Daniela Brodská
Biblický text (Jo 2,1-11):
„Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci. I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“
I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.“
Kázání:
Základem dnešního kázání je celá druhá kapitola z knihy proroka Jonáše, zvlášť Jonášovo vyznání ve verši 8. Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě, ve tvůj svatý chrám.
Sestry a bratři, milý sbore! Před týdnem jsme slyšeli, že před Pánem Bohem nikdo neuteče. Jonáš se o tom přesvědčil. Dal se hodit do moře, kde podle tehdejších představ bylo peklo, kde přece Pán Bůh nemůže být. Myslel si bláhově, že prosadí svou a nebude muset plnit Hospodinův příkaz.
Ovšem, Hospodin nastrojil velkou rybu, aby Jonáše pohltila. Myslím, že nikomu z nás nehrozí, že by tento výrok pojímal jinak než biblické podobenství. Vždyť tu přece jde o výpověď, že i ve všelijakém pekle, má Bůh dost prostředků, aby člověka zachránil. V tuto chvíli se nástroj zla, pro nějž má Jobova kniha název Levjatán, stává v Božím záměru nástrojem záchrany. Jonáš se odtamtud, z hlubin pekla, dostává ven, když tam pobyl tři dny a tři noci.
Podstatné ovšem je, že se Jonáš začíná ve svém neštěstí měnit. Najednou se modlí k Hospodinu, k němuž nemodlil, když od něho utíkal pryč a loď zastihla bouře. Teď prožívá úzkost, hrůzu přítomného pekla. Myslí si, že ho Pán Bůh navěky nechce vidět. Proto ta skleslost duše: Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky.
A tu: Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě, ve tvůj svatý chrám.
Tu skleslost také někdy prožíváme: bezesné noci, vracející se myšlenky, které trýzní. Možná známe lidi, kteří trpí tolik, že si přejí, aby jejich život už dál nepokračoval. To je úzkost pekla, takové chvíle někdy nastávají. Je to absurdní zlo, kterého je na světě mnoho. My jsme tu však proto, abychom s ním ve víře zápasili a s Boží pomocí nad ním vítězili.
Hospodin v tom příběhu Jonášovi předvedl, jaké to je, když se stane, co si přál. Když se odvrátí od Boha a vydá se na pospas zlým silám. V úzkosti volá Jonáš k Hospodinu: Tak rád bych zase hleděl na tvůj svatý chrám! Zpravidla v úzkosti zápasí člověk o víru. A je tu modlitba, která má zaslíbení. Bůh slyší ty, kteří k němu volají. Modlitba, ať ji vyslovíme kdykoli, dostává se k Bohu. To je z druhé kapitoly Jonáše naprosto jisté. Jonáš tuto skutečnost v tom dramatickém příběhu prožívá kvůli nám, abychom na to nikdy nezapomněli. Šťastný člověk, který ze všech svých úzkostí, z bezedných hlubin volá ke svému Bohu. Pán Bůh každou naši modlitbu slyší.
Jonáš byl zachráněn. Mnoho lidí, jako odpověď na svou modlitbu, pocítilo úlevu, mnozí byli uzdraveni. Ovšem, může nastat i to, co prožil Pán Ježíš Kristus: Kalich utrpení od něho odňat nebyl. Musel zemřít na kříži. I jeho modlitbu Bůh slyšel, ale nevyslyšel ji tak, jak si Ježíš přál. Vyslyšel ji zcela jinak. I náš Pán musel sestoupit do pekel, na dno lidské úzkosti. Bůh byl však s ním. Hlubina, hrob, ani smrt nemohly Ježíše udržet. Musely ho propustit k životu, stejně jako velká ryba Jonáše.
V Jonášově modlitbě je pozoruhodné a důležité vyznání: On věří, že ho Bůh uslyší. A vyznává, že se držel vlastních falešných představ, a připravil se tak o Boží milosrdenství. To se často nám lidem stává. Opřádáme se různými představami, jak to má být v našem životě, ve víře, v církvi, v politice atd. Boží hlas vypínáme, jako zvuk TV tlačítkem mute. A někdy si ani neuvědomujeme, že tím utíkáme před Bohem. Bohu se však neztratíme. Zůstává nablízku, ať provádíme cokoli.
Jonášova biblická postava je pro nás velmi užitečná. Ukazuje nám, že Jonáš, který nepřál Boží milosrdenství ninivským pohanům, sám na sobě poznává, jak potřebuje věřit v Boha, který je plný lásky, milosrdenství a odpuštění.
Takto končí druhé dějství toho dramatického kusu: I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu. Už je zase blízko Ninive, kde má ohlásit, že městu hrozí Boží soud. Půjde tam? Půjde! Pohané budou z jeho úst slyšet nejen o trestech, ale poznají na jeho vlastním příběhu, že Hospodin je milostivý, že má u něho naději i ten, kdo ho zjevně neposlouchá. Každý má naději, každý se může změnit. Nikdo nemusí říkat, že neprožívá v životě žádné Boží požehnání, že jeho život je snad prokletý. To z nás přece sňal Boží Syn, umírající na kříži, abychom my byli zachráněni. Každý, kdo se Bohu vzdálí, se smí vrátit. Když se mohl skrze modlitbu vrátit i zatvrzelý a svévolný Jonáš, může se vrátit každý člověk. Pokorná modlitba k Bohu je však nutná. Ona je výrazem změny. Bůh nám pomůže se změnit, budeme-li o změnu usilovat. Ctí však natolik svobodu, kterou nám daroval, že nenutí, ale pouze nabízí. Čeká trpělivě na všechny lidi, aby se ve svých úzkostech modlitbou chytili jeho zachraňují paže. To je cesta k záchraně pro všechny lidi, pro celý svět.
Modlitba: Pane náš, Ježíši Kriste, ukázal jsi nám našeho nebeského Otce jako toho, který odpouští a zachraňuje. Očekává od nás pokoru a ochotu slyšet jeho hlas. V tom prosíme a očekáváme tvoji pomoc. AMEN