Jakub Kašpar
Vstupní slova
„Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.“ (Ž 37,4.25)
Píseň EZ 178 Krásná je modrá obloha – např. tady (https://youtu.be/mHR-NIQN2aw)
Modlitba
Všemohoucí Bože, doznáváme, že jsme si nevážili Tvé laskavosti a péče, že jsme sami sebe pyšně stavěli na odiv světu, že jsme nedokázali druhého mít za přednějšího sebe sama, a že jsme se tak uvrhli do temnoty bloudění a nejistoty.
Prosíme Tě, vyváděj nás z temnoty a ukazuj nám cestu, vždyť Ty jsi Světlem světa, jen u Tebe a v Tobě nacházíme svůj pravý domov a ochranu.
Vlij do našich srdcí lásku a naději, daruj nám pokoj, v této nelehké době, posiluj nás v těžkých chvílích našeho života a osvoboď nás od strachu.
Posiluj ty, kdo pro pomoc bližním nasazují své zdraví a životy, buď útěchou všem, kteří trpí a všem nám dej ducha zodpovědnosti a solidarity.
Žijeme v jednom společném domově, který stvořily tvé ruce a který jsi nám dal do správy. Děkujeme Ti, že zde přebýváš s námi. Chceme sloužit jedni druhým dobrou službou lásky. V tom nás posiluj a utvrzuj, skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Čtení z Písma svatého (Ž 62,6-13)
„Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.“
Píseň EZ 161 Tebe, Bože, chválíme – předehra na https://soundcloud.com/ecirkev/preludium-na-napev-pisne-161-tebe-boze-chvalime
Kázání
„Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Mt 6,24-34)
Dnešní text ke kázání je, milé sestry a milí bratři, součástí Ježíšova kázání na hoře, tedy jednoho z nejzásadnějších evangelních oddílů – lze-li tedy vůbec evangelia nějak rozvrstvit na sdělení zásadní, méně zásadní a nejzásadnější. Když Ježíš tehdy spatřil zástupy posluchačů na břehu Genezaretského jezera, vystoupil na horu, podle tradice na horu, které se dnes říká Hora Blahoslavenství, a pronesl tam slova, která dnes patří k samotným základům křesťanské etiky, ale také křesťanské víry a způsobu, jakým se vztahujeme, nebo bychom zřejmě měli se vztahovat, k Bohu i k bližním.
Ten dnešní oddíl je o starostech, respektive o předmětech našich starostí. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům,“ říká nám Ježíš z Hory Blahoslavenství a dávných věků. Upřímně řečeno, není to tak trochu v konfliktu s naší osobní zkušeností, s tím, co vidíme docela běžně ve svých životech nebo životech lidí kolem nás? Copak nejsou běžné případy lidí, kteří pracují pro dva zaměstnavatele? Nebo lidi, kteří někde za mzdu pracují a pak se k tomu ještě navíc věnují nějaké dobrovolnické práci v neziskovkách, humanitárních nebo sociálních organizacích? Nebo třeba slouží ještě církvi ve sborech, staršovstvech či se toulají senioráty jako výpomocní kazatelé?
Ano, takových je nás veliká spousta a řekl bych, že to společnost, zejména v těch případech dobrovolné práce pro věci veřejné nad rámec pracovních povinností, chápe jako plus, jako kvalitu, jako dobrou věc. A stejně tak by to nepochybně pochválil i Ježíš – o práci pro bližní, o pomoci, charitě, přece Písmo mluví na mnoha místech, i slovy Ježíšovými. Tady totiž opravdu nejde o dva zaměstnavatele nebo o množství aktivit, kterým se člověk ve svém životě věnuje a rolí, které hraje. Nejde o to, že by takovou věc dělat nešlo, nebo by to bylo a priori špatně. Mluví se tu o tom, že když přijde na „lámání chleba“, když za vámi přijdou oba vaši zaměstnavatelé s tím, že máte v neděli v deset dopoledne přijít do práce, jenže ony jsou ty práce dvě a každá jinde, budete si muset vybrat. Když máte odjet na služební cestu a zároveň ten den odpoledne vést skautskou družinu, budete si muset vybrat. Všechno najednou prostě zvládnout nelze, a když přijde, jak se říká, tvrdé na tvrdé, páni, kterým sloužíte, se dostanou do konfliktu, pak jednoho budete nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidáte a druhým, chtě nechtě, pohrdnete. A zásadní, ba pro náš život nejzásadnější, je to v případě, kdy se rozhodujeme o tom základním směrovníku našeho žití, jestli se vydáme po značce směrem „svět“, nebo po značce směrem „Království Boží“. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
Nestarejte se o svůj život, nestarejte se o jídlo, o tělo, o oblečení. To myslí pánbůh vážně? Opravdu se máme vykašlat na to, jak žijeme, nechat všechno jen tak plynout, dát si nohy na stůl a čekat, až se o nás někdo postará? Když ne druzí lidé, tak asi pámbu nám pošle snídani, oběd i večeři. A možná i nějakou tu svačinku návdavkem, že? Ptáci, kteří baští, co sami nezaseli, nám mají být vzorem. Možná tedy, že nejlépe dělají ti, kdo žijí své životy jako černí pasažéři, jen tak poletují z místa na místo a vyzobávají to nejlepší z toho, co svou usilovnou prací a staráním se vydobyli ti, kdo tohle Boží evangelium dost nepochopili?
Pochopitelně, takhle to nestojí, a my to všichni dobře víme. Slovo starat se má v češtině dva významy – jedním je význam ve smyslu „obstarat si“, odvést nějakou potřebnou práci k tomu, abych něco měl. Abych měl co jíst, abych měl z čeho živit a šatit děti, abych měl za co bydlet, topit, svítit…
Tím druhým významem slova „starat se“ jsou starosti. Dělání si starostí o něco. Honění se a pachtění za tím, abychom měli. Skvělé jídlo, nové auto, krásný byt nebo dům se zahradou a zahradním jezírkem, co největší výplatou a prémiemi…
Tedy Ježíš nám tu říká, abychom si o takovéhle věci nedělali starosti. Ne proto, že to jsou věci nepodstatné, nedůležité a nezajímavé, ale proto, že máme za sebou oporu. Největší a nejspolehlivější oporu, kterou vůbec mít můžeme a kterou si dokážeme představit. Jen jedno je potřebné – umět se o tu oporu, tedy o Pána Boha, opřít. Dokázat se na něj spolehnout a vložit v něj veškerou svou důvěru. A to nejde, pokud svou důvěru vkládáme výhradně v sebe, své pachtění a honbu za vším tím jměním, za tím, co v té první části našeho dnešního textu Ježíš klade proti Bohu, tedy za majetkem (v doslovnějším překladu z řečtiny by dokonce stálo „za mamonem“).
Ježíš nám říká, že mezi živým Bohem a majetkem je nepřekonatelný rozpor. Živý Bůh nám nabízí moc být pro Něho a pro druhé, majetek nám nabízí možnost ho mít. Bůh nám říká, že štěstí, o které máme usilovat, protože jediné za to stojí, se jmenuje spása, Jeho království. Majetek nám tvrdí, že šťastným nás dělá blahobyt.
Znal jsem jednoho muže. Je už po smrti, takže neporuším jeho právo na ochranu osobních údajů, když prozradím, že se jmenoval František Beníšek. František byl chlapík, se kterým byla legrace. Potkával jsem ho třeba v hospodě, kde si tu a tam přivydělával přikulováním sudů s pivem nebo mytím nádobí. S kamarády jsme ho často pozvali ke stolu, nabídli mu pivo a večeři s námi a on obvykle rád přijal. František měl svého milovaného psa, vlčáka. A svých pět švestek pod mostem mezi Starou Boleslaví a Brandýsem nad Labem, kde také jednu zimu umřel, protože mu nestačilo ani to, že ho jeho pes zahříval vlastním tělem. Fanda Beníšek byl bezdomovec. A, jak jsem ho znal, byl to zároveň šťastný muž, až do své smrti. Byl to šťastný muž přesto, že žádný majetek neměl a žil v podmínkách věru nuzných, které by nikdo z nás asi nikdy nenazval blahobytem.
Tím nechci říct, a neříká nám to ani dnešní evangelium, že je pro nás Fandovo bezdomovectví vzorem k následování a že je to ta správná nebo dokonce jediná cesta, kterou bychom se měli vydat. Vůbec ne. Co tím ale říct chci, je, že v blahobytu a dobrém bydle prostě štěstí samo o sobě nebydlí a spása z něho nekouká.
A Ježíš nám tu říká, že nemůžeme cílit na obojí – na bytí s Bohem a pro Boha a zároveň na jmění, kupení majetku, mamon. I když to budeme zkoušet, prostě ve finále jednomu z toho musíme dát přednost, protože obojí se nám do života nevejde.
Mimochodem – tam, kde náš ekumenický překlad v tomto oddíle používá slovo „život“, má řecký originál slovo psýché. To obvykle překládáme jako „duše“. Ale překlad, který jsme četli, je také správný, jen to „život“ musíme vzít trochu víc zeširoka, než jen jako výzvu, že se nemáme strachovat o to, aby nám nepřestaly fungovat základní životní funkce, nebo abychom nepřišli o základní životní jistoty a zajištění. Jde o život v jeho úplnosti – duši, tělo, i sám fakt, že opravdu žijeme, tedy svůj život prožíváme, aktivně v něm fungujeme a uvědomujeme si jej. A o to se nemáme strachovat, když… když nezapomeneme na to, že je za námi právě Bůh, který nás má rád. Pro kterého jsme přece nejspíš bližší, než ptactvo nebeské, když to s námi pořád do kola zkouší, i když vypadáme jako lidstvo, že jsme nepoučitelní. Když dokonce sestoupil v Ježíši Kristu do světa, aby nám doslova osobně po lopatě vysvětlil, o co ve skutečnosti opravdu jde a co je ve skutečnosti to opravdu důležité.
Co tedy ve skutečnosti máme dělat, tu máme od vynálezu knihtisku doslova černé na bílém. „Hledejte nejprve Boží království a Jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno.“ Protože strach a starost hlavně o to, co budou jíst, mít, čím se ozdobí a pochlubí, čím si zvednou svůj sociální status a jakou udělají kariéru, mají pohané. Nemáme ho mít my. To, pěkně prosím, není výzva k povyšování se nad naše nevěřící nebo jinak věřící bližní. To není pohlazení po našich znepokojených hlavičkách ve stylu: nebojte se, vy jste lepší, moji milovaní, tak ty starosti nechte těm konzumním hlupákům a ode mě dostanete všechno, co si objednáte. Vůbec ne a ani náhodou. Bůh není zásilková služba a automat na doručování našich přání a plnění našich představ. Bůh je Jistota nekonečné Lásky a Milosrdenství, ne pojištění na štěstí a blahobyt. Ta Ježíšova dobrá rada pro nás je, abychom si z oněch dvou pánů ke službě vybrali toho pravého – jediného Boha Hospodina a starosti si dělali o jedno jediné – o to, abychom šli po správné cestě, na které se hledá Boží království, která vede k Boží (ne světské a lidské) spravedlnosti. Pak dostaneme všechno potřebné. Všechno potřebné, nikoli všechno na co si vzpomeneme. A naše jistota je v tom, že pokud my neopustíme Boha, pak nezůstaneme sami. Nikdy. Protože Bůh nás neopustí nikdy, mnohokrát to slíbil a mnohokrát dokázal. Bůh nám nabízí sám sebe a větší nabídku dostat nikdy nemůžeme, protože žádná taková prostě neexistuje. Zve nás, abychom s Ním sdíleli starost o lidstvo, o svět, o stvoření. Zve nás, abychom svými vlastními životy spolu s Ním sváděli zápas o lásku, pokoj a spravedlnost Boží. Zve nás, abychom následovali Ježíše, který nepřišel proto, aby si dal sloužit, ale aby sloužil. Na nás je, co s tou dávkou pozvánek uděláme. Můžeme je přijmout. Pokud zvládneme strach a obavy, své pochybnosti, a s důvěrou své životy opřeme o Boha, tu nejlepší a nejpevnější oporu, kterou za sebou máme, uvidíme sami, jak vypadá naplnění slibu, že vše ostatní nám bude přidáno. Amen
Modlitba:
Pane, prosíme tě, odpusť nám naše váhání a pochybnosti, které o Tobě často máme a pomoz nám udělat ten krok do neznáma a odevzdat se do Tvých rukou naplno a bez výhrad. Stát se poutníky na cestě do Tvého Království, kteří z důvěrou hledí jen k Tobě a Tvé spravedlnosti. Amen
Píseň 618 Modré nebe, slunce zář – https://youtu.be/fvnstj85teE
Ohlášky
I tuto a příští neděli, ne-li delší dobu, se nemůžeme setkávat kvůli epidemii covid-19 osobně. Proto i dnes dostáváte bohoslužby takto přes počítač – na webu, přes Facebook a e-mailem.
Bohoslužby z jiných sborů najdete na Českém rozhlasu, v České televizi i na webu naší církve www.e-cirkev.cz. Na něm najdete i další materiály, povídání, zamyšlení a podněty pro tuto dobu. Doporučujeme také sledovat církevní soundcloud, s různým povídáním i písněmi.
Bratr farář Michael je Vám vždy rád k dispozici telefonem, e-mailem, a když na to přijde a dodržíme všechna nařízení a bezpečnost, rád vás navštíví. Kdybyste kdokoli s čímkoli potřeboval pomoci (byť by to byl nákup), nezdráhejte se mi ozvat!
Máme také dobrou zprávu – v týdnu byla dokončena rekonstrukce vedení ústředního vytápění ve sborovém domě a už zase topíme! Za spoustu skvělé práce chceme moc poděkovat Ladislavu Michlovi!
Jak to bude s naplánovanými akcemi, jako je sborová brigáda (14. 11.), konvent (7. 11.) a slib staršovstva (15. 11.), uvidíme podle v té době aktuálních opatření.
Můžete si objednávat církevní tisk. Dejte vědět br. faráři, co byste si přáli objednat. Na výběr je Na každý den 2021, Evangelický kalendář 2021, Hesla Jednoty bratrské 2021, Denní čtení: Úvahy nad Hesly JB 2021, Nástěnný kalendář ČCE 2021 (i s naším sborem), Český bratr.
Zůstávejme spolu všichni navzájem v kontaktu, zajímejme se o sebe a povzbuzujme se!
Přeju Vám hodně sil, zdraví a Božího požehnání!
Příští neděli připravuje bohoslužby br. farář Michael Pfann.
Přímluvné modlitby
Pane, ty nás vysíláš vydávat svědectví. Posíláš nás do světa se všemi jeho překážkami, starostmi a strastmi, konflikty, bitvami a válkami, nejistotou a nemocemi. Prosíme o odvahu a sílu, abychom dokázali svědčit, jak je třeba. Zvlášť v době, jako je ta dnešní Tě prosíme, aby se tvému evangeliu o tom, že jsi Láska, ve světě dařilo. Za setbu Tvého slova Tě prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za všechny, kdo v našem světě trpí – ať už ve válkách, nebo v nemocech, kdo žijí své životy v obavách a ve strachu. Prosíme tě za všechny, kterým se nedostává lásky, pamatuj na ně a sešli jim v Duchu svatém útěchu a nám sílu a rozhodnost své sestry a bratry v tomto utrpení nenechávat. Za to Tě prosíme. Pane, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, také za nás, Tvou církev. Posiluj nás ve víře, lásce i naději a zbavuj nás pokušení nepokory a pýchy. Posiluj i na dálku naše společenství, ať síla Tvého Ducha spočívá na nás všech a neopouští nás. Za nás Tě, Pane, prosíme. Pane, vyslyš nás.
Obracíme se na Tebe, Pane, společným hlasem v modlitbě, kterou k Tobě voláme již od časů Ježíše Krista: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.
Píseň DEZ 636 Z Tvé ruky, Pane můj – https://youtu.be/mdjPBHiXu0k
Poslání:
„Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ (1J 2,15-17)
Požehnání:
„Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1Te 5,23)
Píseň EZ 489 Tvé požehnání, dobrý Otče