Daniela Brodská
Biblický text: „Nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“ (Ř 6,22)
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore! Mluví apoštol i k nám? Byli jsme osvobozeni od hříchu a stali jsme se Božími služebníky? Máme z toho užitek – totiž posvěcení? Jaké posvěcení, v čem spočívá? Že nás čeká věčný život – o tomto zaslíbení nepochybujeme, vždyť nám věčný život u Božího trůnu vykoupil Ježíš Kristus svou krví. Ale jak jsme osvobozeni od hříchu? Jakými jsme Božími služebníky? To nám asi vrtá hlavou. Dobře víme, že jsme hříšní lidé, víme o své nedostatečnosti ve službě Bohu. Vyznáváme to také ve společných modlitbách snad každou neděli. A přesto vzkazuje apoštol církvi toto povzbuzující ujištění. Vzkazuje ho i nám a je dobré připomenout si to právě v době adventního očekávání.
K lepšímu, hlubšímu pochopení může pomoci starozákonní příběh soudce Samsona. Už z poslechu krátkého oddílu prvního čtení lze postřehnout některé podobnosti s novozákonní adventní zvěstí. Proto i ta pasáž z Lukáše. Bůh prostřednictvím svého posla dává vědět o narození vysvoboditele. Dlouhou dobu už žil vyvolený národ v odcizení – čtyřicet let. Symbolické číslo, které známe – 40 let, 40 dnů, to je naplněná doba přípravy před rozhodujícím a vysvobozujícím Božím zásahem. Že Božím? Samozřejmě, že Božím. Nejde o žádnou náhodu, nejde o přirozený běh událostí. Pro tuto skutečnost má biblické svědectví zřetelný argument a často ho užívá: žena neplodná, žena ve věku, kdy už schopnost početí pominula, bude mít syna. Sára – před narozením Izáka, Chanina – její úpěnlivá modlitba před narozením Samuela, Alžběta a Ježíšův předchůdce Jan Křtitel. Z Božího rozhodnutí, přes lidské zábrany, jsou ohlašováni a rodí se ti, kteří mají pro Boha a jeho lid vykonat důležité dílo. Tato linie vrcholí ohlášením a narozením Spasitele Ježíše Krista.
V této řadě se na úsvitu dějin Izraele ocitá i Samson. Než se narodí, je rozhodnuto, že bude zasvěcenec, hebrejsky „nazír“. Ve starší době si takto odděloval Hospodin pro celý život jednotlivce jako svoje svědky. Prorok Amos dosvědčuje: „ Z vašich synů jsem povolával proroky, z vašich jinochů nazíry. Avšak vy jste dávali nazírům pít víno a prorokům jste přikazovali: neprorokujte!“ (Am 2,11a) Samuelova matka slibovala: „Hospodine zástupů, jestli opravdu shlédneš na ponížení své služebnice, daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život.“ (1S 1,11) To povolání k celoživotní službě pokračuje v Nové smlouvě: „…jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: Svatí buďte, jako já jsem svatý.“ (1Pt 1,15n)
V tomto smyslu je i ten náš užitek – totiž posvěcení! Byli jsme povoláni, odděleni, posvěceni. Samsonův příběh – i nám a dnes – sděluje, že s námi Bůh počítá pro své dílo. Ví o nás, ví o svém lidu, chce nás na světě mít, má pro nás poslání: „a budete mými svědky…“!
A ještě další nazírský rys přesahuje do novozákonní zvěsti: Zaslíbený vysvoboditel měl být střízlivý. Ovšem – vyvarujme se zákonickému i fundamentalistickému pojetí! Nejde jen o pití vína, alkoholu. Ježíš víno pil, svatebčanům v Káni Galilejské ho opatřil v hojné míře. Víno je v nazírské souvislosti symbolem jakéhokoli opojení. Chce se tu vyjádřit, že služba Hospodinu vyžaduje bdělost, pozornost celé mysli, vůle nemá být ničím podlomena. V dopise Efezským se píše, že opojením se člověk uzavírá pro působení Ducha svatého. (Ef 5,18) A opojen může být člověk nejen alkoholem, drogou, ale i životním stylem, technikou, materiálními hodnotami, svými představami, čímkoli. Proto střízlivost, střídmost je součástí pobožnosti, jak stojí třeba v dopise Titovi. (Tit 2,2)
I my jsme posvěceni, i my jsme voláni k bdělosti a otevřenosti pro Ducha svatého. I ta střízlivost v době předvánoční a vánoční je aktuální. Nedejme se zahltit ekonomickou nabídkou, módní sentimentalitou vánoc, horlivým naplňováním zlidovělých tradic. Buďme navzdory tomu všemu střízliví, dejme se vést Božím Duchem a zcela jistě se pak nemineme s nádhernou a životadárnou zvěstí vánoc.
Zpět k Samsonovi a textu kázání! .. byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se Božími služebníky… Jak rozumět této výpovědi, když o Samsonovi i o sobě samých víme své?! Samson byl paličák a měl zásadní slabost: pelištejské ženy. S jednou se oženil v Timnatě, pak se s ní rozvedl. Druhá byla pelištejská nevěstka. A to s Delílou, Dalilou, to je vykřičená historie, na kterou šeredně doplatil. Je zvláštní jak květnatě bible popisuje Samsonovy průšvihy. Mezi nimi je vždy vložena zmínka o dílčím vítězství nad Pelištejci, jen tak nenápadně, že téměř pozbývá prvotní důležitost. A ten Samsonův pád. Je oslepen, už nemůže být opájen krásou pelištejek. Ve vězení mele obilí na mouku, jak nějaká poslední izraelská otrokyně. Kde je velikost a sláva vyvoleného vysvoboditele? Samsonova velikost a sláva je v tom, že tento padlý nástroj si vyvolil Bůh a přes všechno, co páchal, ho neopustil. Bůh sám dává Samsonovi i v hodině smrti sílu, aby uložený úkol splnil. Ve chvíli své smrti je Samson zase vysvoboditelem Izraele.
Postava Samsonova vykazuje velmi nesvaté rysy. Opravdu neodpovídá našim představám o Božím zasvěcenci. Je to hříšný člověk. Ale Písmo svaté zná člověka jen jako hříšníka. I vysvoboditelé vyvoleného lidu byli jen hříšní lidé. K Božímu dílu nejsou voláni žádní světci, kteří by svými zásluhami vykoupili druhé. V tomto se evangelická teologie naprosto odlišuje od římskokatolické. Evangelická proto, že evangelium, ta dobrá zpráva počítá i s námi, kteří světci nejsme a asi nebudeme. Nás NE-světce Bůh povolává a tak posvěcuje pro své dílo. Jak úžasně tím vyniká nezasloužená odpouštějící Boží milost. Z ní pramení naše víra, naše síla i naše svědectví. I my spolu se Samsonem můžeme při vší své lidské ubohosti ukazovat k tomu, který vykoupení světa dokončil obětí svého života.
…nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky Božími. Tak to je. Hřích a hříšnost mezi lidmi na světě stále útočí. Jsme těm útokům vystaveni, jednou odoláme, jindy podlehneme. Jsme hříšní. Nejsme však zajatí, jsme osvobození, hřích nad námi nepanuje a nikdy nezvítězí. Vírou v Krista to poznáváme a prožíváme. Ač hříšní, jsme svobodní ke službě Bohu. On nás neopouští, nevyhání nás od sebe. Neříká: až budeš bez hříchu, budeš mým služebníkem. Je to úplně jinak: Já jsem tě, člověče v Kristu osvobodil z moci hříchu a i když se v něm ještě občas rácháš, stal ses mým služebníkem a já s tebou počítám.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, tobě děkujeme za svobodu. Dej, abychom v ní uměli žít a s pokorou si byli vědomi své hříšnosti. Posilni nás je službě svého království, které jsi nám daroval. AMEN