… (pauza).
Možná jeden z našich velkých hříchů je, že ty své nebereme dostatečně vážně. Možná se ve skrytu duše a v podvědomí máme trošku, trošičku za lepší než jsou „ti zlí“! A přitom nejsme lepší o nic. Je horší ukrást 200 korun nebo 250? Je horší ukrást tisíc nebo deset tisíc? Je horší zpronevěřit milion nebo milonů sto? Je horší přehlídnout prosbu o pomoc anebo zranit člověka? Krádež je vždy krádež, zrada je vždy zrada a hřích vždycky zůstane hříchem. A žádná docházka v kostele ani peníz ve sbírce nás z toho nedostane. A přesto ano. Ty nás, Hospodine, nezatracuješ ani takto hříšné. Jen ty Duchu svatý naše prázdné a bezsmyslné nádoby naplňuješ smyslem a významem. Za to ti, Pane, děkujeme. Proto jsme tady! Proto na všem i drobném dobrém záleží. Děkujeme ti za tvou trpělivost s námi opakujícími stejné chyby dokola, ze kterých se dokola vyznáváme. Děkujeme ti, že jsme tě směli poznat. Děkujeme ti, že díky víře, kterou si nám dal, můžeme my začít měnit sebe a proto měnit svět. Teď a tady. Amen
1. čtení: Lk 4,16-30
Píseň: Nezná tu nikdo soužení mé S 217
Kázání: Lk 18,34–43
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
„zavřete oči, většina z vás tak líp vidí.“ Takhle se to alespoň zpívá v písni Na počest hrdinům z filmu Šakalí léta. Možná jste ho viděli. „Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí.“ Ten verš dobře vyjadřuje, že vidět a rozumět, jsou dvě různé věci. Vidět a rozumět, vidět a věřit, to není to samé. A také ne vždy to, co se nám cpe před oči, je nutně to, co si zaslouží naši pozornost. Často to podstatné našim očím uniká. A proto je někdy dobré zavřít oči a nastražit i další smysly – třeba i ty, o kterých ani nevíme, že máme.
V celé 18. kapitole Lukášova evangelia se setkáváme s lidmi, kteří zaujímají přední místa ve společnosti, nebo se prostě jen tlačí do záběru. Ale hledáček Ježíšova příběhu z nich vždycky sklouzne a ostří na lidi, kteří jindy zůstávají mimo rám. To je i případ člověka, o němž je dnešní vyprávění. Ten nejen, že žil jako žebrák na okraji zorného pole většiny společnosti, ale nadto byl sám nevidomý.
Setkáváme se s ním u Jericha. Jericho je poslední zastávka na cestě z Galileje do Jeruzaléma. Právě tam Ježíš mířil, aby po nějakých třech letech svého putování po Izraeli v hlavním městě zakončil své působení. To započal svým kázáním v Nazaretě, které jsme slyšeli v prvním čtení. S odkazem na proroka Izajáše Ježíš tehdy vyhlašoval, že jako pomazaný, tedy král z dynastie krále Davida, jako mesiáš přináší radostnou zprávu pro lidi chudé, že přináší svobodu lidem v zajetí, odpuštění zadluženým a navrácení zraku slepým. V tomhle duchu pak působil a při tom dnešním, posledním setkání s nevidomým u Jericha dotahuje úkoly, které si předsevzal při svém prvním kázání a ještě zůstaly nevyplněné. To je právě to navrácení zraku chudému nevidomému. Vy, kdo si při práci píšete seznamy úkolů, a pak postupně odškrtáváte ty splněné, víte, jaká je úleva, když jsou všechny vyřízené. Ovšem ve chvíli, kdy Ježíš odškrtne ten poslední úkol, teprve začne jít do tuhého. To ale bude až v Jeruzalémě.
V našem příběhu jsme ještě pořád před Jerichem. Podél cesty do Jericha často sedávali lidé, kteří se se svým živobytím spoléhali na dary ostatních lidí. Někteří z nich to jinak neuměli, nebo jim nezbylo víc než si ze svého omezení udělat poslední přednost a zdroj obživy. Přes Jericho vedla poutní cesta, lidé tudy putovali do Jeruzaléma v zduchovnělé náladě předjímající svátky v chrámě. Proto byli spíše naklonění podělit se o pár drobáků. A tak cestu, po které lidé putují za vytyčeným cílem, lemují ti, kdo to vzdali, sešli z cesty a zapíchli to u krajnice. Jedni se pohybují určitým směrem, druzí zůstali stát na místě. Jedni jdou, druzí sedí. Jedni vidí před sebe, druzí nevidí, kam by se vrtli. Jsou to outsideři, vyvrhelové, lidé na kraji společnosti, lidé, které potkáme a rychle běžíme dál, často nám na ně ani nevystačí pozornost. Zůstávají mimo rám, mimo rámec světa, který někam směřuje; smeteni z cesty pokroku, který nezastavíš.
Ale právě na jednoho z nich ostří objektiv dnešního vyprávění. Záběr sjíždí z davu kolem Ježíše, ze zástupu, který se hrne po dobré cestě a švenkuje na toho, kterého poutníci nechávají bez povšimnutí. Muž nejprve sedí v prachu u cesty a v předklonu žebrá. Je to statický záběr, nic se nehýbe. Čím déle ale kamera na tom nevidomém zůstává, tím více pohybu vidíme. Ti ostatní už v pohybu jsou. Nevidomý se teprve začíná hýbat. Trhne hlavou, když uslyší přicházející zástup. Hodně kolemjdoucích, znamená hodně drobných. Sluch má dobrý, zástup slyšel nejspíš už z velké dálky. Bývá to tak, že když jeden smysl ustoupí, ty ostatní se o to více zbystří. Jako když jdete v noci v temném lese, najednou slyšíte pohyb každé větvičky, nebo vrzání kredence v nočním domě.
Muž něco slyší, nevidí, má zavřené oči, slepé, a tak, když se zástup přiblíží, ptá se, co se děje. A dozvídá se, že kolem prochází Ježíš z Nazareta. Ježíš – z Nazareta. Takhle ho popisuje někdo ze zástupu kolem Ježíše. Na tom označení záleží. To, jakým jménem, označením někoho titulujeme, hodně vypovídá o tom, co si o něm myslíme.
Lidé, kteří jdou s Ježíšem, Ježíše dobře vidí. Na vlastní oči viděli zázraky, které udělal, viděli nemocné, které Ježíš uzdravil. Poslouchali jeho kázání a podobenství. Koukali při tom na jeho tvář. Viděli a stejně zatím úplně nepochopili, s kým mají tu čest. Na dotaz nevidomého muže neodpovídají, „to je Boží syn, nebo Mesiáš, Kristus“. Odpovídají prostě to Ježíš z Nazaretu. Jako by říkali „to je ten chlapík z Nazaretu“, mohli by přidat „syn toho tesaře Josefa“. Nepřipisují mu žádné božské rozměry. Je to prostě jen chlapík z vedlejší vesnice, který říká zajímavá slova a dělá dost nebývalé věci, ale tím to končí. Víc zatím nepochopili. Vzpomeňme si, co jsem říkal, minulý týden o neznámem Bohu. To, že jsme se snad Bohu nějakým způsobem přiblížili, neznamená, že ho známe. Zástupy šly s Ježíšem, viděly ho a stejně v něm nepoznávaly nic mimořádného nad lidské souřadnice. Možná byly až moc oslněni těmi velkými divy, tím, co uchvacovalo pohled, že ještě nebyli schopni vidět, co je za nimi. To zásadní jim zatím zůstávalo skryto.
To je právě ten moment, kdy zjišťujeme, že nevidomý muž, se zavřenýma očima vidí líp než oni. Kdoví kterým ze svých zbystřených smyslů pochopil, že se děje něco naprosto mimořádného, že se mu naskytla jedinečná životní příležitost, setkání, které nesmí a nechce propást. Ještě nezapadal prachem do naprosté letargie, hýbe se, zvedá hlas a volá na Ježíše: „Synu Davidům, smiluj se nade mnou!“
Oslovuje Ježíše jako Syna Davidova. To je Židovské označení pro mesiáše, krále, který měl přijít z dynastie krále Davida a přinést lidem zásadní změny. Nevidomý vidí a vyznává, že Ježíš je pro něj mesiášem, že s ním přichází do jeho života nová příležitost a prosí ho o smilování. Projevuje se, že i když má zavřené oči, vidí víc než ti, kdo na Ježíše zírají v plném světle. Oni ho viděli, jak přichází k lidem nemocným malomocenstvím, a tedy vyloučeným ze společnosti. Viděli, jak je léčil. Slyšeli ho mluvit o ztracených ovcích, o vyvrhelech, které z různých zákoutí vytahuje zpět na světlo a vrací jim důstojnost.
To všechno lidé kolem Ježíše viděli a slyšeli, ale aby potvrdili, že to, co viděli, nepochopili, okřikují nevidomého, ať mlčí. Ti, kteří jdou vyprsení v čele zástupu, projevují svoji omezenost a odkazují nevidomého do patřičných mezí, zpět do prachu u cesty. Oni našli svoji cestu a žádní žebráci u cesty se jim na ní nebudou plést pod nohy. Nesluší se, aby pokřikoval na Ježíše, ten je přece jejich. Před chvílí se setkali s boháčem, který se nechtěl stát součástí jejich společenství kolem Ježíše za cenu toho, že by se rozdělil o své bohatství. První z Ježíšových učedníků, Petr na sebe byl pyšný, že na rozdíl od boháče, oni opustili svoje bohatství a vyrazili za Ježíšem. V něm našli nové bohatství, jenže o to se zástupy nechtějí dělit s žádnými chudáky. Nenechají si ho špinit cizí bídou. Jak snadno člověk své zlozvyky jenom přesune z jednoho předmětu na druhý.
Ale ten nevidomý, který pochopil, co všechno je ve hře, se nenechá odbýt. Podobně jako ta chudá vdova z Ježíšova podobenství, která tloukla na neochotného soudce tak dlouho, dokud ji neotevřel, podobně i nevidomý zvyšuje hlas ještě víc a křičí znovu: „Synu Davidům, smiluj se nade mnou.“ Ví, s kým má tu čest. A dobře ví i sám o sobě, že není žádné kvítko i to, že potřebuje pomoct. Tohle vědomí je skryto v prosbě „smiluj se nade mnou“. Je to vyznání vlastní pochybenosti. Je to i prosba o pomoc navzdory tomu, že ta pomoc je větší než si může nárokovat. Je to prosba o odpuštění i o pomoc zároveň.
A Ježíš na jeho prosbu slyší. Zatímco dav chce jít dál na cestě svého osobního pokroku, Ježíš se zastavuje. Nechává k sobě nevidomého přivést. Ten k němu přistupuje a Ježíš se ho ptá: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Není to žádné mávnutí kouzelného proutku. Ježíš nevyřkne nad nevidomým žádnou univerzální formuli, která by vyléčila jakýkoli jeho neduh. Ježíš se nejdřív ptá, co chce, aby pro něj učinil. Však mohla být pořád ve hře i možnost, že chtěl pouze několik drobných. Ježíš se nevidomého ptá, co pro něj má udělat. To je důležité, protože ho tím zapojuje do procesu léčby. Je to jako s dobrými doktory. Ti taky nestanoví vaši diagnózu ode dveří, ale důkladně se ptají, co vám je, co s čím může souviset, co vás bolí. Tím jednak poznají, co vás trápí, jednak vás pozvou ke spolupráci na vaší léčbě. Ježíš tak vlastně nevidomému doznává vlastní vůli a důstojnost, aby o svém životě rozhodoval sám. Znovu ho vrací na cestu odpovědnosti za vlastní život.
Je moc důležité si uvědomit, že Ježíš odpovídá na prosbu o pomoc v konkrétní bolesti konkrétního člověka. Často se mluví o Boží spáse. To slovo se tu také objevuje v Ježíšově ubezpečení „tvá víra tě uzdravila“. „Uzdravila, nebo spasila“. Spása není nějaká univerzální medicína, ibalgin na každou bolest. Je to zcela osobní uzdravení toho, kterého člověka v jeho konkrétní nejniternější bolesti. Je to pomoc, která přichází tam, kde ji potřebujeme.
A tak ten nevidomý neprosí o drobáky. To by si nechal příležitost proklouznout přímo před očima. To dobře vidí, i když jsou jeho oči stále ještě slepé. Nevidomý vyjadřuje, kde nejvíce potřebuje pomoci a prosí: „Pane, ať vidím“. Ježíš nedělá žádné další řeči kolem a rovnou pomáhá: „Prohlédni, tvá víra tě uzdravila.“ A muž prohlédl, šel za Ježíšem a oslavoval ho on i všichni okolo něj. Tak končí vyprávění.
Nevidomý vidí. Předcházel tomu ale bouřlivý vnitřní i vnější pohyb. Na začátku jsme ho viděli strnulého v předklonu u cesty. Lidé kolem něj procházeli. I když byl slepý, ve správnou chvíli pochopil, že se mu přiblížila jedinečná životní příležitost a nenechal ji kolem sebe projít nepovšimnutou. Pochopil a věřil, že kolem něj jde šance na změnu. Vydal se za ní. Nakonec se postavil na vlastní nohy. Vyjádřil svoji bolest, svůj nedostatek.
Poprosil o pomoc a pomoc přišla. Celý tenhle vnitřní proces, který motivovalo setkání s Ježíšem, je vlastně tím samotným zázrakem. Navrácení zraku je až jeho důsledkem.
Nevidomý viděl, co ostatním zůstávalo skryto v záři reflektorů. Ten, který žil na okraji zorného pole druhých lidí, si řekl o pozornost, někdo mu ji věnoval a společně objevili ztracený zrak. Od krajnice znovu vyrazil na novou cestu. A tak se, zdá, že když občas zavřeme oči a nastražíme další smysly, možná uvidíme lépe na cestu. Jako v té písničce: „Zavřete oči, většina z nás tak líp vidí.“ Amen
Píseň: Kdo na kolenou klečí S 148
Sborová oznámení:
Dnešní sbírka je určena pro potřeby našeho sboru, stejně, jako ta minulá. Moc děkujeme za Vaši štědrost, bez které se opravdu neobejdeme! Děkujeme za štědrost, kterou vůči sboru projevujete i v darech, které posíláte přímo na účet sboru v době, kdy se můžeme scházet jen omezeně.
Probíhá také tradiční sbírka Jeronymovy jednoty. Potrvá až do konce května a má formu tzv. archové sbírky. Své dary zapisujte „do archu“, na papír v hale a peníze dávejte Danu Jeriemu. Danovi děkujeme, že o sbírku pečuje!
Dnes ještě proběhnou bohoslužby v Herlíkovicích.
V úterý se sejde staršovstvo od 17:00, stále online.
V příštích dnech narozeniny oslaví bratří Antonín Kašpar a Martin Teplý. Přejeme na hodně zdraví, požehnání od Hospodina a dostatek milosti Boží.
Trochu se změnila koronavirová opatření, takže se můžeme v kostele scházet v plném počtu. Tedy musíme udržovat rozestupy dva metry (pokud nejsme členy jedné rodiny), ale to by pro náš sbor mělo znamenat, že může přijít, kdo chce. Už také můžeme všichni zpívat. Kvůli koronavirové epidemii se ani nadále nekonají žádná setkání v týdnu kromě biblických hodin ve škole Diakonie, které tento týden opět s velkou radostí začaly.
Na sobotu 15. května plánujeme brigádu na opravu zídky k sousedům. Práce povede Dan Jerie. Hodit se bude více párů rukou. Hlaste se prosím br. faráři.
Petru Otradovskému děkujeme za elektrikářské úpravy různého druhu, které na faře průběžně provádí.
Spolu s faráři z Křížlic a Jilemnice se náš br. farář střídá při vedení on-line biblických hodin. Příští týden se bude biblická konat v pátek 7. 5. od 18:00, povede ji br. farář Jakub Hála.
Příští neděli si opět po čase prostřídají kazatelny faráři našich tří podkrkonošských sborů. Náš bratr farář
Pokud nám to dovolí pandemie, tak se o víkendu 28. – 30. května opět uskuteční společný sborový víkend našeho, jilemnického a křížlického sboru v Herlíkovicích.
Pod stejnou podmínkou se 2. – 8. srpna uskuteční dětský tábor pro děti našich sborů.
Oba termíny si prosím zapište do diářů a předběžně s nimi počítejte.
Michael Pfann bude kázat v Křížlicích, v Jilemnici Jiří Weinfurter a u nás Jakub Hála, presbyterskou službu má ses. Jiřina Škodová, nedělní školu Lukáš Teplý, hudební doprovod dle domluvy s br. farářem, úklid: Teplí.
Modlitba:
Pane Bože,
chceme tě prosit za dobrý zrak,
za to abychom lépe viděli my i druzí lidé.
Pane Bože,
přiznáváme, že často se nám tmí před očima,
často jako bychom šli tunelem, nic nalevo nic napravo,
často nás záře lesklých a voňavých věcí oslňuje natolik, že nevidíme, co všechno je za nimi.
Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Pane Bože,
prosíme tě, pomáhej nám vidět, když se za širokými úsměvy skrývá smutek,
pomáhej nám vidět, když se ve stínu drahých staveb krčí lidé, kteří nemají, kde bydlet,
pomáhej nám vidět, když se za naleštěnými etiketami nového zboží, skrývá špatně placená dřina.
Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Pane Bože,
prosíme tě, pomáhej znovu vidět těm, kterým zaplnily oči slzy,
nad ztrátou někoho blízkého
kvůli ztrátě práce a strachu o budoucnost
slzy starých křivdám.
Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Pane Bože,
prosíme tě, rozšiřuje zorné pole těm, kteří nevidí dál,
než za plot vlastní zahrady, za hranice vlastní země
za konec vlastního volebního období
za hranice své představivosti.
Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Pane Bože,
otevírej oči těm,
kterým se smrskl svět do černobílých kolejí vlastních pravidel,
těm, kteří nedokáží vidět duhu,
barevnost lidských vztahů v jejich různých variantách,
různé polohy lidské duše s jejich stinnými i světlými stránkami.
Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Pane Bože,
prosíme uč nás,
objevovat nové cesty,
vidět příležitosti namísto omezení,
hledět do dobré budoucnosti,
provázej nás do ní po dobré cestě.
Společně tě prosíme, Pane smiluj se.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen
Píseň: Do země se skrývá 662
Poslání: Jan 8,39 Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu, aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“
Požehnání:
Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého,
on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení
nyní i navěky. amen (Ž 121, 5-8)
Píseň: I když se rozcházíme 685