Daniela Brodská
Biblický text (Nu 22,1-13):
„Izraelci táhli dál a utábořili se v Moábských pustinách v Zajordání naproti Jerichu. Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům. Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho, Moáb měl z Izraelců hrůzu. Proto řekl Moáb midjánským starším: „Teď toto společenství spase všechno kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli.“
Toho času byl Balák, syn Sipórův, moábským králem. Ten vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je nad Řekou, do země příslušníků jeho lidu, aby ho takto pozvali: „Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně. Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet.
Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova. Vybídl je: „Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin.“ Moábští velmožové zůstali tedy u Bileáma.
Bůh přišel k Bileámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“ Bileám odpověděl Bohu: „Poslal je ke mně moábský král Balák, syn Sipórův, se vzkazem: »Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země. Pojď nyní a zatrať mi jej, snad ho v boji přemohu a vyženu ho.«“ Bůh však Bileámovi poručil: „Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!“ Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým velmožům: „Jděte do své země. Hospodin odmítl pustit mě s vámi.““
Kázání (základem je především verš 12b přečteného textu):
Sestry a bratři, milý sbore!
Po tři neděle, dá-li Pán, se budeme v kázáních věnovat známému starozákonnímu příběhu. Víme, že ve Starém zákoně je mnoho příběhů, které souvisejí s tehdejší dobou a tehdejším životním stylem. Není vždy snadné jim porozumět. Pokusíme se postihnout zvěst, která je nadčasová; Boží slovo, které může oslovit i nás dnes.
Ve 4. knize Mojžíšově v kapitolách 22-24 je příběh proroka Bileáma. Popisuje putování Izraele do Zaslíbené země. Je dramatický, stylisticky velmi pečlivě upravený. Vypravěč uvádí přesně jména lidí i území, připomíná dějinné souvislosti, vysvětluje i myšlení zúčastněných. Tento příběh, podobně jako jiné ve Starém zákoně vychází z předpokladu, že člověk nemá mít krátkou paměť. Na rozdíl od naší doby, kdy si lidé často nepamatují, co bylo nedávno podstatné, ať v hodnotách běžného života nebo v koncepcích velké politiky, záleží starozákonnímu svědectví na tom, aby si Boží lid pamatoval, že cesta, kterou jde, je cestou z otroctví ke svobodě! V příběhu Bileáma je vzkaz i pro nás: Bůh vede svůj lid z otroctví ke svobodě!
Cesta je namáhavá, vede zkouškami, úskalími, pustinami. Boží lid musí nasadit někdy vlastní síly, aby obstál a vytrval; jen nesmí ztrácet naději a víru. Jindy jdou události jakoby kolem něho. V moabských pustinách zápasí o svůj lid sám Bůh. Dodržuje svá zaslíbení a vede k cíli.
Kritickou situaci, v níž se Izraelci ocitají, nezpůsobila jejich agresivita, ale strach obyvatel na území, jimiž museli projít. Nechtěli bojovat s Emorejci. Ale když ti se jim postavili a došlo k boji, Izrael zvítězil. Je na prahu Zaslíbené země.
Moabský král Balák je zděšen zprávami o vítězství Izraelců. Není schopen si představit, že by ten vítězící lid mohl projít v míru. Odhaduje jejich počínání podle toho, jak by jednal on sám: Vrhnout se na vše kolem, rvát se o kořist, jako dobytče rve zeleň na poli. Není to zřejmě poprvé ani naposled, kdy je podezření, pocházející z vlastní chamtivosti a strachu, považováno za pravdu. Model se opakuje v dějinách i v našich osobních zkušenostech. Moabský král má strach, protože je sám chamtivý a bezohledný. Není si jistý výhrou a rád by se dalšímu vojenskému střetu vyhnul. Hledá spojence. Volí Bileáma, věštce, mudrce, který umí vysvětlovat minulé, odkrývat budoucí; kouzelníka, který vládl nadpřirozenými silami. Tomu posílá vzkaz: „Pojď nyní, prosím, proklej mi ten lid. Snad ho tak porazím a vyženu ze země.“ Pomoci má magie.
Sekularizovaný člověk přestal věřit v zaklínače. Přesto víme a každodenně se můžeme přesvědčit o tom, jak dokáže pronesené slovo ovlivnit. Dokáže manipulovat, pomáhat nebo ničit, léčit nebo trápit. Možná právě proto jsou sdělovací prostředky nazývány sedmou velmocí. Stačí pomyslet na to, co s námi dělá reklama; jaké obavy v nás probouzejí všechny špatné zprávy; jak těžké je držet naději, když nás ze všech přesvědčují, jak ekonomika, ekologie, politika spějí ke špatným koncům.
Jistý druh rozkladu, beznaděje, deprese měl rozpoutat svým slovem i Bileám. Měl Izraelce prokletím zbavit jejich renomé a síly. Králova vojska je pak snadněji přemohou. Moabští a midjánští starší se vydávají k Eufratu, aby přivedli člověka, který před bitvou diskvalifikuje jejich nepřítele. Úlohy jsou rozděleny. Balák se postará o bohatou odměnu. Bileám vykoná to ostatní. Izrael ještě netuší, v jaké síti intrik se ocitl a poselstvo už je na cestě. Světská moc nepochybuje, že bohaté dary přimějí věštce k požadovanému zásahu.
Ukazuje se však, že Bileám není na prodej. Říká poselstvu: „Dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin.“ Zde můžeme zaslechnout i my důležitou zvěst: Stejně jako Bileám, jako Boží lid, uvědomujeme si i my, že existuje ´hlas a slovo´, které nelze pominout.
Sestry a bratři, nic na světě, žádné hlasy vládců, věštců, sdělovacích prostředků, zlato ani stříbro, ani ekonomická situace, nic nepřevýší Boží moc nad světem; Kristovu moc nad lidskými životy. Je jen jedno jediné slovo, které má váhu a nelze je přehlížet – je to Slovo našeho Boha!
Bileámovo rozhodnutí bylo správné. A Bůh přišel a promluvil. I zde je důležité sdělení příběhu: Kdo čeká na Hospodinův hlas, dočká se Božího slova. Bůh neopouští toho, kdo ho vyhlíží, dává se slyšet tomu, kdo se po něm ptá. Boží slovo je nablízku. Přebývalo mezi námi v Ježíši Kristu a Duch svatý je zpřítomňuje všem, kdo věří.
Bůh přichází a mluví. Rozhovor s Bileámem začíná otázkou: „Kdo jsou ti muži u tebe?“ Bůh se nepotřebuje nechat poučovat. Chce, aby se Bileám zamyslel a zvážil, komu to má sloužit. Zda za úplatu moabskému králi, nebo poslechne slovo Hospodinovo. Jak aktuální je tato výzva! Vol dobře, člověče, komu hodláš naslouchat, jaké zprávy si pustíš, jaké noviny si přečteš. Dobře se rozhodni, kým se necháš ovlivňovat. Na tobě záleží, koho následuješ a komu sloužíš.
Na rozdíl od královského přání dostává Bileám od Hospodina příkaz: „Nepůjdeš s nimi, neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný.“ Zde je zmíněna skutečnost, která je v příběhu podstatná. Už platí něco, na čem Balákova moc ani Bileámovy věštecké schopnosti nemohou nic změnit. Hospodin si ten lid vyvolil za svůj a požehnal mu. Bileám pochopil, že tím Bůh říká: ´já tento lid provázím, chráním, napravuji jeho kroky k cíli, který jsem mu připravil´. Bileám uvěřil Hospodinovu slovu; uvěřil, že Hospodinovo rozhodnutí je nezvratné. Poselstvo odchází ke králi s nepořízenou.
V tomto dávném starozákonním příběhu je předznamenáno zaslíbení i pro lid nové smlouvy: Věrný křesťane, křesťanko, tvůj Pán tě již vykoupil z otroctví hříchu a smrti, zvítězil a otevřel ti cestu je svobodě Božího království. To je skutečnost, kterou nelze přeplatit, rozmluvit, zrušit. To je nová smlouva, podepsaná krví Beránkovou, platná na věky.
Dávný věštec porozuměl.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, buď nám pomocí, abychom i my slyšeli a rozuměli. Dej, abychom se uměli radovat z tvé lásky a věrnosti, která je a zůstává až na věky. Amen