Vrchlabí a Strážné 6. 8. 2023
Michael Pfann
Texty: Introit Ž 40,17, 1. čtení Mt 13,44-46, kázání 1 Kr 3,5-15, 3. čtení Fil 3,12-14
Písně: 282, 303403, 406, 416
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
co byste si na sobě přáli proměnit? Nebo ještě jinak, představte si, že se vám ve snu zjeví sám Hospodin a zeptá se vás, co vám má dát? Co byste si přáli?
Velký král Šalamoun si přál slyšící srdce.
S Šalamounem se setkáváme, když stojí na kopci. V Gibeonu. Není to jen tak ledajaký kopec. Je to posvátný kopec. Ale Hospodin to tak nevidí. V Gibenou se děje pouze náboženské divadlo, ale Hospodin tu není. Šalamoun tu taky nemá co dělat. Pro Hospodina je posvátný jen kopec v Jeruzalémě, kde stojí truhla jeho smlouvy s lidem. Tam se i zdržuje. Tam má brzo být postaven Chrám.
Bude to právě Šalamoun, kdo ho postaví. Než bude hoden tak velkého úkolu, musí se s ním udát ještě nějaká proměna. Musí přijít na to, kde je jeho místo. A kde je Hospodinovo místo. A to není v Gibeonu.
Pán Bůh si ale na setkání s lidmi vybírá i nečekaná místa. Když nejde Mohamed k hoře, jde hora k Mohamedovi. Když nejde Šalamoun do Jeruzaléma, přichází za ním Hospodin do Gibeónu. Do tohodle místa nemísta. Tedy tam, kde Šalamoun nemá co pohledávat, protože tam Bůh není. Jenže pán Bůh si může dělat, co chce, takže může být i tam, kde není, nebo nemá být. Může přijít do míst, od nichž by se měli lidé držet na míle daleko. Odtud si je přivést na jejich pravé místo.
Šalamoun usíná. Zdá se mu sen. Sny jsou někdy opravdovější než realita. Proměňují. Šalamounovi se zdá o Bohu. Bůh ho navštěvuje uprostřed spánku. A dává mu jednoduchý pokyn. „Žádej, co ti mám dát.“
Co byste si přáli? A vybrali byste si správně?
Šalamoun neodpovídá hned a přímo. Potřebuje nejdřív to setkání s Bohem, tedy své místo před Bohem zařadit do souvislostí. I to přání potřebuje zařadit do souvislostí. Je to příležitost, která se nebude opakovat. Nemůže ji vyplýtvat na nějaké banální přání jako je nesmrtelnost, nebo přání sice krásné ale příliš obecné jako je světový mír. Teď jde o jeho místo na zemi. O jeho úkol v tomhle životě. A tak to bere zeširoka.
Líčí odkud jde, aby poznal, kam má jít. „Pane Bože ty ses staral dobře už o mého otce, krále Davida. Prokazoval jsi mu milosrdenství. Postaral ses, aby se jeho odkaz na této zemi otiskl, aby pokračoval. Proto jsi mu dal syna – mě. I mě jsi ty posadil na trůn. A stejně jako můj otec, ani já nesedím na trůnu na nějakém vznešeném cimbuří zámku. Sedím na trůnu uprostřed dějin, uprostřed společenství tvého lidu. To je místo, kam patřím. Do příběhu tvého lidu. Kráčím v něm dál po svém otci. Jsem součástí toho příběhu spolu s lidmi, které jsi mi dal jako králi na starosti. Spolu s Izraelci, kteří ti věří.
Na počátku stojí Šalamoun mimo. Na kopci v Gibeonu, na kterém nemá co pohledávat. Na odbočce cesty Božího lidu. Ve svých slovech k Hospodinu ale nachází své místo uprostřed Božího příběhu s lidmi. Vědomě se do něj zařazuje, přiznává se k němu. Nachází své místo v dějinách a s ním i svoje poslání v životě. To je jedna z proměn, kterou zapříčinilo Šalamounovo setkání s Hospodinem.
O další proměnu Šalamoun prosí. Na jejím počátku je pokora, zdravá sebekritičnost. „Pane Bože, posadils mě na trůn. Ale já jsem mladíček. Co vím o životě!? Co vím o kralování?! Co vím o lidech?! Přitom bych je jako král měl také soudit. V mých rukou – krále, soudce, by měl být jejich život.“ – Svou vládu ostatně Šalamoun započal tím, že dal popravit tři vzbouřence. Jeden z nich byl jeho vlastní bratr Adónijáš. – „Těch tvých lidí, Pane, je tolik. Já bych je měl rozsuzovat. Jsem tvůj služebník, tebe chci poslouchat. Pokud mám lidi soudit, dej mi prosím vnímavé srdce, abych mohl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“
Přesněji se tam píše, „dej mi slyšící srdce“. Srdce, které slyší. O tohle Šalamoun žádá, o slyšící srdce. Pokud má soudit lidi, musí rozumět tomu, co se mezi nimi stalo. Pokud tomu má rozumět, musí je nejdřív poslouchat. Musí dobře poslouchat obžalované. Musí naslouchat žalujícím a poškozeným. Musí dobře poslouchat svědky. Musí poznat jejich příběhy. Pokud chce dobře lidem rozumět a nekřivdit jim, musí věci vnímat v souvislostech. Musí znát příčiny, v čem vyrostli, v jakém jsou postavení, co je k jejich činům vedlo. Jaké jsou důsledky jejich skutků pro druhé i pro ně samotné. Jaké budou důsledky jeho rozhodnutí. Aby tohle všechno obsáhl, porozuměl tomu a dokázal z toho vyvodit spravedlivé závěry, musí setsakramentsky dobře lidem naslouchat. Jinak bude jen kladivem, které mává ze strany na stranu, padni komu padni.
Pokud má dobře soudit, musí mít v těle jemný, pružný sval, který pumpuje životem. A ten sval musí být vnímavý. Naslouchat a chtít slyšet. A naslouchat nejen všem těm příběhům. Musí ty příběhy předložit Bohu a naslouchat jemu, co si o tom všem myslí. Vnímat životy lidí, tak jak je vidí Hospodin v jejich celistvosti – ne, jen výseky reality. Ve světle jeho zákonů, ale také ve světle jeho milosrdenství. Jedině tak může dobře soudit, soudit k životu, ne odsuzovat ke smrti.
Po světě chodí tolik lidí, kteří jsou s druhými rychle hotoví. Brzy vědí, kdo, co udělal a co mu za to patří. „Měl by dostat za vyučenou!“ To jsou lidé, kteří mluví. Vynáší soudy dřív, než poslouchají. Lidé, kteří hodně mluví, často mají míň co říct, než si myslí. Dobrý soudce a dobrý král, kterým Šalamoun chce být, na to musí jít z druhé strany. A tohle je ta hlavní proměna, o níž Šalamoun prosí. Aby mu Bůh stvořil srdce, které slyší. – Se svým přáním nepromarnil šanci.
Bůh se raduje. Ano, myslím, že je dobré si představit a připustit, že Bůh se alespoň na některými našimi rozhodnutími raduje. Raduje se z té Šalamounovy žádosti. Líbí se mu. Říká mu, „nežádal jsi ani o vysoký věk, ani o spoustu peněz ani smrt svých nepřátel. Žádal jsi moudrost.“ – Moudrý člověk se nepozná především podle svých slov, ale podle umění naslouchat. –
„Splním ti tvé přání, dám ti moudré, slyšící srdce. A návdavkem ti přidám i to bohatství, slávu a dlouhověkost. Nikdo se ti nebude rovnat.“
Všimněme si, že Bůh taktně přechází Šalamounovu žádost poznat dobro a zlo. To Bůh lidem zapověděl už v ráji a když se o to Adam s Evou pokusili, zakousli se do jablka, dopadlo to s nimi špatně. Znát dobro a zlo, to je v Božích rukách. My to poznáváme za procesu, na cestě. Protože, co je zlé a dobré se proměňuje v každé situaci. Každé situaci je potřeba nově naslouchat, v každé situaci se znovu snažit slyšet Boží pohled na věc. Jakmile jednou máme za to, že víme, co je dobré a zlé, jakmile se staneme vlastníky pravdy, přestaneme poslouchat, začneme vidět černobíle a staneme se špatnými, samospravedlivými soudci.
Moudrost se skrývá v neustálém naslouchání. A také v neustálém rozhovoru s Bohem o těch věcech. Proto uzavírá Bůh svou řeč: „Nikdo se ti nebude rovnat, dokud budeš chodit po mých cestách.“ Pokud chce být Šalamoun moudrý, musí naslouchat lidem, svému slyšícímu srdci a Bohu. Jak sejde z jeho cesty, přestane slyšet. A půjde to s kopcem s ním i s lidmi, které mu Bůh svěřil.
Šalamoun se probudil. A na znamení své proměny se vydal po Božích cestách. Z kopce Gibeonu, kde není Hospodin, se vydal do Jeruzaléma. Tam, na správném místě, u Boží schrány, obětoval Bohu. Jednou tu postaví chrám. Teď tu slavil bohoslužby, slavil Boha. A pak, na znamení té slávy všechny pozval na večírek. Vystrojil hody pro své služebníky. Protože i jich všech se dotýká proměna, která se Šalamounem odehrála. Jim bude jako soudce naslouchat. V tuhle chvíli chce kolem stolu slyšet jejich radost, jejich smích, jejich slova.
Večírkem to ale nekončí. Proměna, kterou Šalamounův sen o Bohu zapřičinil, začíná působit. Přicházejí k němu dvě ženy s jedním novorozenětem. Ty ženy, to se v dětských dějepravách vynechává, jsou nevěstky, prostitutky. Právě s ženami z míst, kam by člověk neměl vkročit, Šalamoun začíná svou soudcovskou karieru. Jedné z nich zemřelo novorozené dítě. Hádají se, které patří to živé. Šalamoun pro ně má Šalamounskou odpověď: „Podejte mi meč, já dítě rozpůlím. Každá dostanete polovinu. To je spravedlivé, ne?“ Jedna kříčí „ano, ať nemá žádná nic“. A druhá volá, „to ho dejte radši té druhé, jen ať dítě žije“. Šalamoun na ni ukáže: „To je jeho matka. Dejte ho jí.“
Šalamounovo srdce se proměnilo. Slyší. Díky tomu, jeho rozsudky nepřinášejí smrt protivníkům. Jeho rozsudky slouží životu.
Co si budete přát vy, až vás ve snu navštíví Hospodin? Amen