Vrchlabí 15. 10. 2023
Michael Pfann
Texty: Introit Ž 138,8b, 1. čtení Mk 2,1-12, kázání Jk 5,13-16, 3. čtení Jer 17,14, pož. Nu 6, 24-26
Písně: 178, 244, 282, 673, 706
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
funguje modlitba?
Odlítáme zítra na dovolenou na Madeiru. Minulý týden na některých místech ostrova začalo hořet. Sledujeme facebookové diskuze, které mapují situaci. Jedna paní tam s pohledem na fotky z požáru napsala: „Taková škoda. Kde se toulá Pán… Bohužel asi všechno neštěstí na světě nestíhá řešit.“ Je to takhle? Když se děje nějaké neštěstí, Pán Bůh má přispěchat a hasit požáry? Stačí jen zavolat a už přijíždí Boží spřežení jako hasičská četa? A když to nedělá, někde se flinká? Funguje Bůh jako ten automat, do kterého hodíme přesně formulovanou modlitbu a vypadne nám sladká žvýkačka? Funguje modlitba takhle? Nebo je to složitější?
*
Přemýšlím nad tím, v čem je zvláštní naše společenství. Společenství církve, lidí důvěřujících Bohu, sbor. V čem se lišíme třeba od klubu zahrádkářů? Myslím, že jedním z výjimečných znaků křesťanského společenství je to, že se modlíme. Že se modlíme spolu. To není jen tak.
Modlíme se, když se někomu vede špatně. Když se někomu daří, má radost, je dobré mysli, zpíváme Bohu. Slavíme. Děkujeme. V církvi, ve sboru je prostor pro smutek a bolest. Pro jejich sdílení. Ostatně společně se loučíme s lidmi, které máme rádi, při pohřbech. To se modlíme tiše a se slzami. V církvi je prostor pro radost, to, když se někdo žení, když křtíme, slavíme narozeniny. To pak zpíváme z plna hrdla. Ale nejsou to jen tyhle velké události. Jsou to i každodenní starosti a radosti, které spolu sdílíme. Péče o děti, starost o nemocné, nejistota v práci, problémy ve vztazích, radost z úspěchu. Za takové a podobné věci v modlitbě prosíme a děkujeme.
A neříkám to jen tak. Vím, že to děláte. Někteří z vás mi to povídáte, že večer před spaním procházíte obličeje lidí ze sboru a vašich blízkých a modlíte se a ně. Na biblické, ale i v nábožku, na víkendovce, při návštěvách se společně modlíme za ty, kteří zrovna prochází těžkým obdobím. Jsou nemocní. A děkujeme za ty, které máme rádi. Někteří také prosíte o modlitby za vás, za vaše blízké.
Je to zvláštní způsob vzájemné podpory a sounáležitosti – modlitba. Nevidíme většinou žádné její přímé dopady. Přiznejme si, že někdy se nám zdá že to možná ani nemá žádný smysl. A přece to děláme. Je to zvláštní. I v zahrádkářském spolku na sebe myslí a vzájemně se podporují, telefonují si. Modlitba ale otevírá ještě další směr. Ty věci, které prožíváme, a leží nám na srdci, sami i společně říkáme pánu Bohu. Udržujeme rozhovor s někým, komu vlastně nerozumíme, koho nevidíme, nemáme v ruce. Přece mu ty věci říkáme. Udržujeme rozhovor. A tím udržujeme vztah. Tenhle vztah s Bohem je těžké nahmatat. A přece se nám vrací úplně hmatatelně – v lidech, kteří ten rozhovor, ten vztah udržují spolu s námi. S lidmi, s nimiž a za něž se modlíme, máme vztahy. Na tyhle lidi si můžeme šáhnout, můžeme je cítit, můžou nás obejmout. Ti, vy jste z masa a kostí. Modlíme se k Bohu, kterého nevidíme. Ta modlitba nás spojuje s lidmi, které vidíme a cítíme.
*
Díky nám lidem přestává být modlitba jen duchovním rozhovorem, ale získává zcela hmatatelné plody. Když je někdo nemocný, modlíme se za něj. Ale modlitba pokračuje dál, má fyzické projevy. Když se Herta dostala na LDN, chodili jsme ji navštěvovat. Chodíme ji navštěvovat i do domova důchodců. Když s Hertou sedíme v pozdně letním slunci pod lípou, na vlastní kůži cítíme jeho teplé paprsky. Mluvíme spolu i mlčíme a jsme rádi, že jsme spolu. Taky se modlíme spolu za druhé. Když Hertu potom na vozíku po trávníku tlačím zpátky, moje svaly dobře cítí, že tlačím člověka za masa a kostí. Kola vozíku se boří do trávy. Trochu se přitom zapotím. Na vlastní kůži cítím vztah s člověkem.
Ten vztah – vztah dvou lidí z masa a kostí – vznikl ve společenství, které spojuje duchovní rozhovor – modlitba. Modlitba – rozhovor, který dává průchod vztahu k Bohu a odtud k lidem. A za Hertou nechodím jen já, ale i někteří z vás. Tak to píše Jakub ve svém dopise: „když je někdo nemocný, ať za ním jdou starší církve (ne, jen farář) a modlí se s ním a potírají ho olejem ve jménu Páně.“ Tedy modlí se s ním a pomáhají mu také prakticky v jeho nemoci. To je vůle Boží. Vztah s Bohem se týká i nemocných a zdravých těl. Proto o sebe máme vzájemně pečovat.
Když jsem ležel po operaci a s kuchyní v rozkladu, co tři dny přistála dole na stole zásilka jídla od Klineckých. Celý týden jsme snídali žemlovku. To bylo výborné! Když jsem vám psal, že mám kovid, ať si dáte pozor, jestli jsem vás nenakazil, psali jste mi, jestli nepotřebujeme něco nakoupit, nebo uvařit. Díky. Zase nás vykryli Klinečtí. I tohle jsou zcela hmatatelné, a dokonce voňavé projevy společenství. Společenství, v němž se za sebe lidé vzájemně modlí. A od modlitby vedou kroky k praktické péči.
*
Modlitba je zvláštní věc. Je to, jakoby Bůh skrze modlitbu člověku otevíral možnost podílet se na jeho péči o svět. Jakoby člověk od Boha v modlitbě dostával podíl na Boží všemohoucnosti. To neznamená, že člověk se stává Bohem. Vůbec ne. Neznamená to ani, že by člověk mohl skrze modlitbu manipulovat se skutečnosti. Že by se pomodlil a bylo po jeho, to ne. Bůh není automat na žvýkačky. Modlitba ale otevírá možnost, abychom pánu Bohu mluvili do jeho práce. Abychom se na ní podíleli. To, jak s našimi přípodotky, s našimi prosbami a díky naloží, to je na něm. Ale můžeme věřit, že slyší a zpracovává si to po svém. Ta otázka tedy není, jestli Bůh modlitby slyší. Slyší. To, co nám může vrtat hlavou, je: JAK na ně odpovídá? Nám nezbývá než modlit se, a být zvědavý. Být zvědavý, jak s našimi modlitbami pán Bůh naloží.
Má tedy smysl se modlit za uzdravení druhých, jak o tom mluví Jakub ve svém dopise? Ano. A co, když se neuzdraví? Někdy se skutečně neuzdraví. A stejně má modlitba smysl. Může mít různé důsledky. Člověku se může přilepšit. Může získat vnitřní sílu prát se s nemocí. Anebo taky ne. Její důsledky neumíme dohlédnout. Někdy se zdá, že jsme vzdor všem modlitbám bezmocní. Ale ani v té bezmoci nejsme sami. Vzpomeňme na Ježíše, který klečí v zahradě Getsemane a prosí, aby ho cesta na smrt minula, je-li to možné. A potom Ježíš visí bezmocně na kříži. Ani jemu se smrt nevyhnula. Tváří tvář smrti byl bezmocný. Bezmocný Boží syn. Bezmocný Bůh.
V modlitbě nám může Bůh dát podíl na jeho moci. V modlitbě se můžeme s Bohem také spojit v jeho bezmoci, v bezmoci umírajícího Božího syna. V modlitbě můžeme křičet, hádat se, protestovat, trucovat, vzpouzet se – však jsou toho plné žalmy. Dokud se ale modlíme, udržujeme rozhovor. Dokud udržujeme rozhovor, udržujeme vztah. Dokud udržujeme vztah, nejsme sami. Skrze modlitbu i ve své bezmoci můžeme cítit Boží blízkost. Skrze modlitbu i ve své bezmoci můžeme cítit oporu a péči těch, kteří se modlí spolu s námi a za nás. Dokud se modlíme, navzdory všemu, trvá naděje. Sama naděje má léčivou moc.
*
Modlitba udržuje a buduje vztahy. S Bohem. S těmi, kdo se modlí s námi, za nás. S těmi, za koho se modlíme my. Hřích se říká tomu, co vztahy ničí. Jsou to naše selhání, viny, propady, rány, které jsme rozdali i posbírali. Někdy se zdá, že z nich není cesta zpět, že některé vztahy jsou zasypány kamením. Jakub ve svém dopise, Ježíš, který uzdravuje chromého, nás ujišťují, že Bůh má moc uzdravovat nemoci těla. O to ho prosí v modlitbě. Jakub i Ježíš nás ujišťují, že Bůh, který umí uzdravovat nemoci těla, dokáže ještě víc, totiž odpouštět hříchy. To znamená, dokáže uzdravovat nemoci našich vztahů. I o uzdravení našich vztahů – k druhým, k sobě, k Bohu – můžeme Boha prosit.
Ježíš, který neskončil na kříži, ale vstal z mrtvých nás zdvihá z propastí našich selhání, z našich drobných i velkých trápení. Ze slepých uliček našich vztahů. Z našich nemocí. V našich nemocích. Modlitba, vzájemná modlitba tvoří vztahy. Modlitba je také léčí. Je to duchovní rozhovor, který proměňuje vztahy lidí z masa a kostí. Modlitba vytváří prostor mezi nebem a zemí. V tom prostoru vzniká vzácné společenství, které díky vztahu k Bohu dostává možnost s Boží pomocí měnit svět. Bůh, ke kterému se modlíme, léčí těla, léčí duše, léči vztahy. Nás zve k tomu, abychom se na tom s ním podíleli.
*
Tak co? Funguje modlitba? Však se podívejte kolem sebe. Modlitba funguje. Věřte tomu! Amen