Daniela Brodská
Biblický text (Jo 1,14-16 na pozadí celé kapitoly):
„Volali tedy k Hospodinu: „Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš.“ I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit. Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.“
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore!
Chci dnes a pár příštích nedělí otevírat knihu proroka Jonáše. Poselství Božího slova se v ní podává dramatickým příběhem. Nejde o historickou událost. Je to podobenství. Má jediný cíl: ukázat Božímu lidu, že Pán Bůh má často s věřícími víc starostí, než s těmi, kteří v něho nevěří. Věřící představuje Jonáš. K nevěřícím můžeme řadit pohanské lodníky. Zatímco jednání lodníků je docela sympatické, Jonášova postava je doslova ubohá. Čím to? Sledujme jeho příběh.
Stalo se k němu slovo Hospodinovo. Dostal úkol. Měl jít do velkého asyrského města Ninive a tam oznámit, že zlo, které se tu páchá, nezůstane bez trestu. Jaké zlo? Asyřané byli mocný národ, dobyli obrovské území. S místními obyvateli zacházeli naprosto svévolně, podle libosti je přemísťovali, vyháněli, likvidovali. Naučily se to od nich i jiné expansivní národy a nakonec to známe i z posledních dějin.
A teď chce Hospodin, aby Jonáš šel do centra kruté mocnosti a oznámil, že do čtyřiceti dnů na ně dopadne Boží trest, město bude zničeno, když se lidé nezmění. Jonáš uvažuje: – jako nositele špatných zpráv mě mohou zabít; – anebo budou činit pokání a Bůh jim odpustí – a to bych se pěkně ztrapnil. Raději tam nepůjdu, ať varování neuslyší a Hospodin je zničí, vždyť si to zaslouží.
Byla to tedy hlavně neochota zvěstovat ninivským pohanům Boží záměr, která přivedla Jonáše k rozhodnutí nesplnit Hospodinovo slovo. Domníval se, jako mnozí i dnes, že se Pán Bůh má starat hlavně o nás, ať se máme dobře. A zlý svět kolem, ať si propadne soudu. To je Jonášovská duchovní pýcha. Právě proto byla kniha proroka Jonáše napsána, aby nastavila pravdivé zrcadlo nám věřícím.
Jonáš si bláhově myslí, že je možné před Bohem utéct a nesplnit jeho Slovo. Spěchá do Jafy, nastoupí loď, která to má namířeno do Taršíše, až na konec světa, kamsi k Gibraltaru. Myslí si, že se vymkne z Božích rukou a bude mít pokoj. Rozhodně s varováním do Ninive nepůjde. Jak bláhově si počíná! Copak je možné Bohu utéct? O tom zpívá celý 139. Žalm. Kdo už nepamatuje, může si ho doma celý přečíst.
Hospodin však uvrhl na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodníci se báli a každý úpěl ke svému pohanskému Bohu. Ale Jonáš? Sestoupil do podpalubí a spí. Pro něho je důležité, že utekl před Hospodinem. To, že lodníci kvůli němu zahynou, ho netrápí. Hlavně, že se plaví pryč. Všiml si ho velitel lodi a budí ho s výčitkou: Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej ke svému Bohu. Snad si nás tvůj Bůh povšimne a nezahyneme. Mezitím lodníci házením losu zjišťují, kdo je bouří vinen, a los padá na Jonáše. Ptají se ho: Pověz nám, proč nás postihlo toho neštěstí? Jonáš se sebevědomě představí: Jsem Hebrej a můj Bůh je Hospodin, který učinil moře i pevninu. Všem dochází, oč jde. Jonáš přiznává svůj útěk. Lodníci berou zcela vážně Hospodinovu moc a děsí se, jak mohl vyvolený prorok odmítnout své poslání, nesplnit Boží slovo. Co teď, jak situaci řešit? Jonáš navrhne: Hoďte mne do moře, ta bouře je přece kvůli mně. Lodníci nechtějí, aby se Jonáš utopil. Ze všech sil veslují k pevnině, ale marně. Jednají rozumně a snaží se mít ohled k provinilci. Když nic nepomáhá, nakonec ho do moře hodí.
Jonášovo přání, aby byl vhozen do moře, však zjevně není známkou pokání. Je to spíš vzdor a pokračování neochoty splnit Boží slovo. – Zatvrzelý Jonáš! Za jakoukoli cenu nechce, aby byli ninivští pohané zachráněni. Nepřeje jim změnu k dobrému. Rouhá se nejvyšší možnou mírou – upírá jim Boží lásku. V tom je přímo popřením toho, proč přišel Boží Syn Ježíš Kristus na svět. Ten přece přišel právě proto, aby zachránil to, co už zahynulo.
Na temném pozadí špatně věřícího Jonáše vynikají pohanští lodníci snahou zachránit ho. Ale i Jonášovi se dá rozumět. Mohl být na Ninivské právem naštvaný. Vždyť to byli Asyřané, kteří dobyli severní Izrael, rozptýlili ho po velké říši tak, že Židé jako národ přestali existovat. Ať na Ninive přijde spravedlivá odplata. – Tady je ten základní rozdíl mezi spravedlností lidskou a Boží! Hospodin nechce, aby kdokoli zahynul. Taková je Boží spravedlnost!
Příběh, který sledujeme, nás vede k zamyšlení. Jak často se podobáme Jonášovi? Jak často je nám vlastní farizejské Jonášovo smýšlení? Kolik křesťanů nemůže Bůh použít ve svém velkolepém díle záchrany? Právě proto je v Bibli Jonášův příběh, abychom na jeho pozadí vzali vážně napomenutí Pána Ježíše Krista: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. (Mt 7,1)
Jediným světlým bodem první kapitoly jsou vlastně ti pohanští lodníci. V nouzi volají ke svým bohům. Když se od Jonáše dovědí o Hospodinu, berou ho se vší vážností. Prosí ho, aby je netrestal za to, že nakonec Jonáše do moře hodili. Doslova v Písmu stojí: padla na ně veliká bázeň před Hospodinem. To je v Bibli výraz pro pravou víru. Takto jsou hodnoceni pohanští lodníci, kteří v Hospodina uvěřili a dokonce mu přinášejí oběť.
Ale Jonáš nekončí ve vodách, jak si přál. Tak jednoduché to není. Ukázalo se, že Hospodin je přítomný, nikdo se před ním neschová ani neuteče.
Náš Bůh je jedinečný. Ani neposlušný Jonáš nezabránil, aby se o něm dověděli pohanští lodníci. Ani neposlušnost církve, pokud aspoň správně o Bohu mluví, nemůže druhým lidem zabránit, aby se dověděli o zachraňujícím Pánu a uvěřili v něho. Bůh často zlé obrací v dobré. Ukřižování Ježíše Krista, toto selhání zbožných, obrací Bůh v jedinečnou záchranu všech lidí světa.
Tak i dnes má Hospodin na zemi svůj lid. Asi je v něm i dost Jonášů, ale přesto tento lid stále drží a vyznává, že Božím záměrem je zachraňovat. Jsme rádi, že ačkoli jsme jako křesťané v dějinách nejednou zklamali, přesto nás Bůh povolává, aby se skrze nás i jiní o něm dovídali. Jako ti lodníci nalezli Hospodina, přicházejí dodnes lidé k Ježíši Kristu, v němž se Bůh zjevuje, a nalézají v něm pomoc. Setkávají se s tím, který nám lidem rozumí, protože je pomocí a záchranou všech lidí.
Modlitba: Pane náš, neustále nás udivuješ a překvapuješ. Jsi jiný, než si tě často představujeme. Dej ať přijmeme, že jsi především milosrdný a plný lásky a že právě v tom je tvá spravedlnost, která zachraňuje. Amen
Inspirováno Štěpánem Hájkem