Daniela Brodská
Biblický text (Zj 1,1-5; 7-8):
„Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.
Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.“
Kázání:
Sestry a bratři, milý sbore!
Bez ohňostrojů a veselic začíná dnes nový církevní rok. Jsme zase na konci a na začátku opakujícího se cyklu. Stejně jako za měsíc budeme na konci a na začátku občanského roku. Dalo by se říct: nic nového pod sluncem. Opakující se stereotyp, který nás nijak nevzrušuje. Taková je lidská zkušenost.
Do této zkušenosti vstupuje biblické slovo. Poselství svědků víry nemluví o šedivých, nudných, opakujících se kruzích. Předkládá naopak jasnou linii. Začíná Božím záměrem: je stvořen svět a je tu člověk. K němu se váže podivuhodné zaslíbení: uzavírám s tebou smlouvu, zůstaň se mnou a já zůstanu s tebou; budu tě provázet po všech cestách, budu tě pozvedat, když budeš padat; budu lámat okovy tvých otroctví; otevírat dveře ke svobodě; budu tvou nadějí, tvou budoucností. Navždy tě provází mé zaslíbení.
To slyšel Boží lid od počátku. Od těch prvních, kteří hledali svoji identitu a orientaci, pak praotcové Abraham, Izák i Jákob. Poselství a zaslíbení zaznívá výrazně v egyptském otroctví a na cestě ke svobodě pod vedením Mojžíše. Smlouva je sepsána, vyryta na kamenné desky – znamení trvanlivosti a neměnnosti – má být vepsána do lidských srdcí.
Znovu ji připomínají proroci. Kdykoli lid bloudí, toulá se za svými zájmy, propadá pohanství, posílá Bůh svůj hlas, volá k návratu. Jsem s vámi stále, má zaslíbení platí, jsem věrný ve svých slibech. Nejsem to já, kdo se vzdaluje. Jen mi naslouchejte.
K této jediné linii přidává své volání Jan Křtitel a ohlašuje převratnou skutečnost: Váš Bůh, lide Boží, vás nebude nadále jen provázet svým zaslíbením, ale bude uprostřed vás osobně uskutečňovat své zaslíbení. Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! A stalo se. Přišel po věky očekávaný Mesiáš, Boží Syn, Ježíš.
Tady by se mohlo zdát, že linie zaslíbení končí. Není to tak. Biblické poselství pokračuje. Pro Kristovu církev to bylo zcela samozřejmé. Potřebovala to důrazně sdělit všem budoucím. Svědčí o tom evangelia a potvrzuje to i Zjevení Janovo: Ten, který byl a je, přichází, aby „v Kristu Ježíši projevil svou lásku, krví nás zprostil hříchu a učinil nás královským kněžstvem“. To se stalo a to je Advent, který slavíme. Advent, který se děje nyní a který má své pokračování. Bude se dít až do konce věků, až do chvíle kdy: „Hle, přichází v oblacích – to je obraz svrchovanosti, nevystižitelnosti. Tehdy ho uzří každé oko, všechna pokolení země. Nastane Dne Páně, den soudu, den naplnění. Tak to je, amen, stojí v textu.
Myslím, že dobře rozumíme, co je Advent. To není jen úvod církevního roku před vánocemi. Není to krátká epizoda uprostřed běhu dnů. Je to přicházení Pána našich životů a Krále všech věků, které se proměňuje v jeho trvalou přítomnost mezi těmi, kdo ho vítají a přijímají – od začátku do konce. On je Alfa a Omega. V Adventu jde o bytostný základ naší existence, o to, čím stojí a padá naše víra. Jde o to, že je tu ten, který nás miluje, zachraňuje, proměňuje a tvoří si z nás královské kněžstvo, svůj tým. Počítá s námi, stojí o nás – o takové, jací jsme -, stále přichází a stále je přítomný. Neotráví ho naše nevěrnosti, naše slabosti. Rozumí nám, proto se stal člověkem, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.
Je to úžasná dobrá zpráva, na kterou se můžeme spolehnout.
V této souvislosti si chceme povšimnout ještě jednoho důrazu, který se váže k Adventu. Mluví o něm proroci a zřetelně ho zmiňuje Jan Křtitel, když oznamuje příchod Mesiáše. „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Malachiáš vzkazuje: „Navraťte se ke mně, já se navrátím k vám.“ Samozřejmě jsme na prvém místě zahrnováni nezaslouženou milostí, kterou smíme přijímat. A o to jde – smíme přijímat, smíme se navracet a smíme očekávat Boha, který přichází. Ten trvající advent nás vyzývá k činnosti. Ovšem jiné, než kterou zpravidla vykonáváme v adventním, předvánočním čase. Asi budeme i nadále uklízet své příbytky, připravovat dárky a pokrmy, radovat se ze svátku rodiny a hojnosti stolu. Advent víry je však především svátek našich duší, našich srdcí. Tudy vede Hospodinova cesta. Pravda – nejednou vede pustinou a je všelijak nerovná, pokřivená; občas se docela ztratí v nánosu a splyne s okolím. S tím je třeba něco dělat. Ne jen jednou v roce se schvátit, chvíli se radovat z čistoty a lesku, pak si odechnout, že je nápor konečně za námi. Ta naše duše a naše srdce jsou našimi stále a stále jsou cestou Hospodinovou. A co má sloužit, potřebuje stálou údržbu. Stejně i náš duchovní život žádá stálou péči. Navraťte se a zůstaňte se mnou. I já se navracím, abych s vámi stále zůstával.
Ono ani tak nejde o vypětí naší aktivity, nejde o ty dobré skutky, – mají také svůj čas a své místo, nejde o okaté projevování zbožnosti – i když o zbožnost také jde, o tu opravdovou, z hloubi duše. Především a hlavně můžeme slyšet: navracejte se, protože já se navracím; odpouštějte, protože já jsem odpustil; mějte rádi, protože já vás miluji. Toto slyšet a přijímat, to je nejlepší úklid, nejúčinnější příprava cesty pro přicházejícího Pána.
A ještě jednu důležitou skutečnost smíme mít na paměti: S úžasem a pokorou si smíme uvědomit, že my nejsme průkopníci. Nežádá se po nás nic, co by již nebylo prolomeno a započato. „Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ (Mal 3,1).
Modlitba: Děkujeme, náš Bože, že jsi Otcem shovívavým a že tvá pomoc převyšuje všechno naše pomyšlení. Děkujeme ti, že si i nás připravuješ a vedeš nás cestou spásy a věčnosti – a to ve svém Synu, kterému se s důvěrou svěřujeme. Amen