Vrchlabí 19. 12. 2021, Michael Pfann
Texty: Introit Ž 102,17n, 1. čtení Lk 1,26–38, Kázání L 2,1–20 a Mt 2,1-12, 3. čtení Fil 4,4–6, pož. Fil 4,7
Písně: S 6, S 176, S 181, S 199, S 339
Vánoční hra: Potkali se u Beroun
Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé,
dnes je Vánoční hra trochu netradiční. Jednak není Vánoční, protože máme stále ještě advent. Jednak to není vlastně hra. Nepředvídatelné karantény nám braly jistotu, zda bychom na poslední chvíli nepřišli o připravené herce. Proto jsme se se staršovstvem rozhodli to pojmout trochu jinak a odhodlali jsme se improvizovat. Připravili jsme pět živých obrazů. Takových lidských fotografií, pomocí nichž vám budu vyprávět příběh. Některé postavy se přeci jen připravily předem. Doufám, že některé role obsadí také dobrovolníci mezi Vámi. Tak se prosím připravte, všichni budeme svědky nejen premiéry ale také první zkoušky. To, co uvidíte nikdy nikdo neviděl ani neuvidí. Hra se jmenuje Potkali se u Berouna a sepsal jsem ji na motivy Parabible Saši Fleka, která je sepsána zase na motivy Evangelia.
*
Dneska se nepřeneseme o dva tisíce let zpátky. Nepřeneseme se ani do Izraelského Betléma. Zůstaneme pěkně teď a tady. Zkusíme se podívat na to, jak by Vánoční příběh vypadal, kdyby se odehrál dneska a v České republice.
Kdesi na Moravě, v Nošovicích žil jakýsi Joska. Byl to tesař. Joska tesař. (zavolat si ho). To je on. Joska se chystal vzít si za ženu Marii od nich ze vsi. Byla to ještě mladá holka, ještě spolu ani nežili, nestihl ji ani požádat o ruku. A najednou se zjistilo, že je těhotná. Joska si lámal hlavu, co s těhotnou nevěstou. Nabízela se různá smutná řešení. Ale něco, nebo snad někdo mu ve snu vnuknul, že se má o tu svoji Marii postarat a vzít si ji i s jejím břichem. A o to dítě se pak pěkně postarat.
Pár dní před termínem porodu ale Joska z Marií dostali od finančního úřadu předvolání k registraci daňových poplatníků. Navzdory všem internetům, se museli registrovat na úřadě až v Berouně. Tam měl totiž Joska kořeny. Joska byl chudý, Marie taky. Tak si ji i s tím jejím balónem posadil na nosič a vyrazili z Moravy do Berouna. Když tam dorazili, neměli ani vindru na hotel, nemocnice byla plná a nikdo z cesty zablácené a špinavé snoubence doma přespat nenechal. „Žijeme v 21. století, ať makaj a zaplatí si hotel“, říkali si ti, na kteří Joska s Marií klepali. No a tak jim nezbylo, než aby si ustlali venku pod mostem. Byl tam nepořádek. Měli ale štěstí, po některém dřívějším obyvateli tam zůstala stará matrace, a taky pouliční pes. Tak si tam Marie s Joskou ustlali. V noci to na Marii přišlo a venku pod mostem, na staré matraci porodila malého kluka. Marie věděla, že mu má dát jméno Ježíš. A tak se pod mostem v Berouně narodil malý Ježíš.
Necháme novorodiče, ať se radují z potomka a přesuneme se o kus dál.
*
Víte, kdo je ve městě vždycky jako první na nohou? Jsou to pekaři, metaři a popeláři. Popeláři. Chodí často v noci, nebo nad ránem, aby se lidi nemuseli dívat na to, jak se přehrabují v odpadcích. Každý je rád, že odpadky zmizí, ale popeláře chce dělat – po odeznění fascinace jízdy ve stoje na popelářském autě – jen málokdo. Nevděk světem vládne. A tak ještě před rozbřeskem, přibližně v té hodině, co Marie dávala na svět přijít Ježíšovi, se skupina berounských popelářů už pilně činila. Na rukou rukavice, v rukou lopaty, koulejí popelnice.
A najednou do té ranní tmy, zasvítí prudké světlo. A v tom světle, před popeláři stojí anděl, tedy ne jeden, celé hejno andělů. Popelářům v uších zní hudba, jako by kolem zpívali celé houfy andělů. Andělé popelářům říkají. „Nebojte se, lidi dobrý. Hroutí se starý režim. Dneska se narodil malý záchranář. Jednou se z něj stane prezident osvoboditel.
Narodil se tady v Berouně. Najdete ho na matraci, pod mostem, zabaleného do šály. Jděte se podívat.“ Popeláři z toho byli chvíli ještě perplex, ale za chvíli vyrazili k berounskému mostu.
Nechme být popeláře ještě chvíli perplex a podívejme se, co se děje v hlavním městě.
*
V Praze se právě konal summit skupiny zemí G20. Přijeli sem všelijací politici, vlivní lidé, velvyslanci a diplomaté z cizích zemí. Pěkně oblečení, vzdělaní, bohatí. Byla tu taky trojice diplomatů z daleka, možná z Ameriky, z Itálie, nebo odkud, jeden z nich měl nejspíš africké kořeny. A tahle trojice diplomatů obcházela po městě a vyptávala se, že prý někde zaslechla, že se má tady někde narodit nový prezident – osvoboditel, na kterého čeká celá země a snad i celá Evropa, ne-li přímo celý svět. Místní krutý prezident Herodes se doslechl, že snad trojka diplomatů hledá jeho nástupce. Bál se, že jeho režim se začíná rozpadat. A tak začal kout pikle a zavolal si diplomaty na kobereček. Až prý toho následníka trůnu, toho prezidenta záchranáře najdou, mají se vrátit prezidentovi říct, kde ho najde on. Rovnou vám můžu prozradit, že se na zpáteční cestě se diplomati Praze obloukem vyhnuli. Chtěli předejít krveprolití.
O nově narozeném prezidentském kandidátovi nikdo nevěděl. Nikdo netušil, u které jednotky tenhle záchranář má pracovat. A tak diplomati počkali až se setmí a nad hlavou jim vyjde velké hvězda. Za touhle hvězdou se vydali. Vedla je až do Berouna pod most. Právě pod ten most, pod který směřovali i popeláři.
*
Popeláři i diplomaté si cestou pobrukovali. Přidáme se k nim a zazpíváme píseň: Marie má dítě, pane (2x první sloku)
*
A tak koukejme, jak se popeláři schází pod mostem s diplomaty.
Je to zvláštní scéna. Marie by ráda měla kouska klidu. Ráda by porodila pěkně v porodnici, nebo doma s Josefem poblíž, a pak měla klid. Místo toho se na kole harcuje přes půl Republiky, a nakonec porodí pod mostem. A aby toho nebylo málo, schází se kolem ní čumilové. Lidi v sáčcích, s kufříky a v naleštěných botách. Z druhé strany přichází parta popelářů v otrhaných kombinézách. Cítit jsou dřív, než je člověk vůbec spatří. Jak se pod mostem setkají, houstne atmosféra. Dítěte si ani nevšímají. Je to setkání přes několik společenských tříd. Naprosto nevídané. Bohatí diplomati zvyklí na blesky foťáků koukají na chudé popeláře pracující pod rouškou tmy. Vypadá to, že si vjedou do vlasů. Lůza a honorace. Kdo to kdy slyšel!
* hudba : Lou Reed – Perfect day
Najednou do toho brekne to mále dítě. Malý záchranář se ujímá vlády. Brekne, a jen otevře ústa, všechno se mění. Popeláři a diplomaté od sebe odvracejí nasupené zraky. A koukají na ten malý zázrak zamotaný do staré šály. Zase je odněkud slyšet ta andělská hudba. Andělé pobíhají okolo. A popelář s diplomatem už se nebojí, že se jeden od druhého umažou. Společně natahují ruce, berou do nich to prezidentské miminko a společně ho chovají. Zdá se, že poprvé zachránilo situaci. Jmenuje se Ježíš a je to Záchranář. Amen