Daniela Brodská
Biblický text (1Kr 19,1-18):
„Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: „Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!“
Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“
Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!“
Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“
Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“
Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty , jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila.““
Sestry a bratři, milý sbore!
Jaký je rozdíl mezi slovem Bůh a Hospodin? Možná, že to vnímáme jako totéž. Je jedno jestli řeknu: věřím v Boha? Nebo když řeknu: věřím v Hospodina?
Eliáš to odlišuje. Už svým jménem. Eliáš znamená doslova „Bohem je Hospodin“. To není opakování stejného slova. Protože v Eliášově době to nebylo totéž.
Bohem mohl být kdokoliv. Třeba Baal – to bylo božstvo izraelských sousedů. Byl velmi mocný – však taky Baal znamená Pán. Nazývali ho nejvyšší a nehroznější. Zobrazovali ho se zbraní v ruce – jako velkého válečníka. Baal byl bohem bouře a deště.
No a to, jestli v Palestině prší nebo ne – to je otázka života a smrti. Zemí protéká jedna jediná řeka a tou se všechno zavlažit nedá. Odsolovat mořskou vodu neuměli a tak na dešti závisela úroda či hladomor.
A ještě něco. Baal byl populárním bohem. Věřilo se v něj široko daleko. V mnoha zemích byl vzýván, přinášely se mu oběti. A to i v říších mnohem mocnějších, než byl kdy Izrael.
Když na trůn v severním Izraeli nastoupil král Achab, jistě chtěl být světový. Navíc si přivedl z Týrského království manželku Jezábel. Její jméno znamená „dcera Baalova“. Tím je řečeno vše. A tak tu proti sobě od počátku stáli: Jezábel a Eliáš. A s nimi otázka: Je bohem Baal, nebo je Bohem Hospodin? Ještě pořád vám ta otázka připadá nesmyslná? Možná si řeknete – vždyť Bůh je jenom jeden. Říká se to dnes.
Ponechme teď stranou otázku jiných náboženství. Říkáme, že je někdo věřící a někdo nevěřící. Znamená to, že někdo s Bohem ve svém životě počítá a někdo ne. Ale ona to není tak docela pravda. Každý člověk se ve svém životě rozhoduje. Řídí se podle určitých hledisek. Každý v něco doufá. Ať už se označuje za věřícího nebo ne. Každý si nějak odpovídá na otázku po smyslu života. A každý má nějakého boha. Něco, čemu věří. I když někteří lidé říkají – věřím jen v sebe, znamená to, že jsou si sami bohy. Jen podle své libovůle určují, co je dobré a co ne.
Pak jsou tu ještě zastánci a zvěstovatelé různých náboženských systémů. Někteří tvrdí, že jen oni mají pravdu, jiní, že Bůh je jenom jeden a my si volíme cestu a je v podstatě jedno, kudy se k němu dostaneme.
Baal nebo Hospodin? Není to nakonec jedno? Eliáš tvrdí, že ne. Je jen jeden Bůh. Hospodin. Je jen jedna Pravda a ne globalizační směs, ve které může každý vyznávat, co chce. Pravda, kterou Eliáš musí zastávat i kdyby ho to mělo stát život.
Ale proč? ptá se leckdo. Nešlo by to zkusit s tím Baalem. Je to zase tak velký rozdíl?
Je to obrovský rozdíl. Protože kult Baala a jiných jemu podobných vznikl jako odpověď na otázky, které si klade člověk. Jako odpověď na nejistotu, kterou Kenaanci a další národy prožívali. Baal a jemu podobní jsou tu od toho, aby uspokojili strach člověka před neznámem, před budoucností, před neúrodou a před smrtí. Přináší návody a krásný a spokojený život. Náboženství jako odpověď na lidské otázky.
Jen s Hospodinem je to jinak. Víra v Hospodina nevzniká z lidských pohnutek. Z toužebného přání překlenout strach a nejistotu v našem životě. Hospodin nevznikl jako odpověď na lidskou otázku po smyslu života. Naopak. Hospodin se ptá nás. Kde stojíme? Odkud a kam jdeme? Hospodin nás zneklidňuje v naší zabydlenosti. Rozmetává představy o tom, jak Bůh vypadá a jedná.
Jen se podívejte na Eliáše. Služebník Hospodina – Boha nejvyššího a všemohoucího. Před chvílí alespoň podle své představy triumfoval – nechal vybít všechny proroky Baala. Je vítězem na hoře Karmel. A hned vzápětí čteme, že královna Jezábel sebrala vojáky, aby se pomstila. A Elijáš musí utíkat, aby si zachránil život. Tak také vypadá víra v Hospodina.
Baal je jiný. Ten dává záruku šťastného a spokojeného života. Protože nakonec každému náboženství, které vytvořil člověk, jde o krásný a harmonický svět. Jen kdyby Eliáš chtěl. Jen kdyby si trochu pozměnil jméno na Elibál – mým Bohem je Bál. Přimhouřil oko a smířil by se s náboženstvím, které přece tak dobře odpovídá na lidské touhy. Kolik námahy by si ušetřil. Nemusel by ani utíkat. Nemusel by tady ležet schoulený pod jalovcem, unavený až k smrti. A kdyby to byla jenom únava, ale co teprve ty otázky. Hospodine Bože, kde jsi? To už jsi mě definitivně opustil? Tak se na mě podívej. Nemá to cenu. Hospodine, jsi tam vůbec?
Vtom přichází anděl. Moc toho nenamluví: „vstaň a jez“. Takový pragmatický posel boží. Místo vznešených slov nese placky a vodu.
Asi bychom si měli tuto scénu zapamatovat pro chvíle, když si náhodou budeme chtít představovat anděla jako bytost s křídly. Někdy být andělem znamená podat druhému kus chleba a dát mu napít. Bez přesvědčování a křesťanské propagace. I tak prostá může být víra – najez se, budeš to potřebovat. Ještě to nekončí, musíš mít dost sil. A ten anděl musí vše zopakovat, protože teprve potom se Eliáš vzpamatuje.
A jde. Čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. Doba zkoušky. Pak se uvidí. Symbolické číslo, kdy se rozhodne. Pak se snad něco nového dozví. Možná to, jestli celá jeho cesta nebyla jen omyl. Směřuje tam, odkud Izrael vyšel. Tam kde to začalo s Mojžíšem – na Oreb. Tam je konečně sám se sebou. Tam může otevřít Hospodinu svoje srdce.
A je to dlouhá obžaloba: Hospodine, podívej se na ten národ, ve kterém jsi kdysi vládl. Jen se podívej, tvou smlouvu opustili a tvoje oltáře zbořili. A co já – celý život jsem ti sloužil. Dokonce ještě víc, horlil jsem pro tebe – tvoje věc se stala mou věcí. Zůstal jsem dočista sám. A jak to tak vypadá, už tady taky dlouho nebudu.
Eliáš propadá pocitu, že vést boj se zlem, pověrou a hříchem je marné.
A pak to přijde. Živly defilují před Eliášem jak na vojenské přehlídce. Napřed vítr, vichřice. Co vítr nestačil odnést, to se s rachotem propadne to zemských trhlin a nakonec oheň dokoná dílo zkázy.
Ukázka Boží síly? Kdyby to tak použil proti Jezábele a jejím nohsledům. Kdyby tak Hospodin zatřásl všemi, pochybovači a bezvěrci, aby každá nepevnost byla odhalena a zřítil se život svévolníka.
Jenže to má jeden háček. Hospodin nebyl ani v jednom z těch projevů moci. Takové prostředky používá Baal. Jen ten, který nemá skutečnou moc si musí vypomáhat triky. Musí se opírat o vnější zajištění, přízeň vládců nebo lidových mas.
Když přichází Hospodin je to hlas tichý a jemný – znovu se ptá Eliáše a on mu znovu odpovídá stejnými slovy. Znovu svému Hospodinu vylévá srdce.
A znovu se ukazuje jak jiný je Hospodin. Zklamaného a malomyslného proroka Bůh nechlácholí, ale posílá ho s novými úkoly. Jediná naděje, kterou smí v této chvíli přijmout je ujištění, že není sám. Zůstalo ještě 7tisíc. Sedm je číslo plnosti. Bude to dost, aby se Boží dílo prosadilo a trvalo.
Nemáme k naší víře žádnou vnější moc, kterou bychom mohli prosadit Boží vůli. Nevládneme živly, abychom vdechli lidem nový pohled na svět. V našem arzenálu není zemětřesení, které by s lidmi zatřáslo, aby se konečně vzpamatovali. Máme k dispozici jen dvě věci: tichý, ale mocný hlas, který poznal a pozval i nás. Je tu s námi Boží slovo, které tiše a neokázale působí v církvi a skrze ni i ve světě.
A za druhé máme kolem sebe ty, kteří se odmítají sklonit před Baalem – pánem tohoto světa. Bez nich – bez své církve, svého společenství, svého sboru – nejsme nic. Společně tvoříme naději, že Boží dílo bude pokračovat až do posledního dne, kdy budou zjeveny všechny věci.
Modlitba: Svatý Bože, tvá moc je ve tvé lásce, ve tvém Synu Ježíši Kristu, v jeho oběti pro nás a v tvém odpuštění, které nás pozvedlo k novému životu s tebou. Za to ti děkujeme a tvou lásku chceme dosvědčovat. Amen