Kázání na neděli 19. 4. 2020 pro Vrchlabí, Křížlice, Jilemnici
Jiří Weinfurter, farář v Křížlicích
Milé sestry, milí bratři, dnes je první neděle po Velikonocích, latinsky zvaná Quasi modo geniti, podle verše z 1. Petrovy epištoly 2,2: „Jako novorozené (quasi modo geniti) děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení.“
V této touze se i dnes, stále ještě na dálku, shromažďujeme, abychom se sytili duchovním pokrmem a tak abychom ve víře rostli ke slávě Boží.
Čiňme tak ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen
A protože jsme stále ve velikonočním čase, bude nás provázet velikonočního příběh, jehož jedním tématem je také napětí mezi blízkostí a odloučením. Tedy to, co i v tyto dny také všichni prožíváme.
Pokud máte možnost použít internet, je možné si najít doprovody k písním a rozšířit tak naše společenství o ty, kteří písně nahráli nebo nazpívali. Doporučuji písně si vyhledat předem, ve zpěvníku i na internetu, aby bylo možné projít bohoslužbami v celku a bez přerušování. Samozřejmě je možné písně zpívat i bez doprovodu. Stejně tak si můžete kázání poslechnout, odkaz najdete na začátku textu kázání. Po skončení každé nahrávky doporučuji přehrávač zastavit, jinak se automaticky začne přehrávat další soubor. Texty Písma nenahrávám, abyste si je mohli sami přečíst, stejně tak jako modlitby, které je možné „nahradit“ či doplnit vlastní modlitbou.
Zpívejme první píseň, píseň nadějného vyhlížení
360 My čekáme, kdy zavítáš https://soundcloud.com/user-41012488/360-my-cekame-kdy-zavitas?in=user-41012488/sets/evangelicky-zpevnik-doprovody – pouze varhanní doprovod ke zpěvu
Bože, ty jsi i dnešní ráno naplnil očekáváním a nadějí, že budeme mít sílu vstát, že budeme mít touhu se ti otevřít, že se s tebou setkáme, i když je to s jakýmsi odstupem, na dálku. Ty ale skrze svého Ducha spojuješ i nespojitelné. Překračuješ nepřekročitelné, naplňuješ prázdnotu životem, oživuješ umrtvené. Tak se otevíráme tvému Duchu, aby ses ty sám stal naším středem, abychom byli spojeni s Tebou se všemi, kteří jsou součástí tvého lidu, se všemi, kteří jsou nám blízcí, a přece jsou vzdálení. Otevírej nám oči, pro to co je lidským okem neviditelné. Dej nám zaslechnout, co lidské ucho ještě nikdy nezaslechlo. Proměňuje nás ke svému obrazu, abychom si byli i v tuto chvíli blízcí, aby se v nás obnovila důvěra, láska i naděje. Pro lásku tvého Syna Ježíše Krista prosíme, smiluj se nad námi. Amen
Čtení J 20,11-18
613 Oči všech se upínají https://www.youtube.com/watch?v=OgImy-OVzuQ
Text J 20,17
kázání je k poslechu zde: https://soundcloud.com/user-757097120/kazani-jan-2017-1942020-jiri-weinfurter
„Nedotýkej se mě.“
Proč ne právě teď? A jak dlouho ještě ne? A když ne teď, tak kdy jindy? Bude ještě příležitost? Co když už se nepotkáme? Co když se mineme? Teď, právě teď bych to nejvíce potřeboval/a!
Milí přátelé, to jsou otázky, které by mě na místě Marie, a to i v kontextu současných událostí, nejspíš hodně zaměstnávaly. Doteky jsou nedílnou součástí našich životů. A Ježíš nebyl výjimkou. Celý jeho život byl doslova protkán doteky. Uzdravujícími doteky. Často jakoby nic jiného nepomáhalo. Dotek probouzel k životu. Zaháněl tíseň. Tišil bolest. Hojil churavé tělo. Dotek Slova, které se stalo tělem, působilo jako hojivý balzám. A teď najednou, když dolehla opravdová nouze, když se úderem Velkého Pátku všichni jeho nebližší stali nejbídnějšími sirotky v celém vesmíru, tak při první příležitosti setkání se Vzkříšeným se má Marie vzdát hojivého doteku? Je plná smutku, slzy se vylily z břehů, a do toho přívalu bolesti najednou vstoupí Ježíš. Nečekaně. Kdo by si pomyslel na něco takového. Jistě, byly tu nějaké náznaky, Ježíš je na to připravoval. Ale kříž to všechno překryl a jeho přísliby upadly do zapomnění. O to víc se nyní Marie raduje: „Rabbuni,“ doslova: „Můj Mistře.“ O to víc je naplněna touhou. „To mám opravdu velikou radost. Už jsem ani nedoufala. A teď tu stojíš. Je to jako dřív. Ukaž…“
„Nedotýkej se mě, doposud jsem nevstoupil k Otci…“
„No ale právě proto. Dokud jsi tady, je ještě příležitost. Až vystoupáš do královských výšin, ztratíme tě z dohledu, z dosahu… Ukaž,…“
„Ne!“
Naléhavost této situace si uvědomuji zvláště v tyto dny. Synonymem pro COVID-19 by mohlo být úplně stejné: „Nedotýkej se mě.“ Když jsem v minulosti jako ošetřovatel pečoval o pacienty na nemocničním lůžku, tak to byla jedna z výsad, které jsem při té službě měl, že jsem se mohl dotknout. I když tělo nemocného bylo silně rozbolavělé, i tehdy nebyl dotek jen přidanou strázní. Přinášel i úlevu. Z blízkosti, z narušení osamělosti, ze sdílené bezmoci. Když dnes sleduji záběry z oddělení intenzivní péče, tak je to snad ta největší nouze, která na mě z těch výjevů vystupuje. Jinde to není tak patrné. Když se potkáme na ulici, v obchodě, na louce, na hřbitově… Ale i když si nenandáme rukavice, roušky zůstanou na půl žerdi stažené, i tak je ten odstup cítit. A není to jen strach. Abych se nenakazil. Nebo ještě hůř, já sám abych nenakazil – i když se cítím tak dobře, jako už dlouho ne. Brzy se otevřou další obchody, i do hospůdky snad brzy zavítáme… Přesto si říkám, bude to stejné, jako dřív? Když se poprvé sejdeme v kostele (a už to není v nedohlednu), jaké to pak bude? Podáme si alespoň ruku? Tak jako dřív? A co společenství kolem stolu Páně. Jak budeme slavit hod Beránkův. Není to v našich sborech zvykem – časté, nebo dokonce každonedělní vysluhování -, ale touhu po tomto zvlášť požehnaném společenství vnímám hodně silně. I z rozhovorů, které probíhaly kolem letošního slavení Kristova vzkříšení. „Nedotýkej se mě,“ se vznáší nad naší krajinou jako nepříjemný otazník.
Již to také v rozhovorech zaznělo: Není a nebude nakonec taková ostražitost příznakem slabého ducha? V epištole Efezským čteme: „Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa?“ (Ef 2,20.21) Jsme-li štípenou součástí Kristova těla, vzkříšeného Krista, co by nás mohlo ohrozit? Nic z toho, čeho se dotýkáme, co jíme. Žádné hlubiny, ani nebezpečí, ani moc, ba ani smrt nás nemůže oddělit od lásky Kristovy, píše Pavel s úchvatně odzbrojující svobodou v listu Římanům (Ř 8,18-38). Na to se ale zase dá oprávněně namítnout, že v některých případech to může být opovážlivým spoléháním se na Boží milost (o ohledech vůči druhým ani nemluvě), když se neomezíme, když si nenecháme doporučit, co brát do ruky, a jak, čeho se nedotýkat, od čeho si držet odstup.
„Nedotýkej se mě,“ můžeme ale slyšet nejen jako výzvu k zachování odstupu, ale také jako symbolické vyjádření pro všechny bariéry, které jsme si mezi sebou porůznu vystavěli. A naopak je to právě vzájemný dotek, který nám pomáhá tyto bariéry překonávat. Jak vzácné je to překročení, když si podáme ruku s přáním: „Pokoj tobě.“ A nejen při večeři Páně. Tak v tyto dny myslím také na ty, kterým se ani před tímto podivným jarem lidské dotýkavé blízkosti nedostávalo. Na ty, které jsem sám někdy i přehlédl, nevšiml si, nepřiblížil se. A teď to vůbec nejde. Nebo jen ztěžka. Třeba jako teď, na dálku, s obrovským odstupem, bez vzájemného pohledu, bez téměř jakékoli zpětné reakce. Jak blízce podobné je to tomu ostrému střihu velikonočního pátku. Kdy se Ježíš ztratí z dohledu, kdy se blízkost na dotek rozpustí ve vzduchoprázdnu.
Marie se s Ježíšem ale nakonec přece jen potká. Před prázdným hrobem. Tváří v tvář. Stojí tam proti sobě, Marie nejspíš vztáhne ruku…, ale tak nějak … do prázdna. Na půli cesty se zarazí, když slyší to varovné: „Nedotýkej se mě.“ Je to zvláštní a překvapivý pokyn. Jak mu můžeme rozumět? Co to i pro nás znamená? Kdyby u tohoto varování Ježíš zůstal, pak bychom to mohli slyšet jako restriktivní, tvrdé a nesmlouvavé omezení. Ten pokyn ale Ježíš spojuje se svým vystoupením k Otci. Na první poslech to může znít jako protimluv. Vždyť právě protože brzy vystoupí ke svému a našemu Otci, tak by bylo zcela logické takovou příležitost využít. Ještě je na blízku. Ještě je na dosah. Tak proč po té příležitosti nesáhnout. Pořádně a do sytosti načerpat. Dokud je čas. Dokud to je vůbec možné. Ježíš ale mysl a pohled Marie, a posléze i učedníků, i nás, obrací k budoucnosti. K tomu, k čemu směřujeme, kam Krista následujeme, kam on sám nás vede. Jistě, v tomto čase jsme limitování nejrůznějšími omezeními. Narážíme na hranice, bariéry, kterými jsme obklopeni, které jsou v nás. Zaplétáme se do slepých uliček; viny, selhání, hřích, i to nás sráží v rozletu. Stejně tak také stále poznáváme jen z částky. To, co dnes zakoušíme jako doteky Boží milosti, to je jen z částky, omezeně. Tento čas se všemi limity, tento čas ve vší neúplnosti ale není to poslední, co máme před sebou. „Marie, nedotýkej se mě, ale máš se na co těšit. I vy všichni ostatní, máte se na co těšit.“ Máme se na co těšit. Některé bariéry, některá omezení zůstávají. Ale ne na pořád. Ano, poznáváme jen z částky, omezeně. Ale můžeme se těšit na plné poznání. Stejně tak jako když nyní prožíváme přísliby lásky, s výhledem, že máme stále ještě před sebou hluboké objetí lásky. Tak by se dalo říct, že je to svým způsobem požehnaná vzdálenost, kterou tu Ježíš „nastaví“. Skrze ni máme šanci poznávat, co nám opravdu chybí, o co máme pečovat a za čím jít. Čerpat z hojnosti je snadné, čerpat ale i z nedostatku, to je umění. Umění pokory i skromnosti. Umění víry, umění naděje, že to nejlepší máme stále před sebou.
Milostivý Bože, ty jsi někdy tak blízký. A někdy zase tak vzdálený, že si tu připadáme jako sirotci, ztracenci, bez opory. Odpusť, když propadáme malosti. Když i z bezradnosti volíme cesty, které ti nejsou moc blízké. Děkujeme, že nás nenecháváš na pospas ani této bezradnosti, bez opory, bez poslů tvé naděje, bez tvého slova evangelia, bez doteků tvé lásky a milosrdenství. Děkujeme, že nás rosou Ducha svlažuješ a občerstvuješ. Tebe vyhlížíme a na tebe očekáváme. Amen
669 Přijď, Spasiteli https://www.youtube.com/watch?v=orqGCX_qSRU
Ohlášky
Milí přátelé, několik slov ke sborovým ohlášením.
Přespříští neděli, 3. května se už uvidíme tváří v tvář, pokud vše půjde, jak je naplánováno podle rozhodnutí vlády. Podle toho se při jedněch bohoslužbách budeme ovšem moci sejít pouze v patnácti lidech. 3. 5. je první neděle v měsíci, a to se konají bohoslužby ve Vrchlabí i ve Strážném. Nejspíš to tedy uděláme tak, že část se nás sejde v kostele ve Vrchlabí a část ve Strážném. Počkejme ovšem, jak se situace bude vyvíjet, a příští neděli napíšu finální plán. Moc se těším, že už se budeme moci začít setkávat!
Tuto neděli je možné sledovat bohoslužby také v televizi na ČT 2 od 10:00. Tentokrát se budou přenášet z Komunitního centra Matky Terezy v Praze Hájích a budou to pravoslavné bohoslužby.
S mnoha dalšími možnostmi poslechu, četby i videí najdete také odkazy na nahrávky bohoslužeb z řady dalších sborů naší cíkve: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6621-Cirkev-doma/index.htm. Pod heslem „Tři kapky denně“ najdete také podněty, úvahy, modlitby k Heslům Jednoty bratrské od Jiřího Weinfurtera.
Stále platí, že já i další jsme připraveni pomoci s obstaráním nákupů, či čímkoli jiným těm, kteří se drží doporučení vlády a zachovávají karanténu. Nezdráhejte se na mě obrátit. Své služby také nabízí Diakonie: pomoc s nákupy 733780506; linka pro ty, kdo si „potřebují s někým promluvit v době nejistoty“ 800567567.
K našim bohoslužbám patří také sbírka. I na ni je možné přispět virtuálně, na náš vrchlabský účet (130 183 8389 / 0800), ať už jednorázově, popřípadě skrze úpravu trvalého příkazu pro ty, kteří touto formou platíte salár. Nebo můžete dát peníze tradičně do sbírky, až bude karanténa za námi.
Diakonie také pořádá mimořádnou sbírku na pomoc lidem zasaženým epidemií (možno přispět zde 2100 6914 26 / 2010). Za všechny Vaše dary děkujeme a zcela rozumíme tomu, že v této situaci jsou pro některé mimo jejich možnosti.
Snažím se s Vámi zůstávat různými komunikačními kanály zůstávat v kontaktu. Kdo byste se mnou rád mluvil, směle volejte (605028995) nebo pište (pfannmichael@gmail.com).
Příští neděli připravuji bohoslužby já.
Modlitba
Ztišme se k přímluvné modlitbě. Ke každé prosbě je možné se připojit společným: Prosíme tě, vyslyš nás.
K tobě voláme: Prosíme tě, vyslyš nás
Dnes víc než kdy jindy je na tomto světě lidí osamělých, opuštěných, odloučených od svých blízkých. Prosíme tě, Pane, pomáhej nám hledat cesty, jak být i přes velké vzdálenosti a překážky společně s druhými. Uč nás užívat všech dostupných prostředků, a zvlášť modlitby. Spojuj nás svým Duchem napříč generacemi, kontinenty, osobními sympatiemi i předsudky.
K tobě voláme: Prosíme tě, vyslyš nás
Myslíme, Pane, také na ty, které nemoc uvrhla do odloučení. V nemocnicích, v domácí izolaci, v léčebnách dlouhodobě nemocných. Prosíme za uzdravení nemocných koronavirem, za chronicky nemocné, pro které je i obyčejná rýma rizikovým onemocněním. Prosíme také za všechny, kteří o nemocné pečují, ve zdravotnických zařízeních, v domácí péči. Prosíme za nemocné na těle i na duši.
K tobě voláme: Prosíme tě, vyslyš nás
Prosíme také, překonávej svou podivuhodnou mocí překážky a bariéry, které jsme si mezi sebe vystavěli. Protože jsme si vzájemně ublížili. Protože máme někdy tak protichůdné představy o životě. Protože jsme málo trpěliví, málo sdílní, nemáme dostatek důvěry. I lásky se nám dostatečně nedostává. O tvého Ducha smíření prosíme.
K tobě voláme: Prosíme tě, vyslyš nás
Prosíme za všechny, kteří jsou bez domova. Pobývají na ulicích, pod mosty, ve sklepeních … Prosíme za ty, kteří opouštějí své domovy kvůli válkám, suchu, hladomoru. Buď na cestách se všemi poutníky, dnes převážně nedobrovolnými, veď je, jako jsi kdysi vodil pouští svůj lid, buď jim ochranou před nepřízní počasí, nepohodlím, nevraživostí.
K tobě voláme: Prosíme tě, vyslyš nás
Jako tvé děti k tobě s důvěrou voláme: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
631 Nám pomoz, Pane milý https://soundcloud.com/user-41012488/631-nam-pomoz-pane-mily?in=user-41012488/sets/evangelicky-zpevnik-doprovody – pouze varhanní doprovod ke zpěvu
Jako slovo poslání poslyšme Ježovo povzbuzení z Janova evangelia:
Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. 27 Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku. (J 15,26-27)
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen
625 Jak příjemné, můj Pane https://www.youtube.com/watch?v=M8SGzweHvow
A kdo by chtěl, nabízím ještě jeden přídavek k dnešnímu tématu.
156 Kázání o svatbě v Káni Galilejské https://www.youtube.com/watch?v=q2IZl8Hb5oM