Daniela Brodská
Biblický text (Mt 19,16-26):
„A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“ Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“ Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“¨Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“ Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.““
Kázání: Sestry a bratři, milý sbore!
Jsme ovlivněni mocí majetku. Kdo z nás by si troufl říct, že ne?! Kvůli penězům a majetku se v rodinách nejednou dějí věci. Dá se říct: ve vztazích mezi lidmi jsou právě peníze a majetek rizikovým faktorem.
V textu Matoušova evangelia se však hned o penězích a majetku nemluví. Tam přichází za Ježíšem nějaký mladík. Teprve z průběhu rozhovoru se dovídáme, že je velmi bohatý. Mladík klade celkem sympatickou otázku: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal život věčný?“ Ptá se, jak má správně žít, touží vejít do věčného života. Nevím, zda by se dnes mnoho lidí takto ptalo. Ale určitě je dost lidí, ani nemusí být křesťané, kteří se snaží žít dobře. Mladíkova otázka ovšem prokazuje etický zájem v náboženské souvislosti. On chce žít tak, aby jeho život nekončil neodvratnou smrtí. I dnes – v době, která si říká nenáboženská – je kupodivu dost lidí, kteří věří v život po smrti. Křesťané mají samozřejmě na mysli život věčný v biblickém smyslu. Pak je dost lidí, ovlivněných východnímu náboženstvími, kteří věří v převtělování; doufají, že budou po smrti žít dál v jiných tělech. Mladík touží vejít do Božího království a čeká od Ježíše, že mu řekne něco zvláštního, co ještě nezná. „Co dobrého mám dělat, aby získal život věčný?“ My se dnes ptáme s ním: Co dělat, abychom se dostali do Božího království. Co nám k tomu řekne Ježíš? Co nám řekne církev?
Ježíš na otázku navazuje trochu zvláštně: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý, totiž Bůh.“ Možná mu mohl taky říct: „Nerozhoduje, co ty děláš dobrého, ale zcela rozhodující je, že Bůh je dobrý.“ Vždyť kdyby Boha nebylo, lidé ani dnes by nevěděli, co je dobré a co ne. Dá se říct, že i ti, kteří v Boha nevěří, vyrostli v křesťanské Evropě a přejímají, i když si to neuvědomují, křesťanský pohled na život. Pořád je Desatero, zvlášť jeho druhá deska, kde jde o vztahy mezi lidmi, základem občanských zákonů.
Ježíš mladíkovi řekl: „Dodržuj Desatero Božích přikázání!“ Na to se on ptá: „Která?“ Zřejmě se chtěl od Ježíše dovědět, na co se má nejvíc soustředit. Ježíš cituje z druhé desky: Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, budeš ctít otce a matku. A přidává: Miluj bližního jako sebe samého. Mladík s jistou pýchou odpoví: „To jsem všechno dodržoval. Co mi ještě schází?“ Byl si jistý, že žije dobře a jeho život se Bohu líbí. Ježíš mu to nevyvrací, i když se dá pochybovat, že někdo plní stoprocentně všechna přikázání. Mladík je ovlivněn farizejským chápáním Desatera, pečlivě dodržuje farizeji rozpracované příkazy a zákazy. Nesnaží se je domýšlet hlouběji, jak tomu Ježíš učí v kázání na hoře. A tak uslyší odpověď autority: Chceš-li být dokonalý, prodej, co ti patří, rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne. To je odpověď Božího Syna, tak odlišná od toho, jak my lidé často smýšlíme.
Myslíš, že děláš vše? Tak buď dokonalý! Je třeba si uvědomit, že biblická dokonalost není bezhříšnost, jak si to lidé často vykládají. Být dokonalý znamená – se vším, co jsem a co mám – patřit Bohu. A hle, jsme na první desce Boží smlouvy, u prvního přikázání: „Nebudeš mít jiných bohů přede mnou.“ A tu je odhalen mladíkův problém. Ježíš vidí, že jeho srdce visí na něčem jiném, než na Hospodinu. Ve skutečnosti má jiného boha, a tím bohem jsou peníze a majetek. Je docela zajímavé, že i v češtině je slovo bohatý odvozeno od slova bůh, avšak nemusí to zcela zřejmě být bůh s velkým B – Hospodin. Mladík nepatřil cele, dokonale Hospodinu. Právě proto mu Ježíš říká: Zpřetrhej pouta, která tě svazují. Ukaž, že tvým bohem nejsou peníze a majetek.
Jak je to pořád aktuální. Těmito pouty je náš svět stále pevně svázaný. Například: Když si vezmete dobře vypracovaný atlas světa, najdete u charakteristiky každé země výši hrubého národního produktu, tedy kolik má kdo peněz. Ale v životě jde přece o něco mnohem hlubšího – jde přece spíš o množství lásky, kterou jsou lidé schopni sdílet. Ježíš svou řečí k mladíkovi připomíná, že první deska zákona je opravdovým klíčem k desce druhé. Nedá se naplnit to druhé, není-li naplněn předchozí základní předpoklad: nemít rozdělené srdce, netrpět touto schizofrenií, nelpět na falešných bozích. Bůh je jen jeden a to ten živý.
Zde je také základ pravé humanity. Láska k lidem úzce souvisí s vírou v biblického Boha. Takže – jsme schopni obětovat tolik, kolik lásky k Bohu a bližnímu je v našem srdci. Proto musí Ježíš tomu mladíkovi říct: Když chceš to největší a nejskvělejší – pak rozdej chudým, co máš, dostaneš poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne. Ten poklad v nebi – znamená – stát se Ježíšovým učedníkem. Umět se zbavit všeho, co svazuje, dát se osvobodit Ježíšem pro jeho cestu. Mnozí to přijali, bohatý mladík ne. Odešel smutný, protože měl mnoho majetku. Bohatství mu bránilo na cestě k Božímu království, na cestě k věčnému životu.
Ježíš pak říká učedníkům známá slova o velbloudovi a uchu jehly. A je v podstatě jedno, jestli myslel uchem jehly otvor v nástroji na šití nebo malou bránu v hradbách města, jak vysvětlují někteří biblisté. Ježíš chce povědět, že to, na čem si my často zakládáme, o čem si myslíme, že to nezbytně potřebujeme, stává se často falešným bohem, který nám brání na cestě k jeho království. Příklady si domysleme každý sám. Falešných bohů je opravdu mnoho. Je to vlastně vše, co si koncepčně nebo i momentálně postavíme v životě na první místo, na místo, které má patřit jen našemu Bohu.
Asi vnímáme tento požadavek jako velmi náročný. Učedníci se přímo zděsili a ptali se Ježíše: „Kdo potom může být spasen?“ Ježíšovu odpověď o tom, co je u lidí nemožné a u Boha možné, také dobře známe. Ježíš to mohl říct také takto: Neřešte, co má v kompetenci Bůh. Vy pracujte na svém spasení, jak nejlépe umíte. A především – důvěřujte Boží lásce. Když ji přijmete, ona promění vás, abyste věděli, jak jednat dobře.
Před každým z nás je cesta, kterou prošlapal Ježíš. Jeho cesta lásky a také nejvyšší oběti. Ukázal nám cestu ke svobodě a pomáhá nám po ní jít. Jít tak, jak říká evangelista: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, mnoho věcí i lidí nás v tomto světě přitahuje. Uchraň nás, abychom čemukoli dávali přednost před tebou. Chceme zůstat lidmi svobodnými a pravá svoboda je jen u tebe. Dej, abychom o ni každodenně zápasili. Amen