Slovo o naději pro pracovníky Střediska Světlo Diakonie ČCE ve Vrchlabí, 20. 12. 2021
Na úvod ze slov proroka Zacharjáše k naději, která se pojí s končícím adventem a nadcházejícími Vánoci:
„Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. „Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do dálav země.“ (Za 9,9-10)
Za námi je advent, před námi jsou Vánoce. Období očekávání a období oslav. Jako děti jsme psali na tabuli „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu.“ V dospělosti mi Vánoce úplně jako svátky klidu nepřipadají, především od doby, kdy jsem se stal presbyterem a hlavně později kazatelem sboru, stal se pro mě advent a Vánoce obdobím poměrně dost hektickým. Vánoce ale zdaleka nejsou jen svátkem klidu a pokoje, společenství s blízkými lidmi. Pro nás křesťany jsou především oslavou naděje. Naděje v příchod Páně, naděje, že nejsme ve světě sami, hození do víru dění, naděje, že kolem nás, nad námi, je někdo větší, než jsme my, něco, co nás vysoko převyšuje.
Já bych vám chtěl všem především moc poděkovat. Poděkovat za spolupráci mezi Střediskem Světlo a naším sborem, která je rok od roku lepší a intenzivnější. Potkávali jsme se letos hlavně na Terapeutické zahradě, která je nádherným projektem nejen pro vaše klienty, ale také pro nás a pro běžné Vrchlabáky. Potkali jsme se na nultém ročníku festivalu Zahrada, který se moc povedl, trochu pomohl projektu a už teď se těším na konec května na první ročník. Bude určitě lepší počasí, než na podzim a tak mám naději, že se na festivalu sejdeme ještě ve větším počtu lidí.
Chci vám moc poděkovat za to, co děláte v práci. To, co děláte, není obyčejná práce. Pustili jste se do naplňování velkého poslání. Tím, co děláte, pomáháte druhým lidem. Potřebným lidem, kteří se bez vaší pomoci neobejdou, nebo jen velmi obtížně. Bez vás by se měli mnohem hůř. Kvalita jejich životů by rapidně poklesla, byli by ponecháni všanc světu a životu, kterému často moc nerozumí, neumí se v něm sami dobře pohybovat a orientovat. Byli by ztracení.
Vaše práce je potřebná, skvělá – a taky nesmírně náročná. Je to těžká práce, které se často nedostává mezi druhými lidmi, ve společnosti, dostatečného uznání. Kdysi ve škole jsme se učili o těžké práci horníků, hutníků, dělníků. A soudružky učitelky nás vedly k úctě k jejich dřině. Vůbec ji nechci snižovat, protože to dřina byla a v řadě profesí to dodnes velká dřina je. Popeláři, dlaždiči, kopáči – ti všichni pracují opravdu tvrdě, často doslova za každého počasí venku… A vaše práce je té jejich vlastně trochu podobná. Také musíte pracovat se svými klienty za všech okolností. I když vám není dobře, potkávají vás nejrůznější osobní lapálie, jste nevyspalí, unavení, vyčerpaní. A – přiznejme si – společenská prestiž sociálního pracovníka není nijak zářivě vyšší, než prestiž těch zmíněných fyzicky náročných profesí.
Nepochybuji, že musíte mít, alespoň čas od času, pocit, že byste si zasloužili větší uznání, větší ocenění. Nemyslím tím jenom plat, peníze. Ale ocenění v očích svých přátel, lidí, kteří bydlí ve stejném městě nebo vesnici, jako vy.
Vězte ale, že to největší uznání už máte a nikdo vás o něj nemůže připravit. Ten-který-nás-převyšuje o vás ví v každém okamžiku. Prorok Izajáš řekl: „Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:
„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě.“
Naše křesťanská víra, stejně jako víra našich židovských bratrů a sester, říká, že právě k tomu nás Bůh vyslal a vysílá – abychom pomáhali, abychom svou každodenní drobnou, často ubíjející, prací, zkoušeli dělat den ode dne svět lepší. Nikdo z nás ho nedokáže sám změnit, zachránit. Ale přispět k tomu můžeme opravdu všichni. A vy to každý den děláte. Patří vám za to velké díky nejen od Pána Boha, ale i od lidí. A tak bych vám je chtěl dnes těmito slovy předat. Děkujeme!
Jakub Kašpar, kurátor a výpomocný kazatel FS ČCE ve Vrchlabí