Bohoslužby 3. neděle postní pro evangelické sbory v Jilemnici, Křížlicích a Vrchlabí
Jakub Hála, farář v Jilemnici
Introit
O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.
Takto otevírá dnešní bohoslužby žalmista.
Píseň 219 Hory, doly, stráně
Modlitba
Otče náš, děkujeme Ti, že jsi nám všem v tomto společenství dal poznat to světlo, které naše životy vytahuje ze tmy. Děkujeme za světlo Ježíše Krista, který nás povolává k radostné zvěsti evangelia. Děkujeme Ti Pane dnes za náš sbor a za všechny dary, kterými tento sbor rozhojňuješ a žehnáš mu.
Vyznáváme, že jsme jako Tvá církev způsobili v dějinách mnoho škod. Vyznáváme, že i my, jednotlivci, které jsi Ty sám povolal, jsme někdy druhým ublížili. Slovem, činem, myšlenkou. Prosíme, odpouštěj nám a přiváděj nás zpět k životu ve Tvém Slovu.
Prosíme, dávej tomuto společenství svého svatého Ducha.
Amen
První biblické čtení:
„Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.
Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy. Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů. Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.
Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!“ (Ž 111)
Píseň 111 Slavit budu Boha svého
Kázání:
Sestry a bratři,
součástí dnešních bohoslužeb mělo být výroční sborové shromáždění. Jedinečná událost v životě sboru, kdy se shrne předchozí rok a nahlédne se do roku dalšího – skoro to připomíná bohoslužby na Starý a Nový rok. Na co tedy při této příležitosti kázat? Nabízelo by se určitě něco o penězích. Ale věřím, že mluvení o penězích v církvi je i tak dost, tak téma peněz raději nechme na jindy. O penězích bude na výročním sborovém shromáždění řeč hlavně při čtení zprávy o hospodaření sboru. Z kazatelny, obzvlášť při dnešní příležitosti by mělo zaznít něco o naději. Živý sbor se přeci pozná mimo jiné právě i podle své naděje. A tak připomeňme dnešní den text z Matouše (Mt 25,14-30):
„Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.
Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.
Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.
Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘
Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘
Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘“
Říkal jsem, že se nebudeme bavit o penězích, ale vyjděme z tohoto tématu. Ve čtení se jedná o hřivnu. Jednotka hřivny je nám dnes neznámá. A vlastně se ani tak nejedná o nějaké konkrétní množství peněz, jako spíše o peněžní jednotku. Kdyby se to přepočítalo a trochu zaokrouhlilo, můžeme se s trochou fantazie a s přimhouřením oka mluvit o milionu. Pod tím už si něco představit dokážeme. A hned nám z toho vyplyne, že ani ten v uvozovkách „chudák“, který dostal hřivnu jednu, vůbec žádný chudák nebyl. Miliónek se vždycky hodí.
A vyplývá z toho vlastně také to, že důvěru svého pána měli všichni tři. I ten třetí měl důvěru – milion nesvěříme přeci jen tak někomu. Tedy tento text, na první pohled o penězích, je vlastně také hodně o důvěře. A jistě také o nápaditosti, odvaze a podnikatelském umu. To reprezentují ti první dva služebníci. Ten třetí služebník reprezentuje spíše konzervatismus – spoléhání se na jistoty.
Nechci vám nikomu nic podsouvat, ale ze zkušenosti vím, že čtenáři Bible tomu třetímu služebníkovi vždy tak trochu fandí a je jim blízký. Možná proto, že když si sami sebe představíme v tom příběhu, tak možná ten opatrný služebník je nejbližší tomu, co bychom asi udělali my. Kdo z nás by si dovolil se svěřeným milionem riskovat a začít podnikat? Já asi ne. Taky bych ho zakopal na zahradě.
Říkal jsem, že se mi jeví ten příběh spíše jako příběh o důvěře. A tedy vlastně i o víře. Vždyť ten pán chválí první dva služebníky: „Správně, služebníku dobrý a věrný“. Pán vyzdvihuje jejich věrnost, tedy vlastně jejich víru. Ta slova jsou vlastně synonyma – mají slovní základ. A toto podobenství vlastně bez růžových brýlí říká, jak to s tou vírou/věrou je: někdo ji dostane více, někdo méně. Neidealizujme si to. Ono totiž záleží, ne kolik té víry máme, ale co s ní uděláme. Jestli se nebojíme s ní jít jako s kůží na trh. A do kostela. A do života. V tom je ten zakopanej pes. Zakopat se dá cokoliv. Poklad, slivovice – ale ne víra.
První dva služebníci šli z kůží na trh. Dostali nějakou důvěru (nějakou víru) a vyšli s ní do světa. A ano – riskovali, že často budou postaveni před těžká rozhodnutí, že třeba jejich víra bude vystavena těžkým zkouškám, nejistotám, někdy třeba i zklamáním. To všechno život víry obnáší. Ale ten, kdo víru zakope na zahradě – nebo lépe řečeno: postaví ji jako Bibli do vrchní police nečtené knihovny, ten kdo svojí víru zarámuje jen do staré fotky z konfirmace – zkrátka ten kdo svoji víru zakope do minulosti, nebo do nečinnosti, nebo do lhostejnosti, toho Pán Bůh opravdu nepochválí. Ten, kdo dostane málo víry, ten s ní přeci má málo práce. To ti, komu bylo svěřeno více, ti se se svojí vírou nadřou víc. Ale stojí to zato. Ten, kdo svoji víru nechá zaprášit a uležet, neprovětrává ji a nečechrá, ten přichází v podobenství o hostinu a v životě o radost, naplnění, kořeny a naději (například).
Sestry a bratři, úkoly církve by se daly shrnout do čtyř slov: koinonia, martyria, diakonia, leiturgia. Pojďme se podívat na ty naše církevní/sborové hřivny zakleté do těchto slov a posuďme sami ve svém srdci, jestli se jako Kristovi služebníci v tomto sboru považujete za věrné.
Koinonia – společenství, pospolitost, družnost, propojenost, jednota. To, co tvoří sbor. Jsme jednotlivci, ale při shromážděních, nejen těch výročních, jsme sbor. Rodina. Společenství.
Martyria – vydávání svědectví. Lidem kolem nás. V místě kde žijeme, jazykem, kterým mluvíme. Způsobem, který je nám přirozený a vlastní. To je všechno to duchovní doprovázení druhých. Povzbuzování druhých a navštěvování druhých. To je to, čemu se tak vznešeně říká „zvěstování“ Krista – a přitom to může být tak prosté, jako být druhým nablízku, když je to potřeba.
Diakonia – služba. Těm, co to potřebují. Těm, kdo mají méně, než my. Nebo nemají vůbec nic. To jsou naše sbírky potřebným. To jsou diakonické projekty. To jsou všechny naše evangelické školy, školky, ústavy, ale i tábory a dobrovolničení.
Leiturgia – slavení. Každý sbor slaví jinak. Máme různé zbožnosti a také uvnitř sborů je každý jinak nastavený. Ale v neděli se sjednocujeme. Každý má rád něco jiného. Někdo modlitbu, někdo kázání, někdo požehnání. Nemyslím, že je něco méně, když někdo má rád hlavně písně. V neděli každý trochu sleví ze svého a společně vzdáváme dík a slavíme den odpočinku, den věnovaný Pánu Bohu a lidem kolem nás.
Sestry a bratři – máme své hřivny. Máme jich mnoho. Sami zvažte, jak s nimi nakládáme. Jako sbor, či jako jednotlivci.
A tak je nenechme zakopané. Když je nezakopeme, tak nám snad také jednou všem zazní: „vejdi a raduj se u svého Pána“.
Amen
Píseň 699 Pane, dej ať nás
Modlitba
Hospodine, náš nebeský Otče,
dnes jsme měli být v kostele. S našimi bratry a sestrami. Nejsme. Jsme doma, možná s rodinou, možná s přáteli, možná sami. Prosíme Tě dnes – propojuj nás svým Slovem, propojuj nás svoji přítomností. Toto dopoledne sice každý čteme dnešní bohoslužby sami doma, ale víme, že v tento čas se slaví bohoslužby všude po světě. Ať už v kostele, nebo „jen“ čtené doma. Děkujeme, že nás i tento čas smí propojovat v lásce k Tobě a druhým, na které teď myslíme.
Prosíme na naše sbory. Ať umí i v tento nesnadný čas vydávat svědectví o Tvé lásce k lidem. Prosíme, za lidi, kteří jsou nakaženi nějakou záludnou nemocí, nebo kteří se nakažení bojí. Prosíme, dávej jim svůj pokoj a naději. Prosíme za lékaře, sestřičky a všechny zdravotníky, za všechny, kdo pomáhají při zvládání této náročné situace ve světě. Prosíme Tě za politiky, stůj při nich při všech důležitých rozhodováních.
Hospodine, Ježíši Kriste, Duchu svatý – buď s námi a dávej se nám poznávat, dávej nám i v této době pocítit radost, naději, víru, lásku… buď s námi se všemi.
A vyslyš nás, když k Tobě každý sám u sebe doma – a přesto společně se všemi křesťany na celém světě, voláme: Otče náš…
Píseň 483 To jedno mějme stále na paměti
Poslání
Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Požehnání
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal, on to také učiní.
Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec, i Syn i Duch svatý. Jděte ve jménu Páně.
Píseň 700 Pane, Bože všemohoucí