Jakub Kašpar
Biblické čtení (Lk 5,1-11):
„Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.
Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“
Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“
Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.
Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.“ (L 5,1-11)
Kázání:
Podobný příběh jsme si, bratři a sestry, připomínali při bohoslužbách poměrně nedávno. Bylo to v neděli 9. února a četli jsme tehdy jako základ kázání v evangeliu tak, jak ho sepsal Matouš, o tom, jak Ježíš kázal na břehu Galilejského jezera davům, a ty se na něj tak tlačily, až musel ustoupit na loď a kázal z ní. Matouš si při té příležitosti všiml a zaznamenal pro nás tehdy rozhovor mezi Ježíšem a učedníky o tom, proč Mistr k posluchačům mluví v podobenstvích. Dnes se k tomu příběhu (neboť docela možné je, že je to ta samá událost) vracíme s Lukášem a vidíme, že Lukáš nám tu zanechal další důraz onoho dne, kdy Ježíš kázal z lodi.
Ježíš káže zástupům, velikému davu na břehu jezera. Představuji si ty zástupy, před kterými stojí. Jak se na něj tlačí, aby dobře slyšeli jeho slova. Podle Lukášova evangelia jsme vlastně na začátku jeho světského působení, a přesto tu jsou už davy. Čím je tolik zaujal? Vždyť tehdejší izraelská společnost byla plná náboženství, zbožnosti a víry. Lidé světili náboženské svátky, pravidelně chodili do Chrámu, obětovali své dary, žili v neustálém vědomí Boží přítomnosti. A přesto, jak v evangeliích čteme, ve velkých počtech nevynechávali příležitost setkat se a poslechnout si kazatele z Nazareta.
Hádám, že to bylo tím, jak Ježíš o Bohu a Božích věcech mluvil. To bylo totiž jiné, než co znali od kněží a zákoníků. Nemluvil o všemocném přísném a krutě trestajícím Hospodinu, ale o Bohu, který je Otcem. O Otci milujícím, přetékajícím láskou a milosrdenstvím, o Bohu, který není pomsta, ale láska. O Bohu nikoli vzdáleném a panovačném, ale o Bohu blízkém, který každého z nás zná jménem a na nikoho nezapomíná. O Bohu, který má s každým z nás svůj plán. A káže klidně na břehu jezera. Nepotřebuje k tomu ani Chrám, ani synagogy, i když učí i v těchto tradičních prostorách.
A při tom kázání, přes hlavy celého zástupu, si Ježíš všiml dvou rybářských loděk, a rybářů, kteří nepřišli poslouchat jeho slova. Protože měli práci. Z té hlavní – z rybolovu – se právě vrátili, přirazili lodě ke břehu, a věnovali se propírání sítí. To se muselo udělat po každém rybolovu, aby byly sítě připravené na další noc, kdy rybáři znovu vyráželi na moře, aby zkusili své štěstí.
Nazaretský Mistr vstoupil na jednu z lodí, na tu, která patřila Šimonovi, usadil se na ní a kázal z ní. Byl trochu výš a loďka mu poskytla určitý chráněný prostor před tísnícím se zástupem posluchačů. A Šimon (a nejspíš i jeho bratr Ondřej) měli rázem Mistra na palubě. Museli přestat s propíráním sítí a odrazit trochu od břehu, aby měl kazatel odstup.
Co si asi v tu chvíli říkali? Zrovna teď, po naprostém debaklu, úplně nezdařeném rybolovu, úplně uondaní přerušit práci? Vždyť jsme tak unavení, potřebujeme se konečně jít vyspat. Co dáme ženám a dětem k jídlu? Nemáme, co by ženy prodaly na tržišti…
Šimon Ježíše už znal. Osobně. V předcházející kapitole u Lukáše čteme, že Ježíš uzdravil Šimonovu nemocnou tchýni. Tak asi proto se teď nedozvídáme o žádném Šimonově protestu. Rybářský kapitán rabiho přijal na své lodi bez řečí.
Když Ježíš domluvil, zavelel k vyplutí. Na hlubinu zajeďte a znovu rozhoďte sítě! Takový nesmysl! Každý rybář ví, že ryby berou za soumraku nebo za svítání a ne za bílého dne. Přitom to zkoušeli celou noc a nic. Zkušení rybáři neuspěli a kazatel jim teď radí úplnou pitomost – vyjet na moře za plného slunečního žáru, navíc na hlubinu, kde sítě nedosáhnou ke dnu!
Teď už to ani Šimon (a my už z tohoto textu víme, že je to onen Šimon, který se stane Petrem, skálou víry), teď už to ani on nevydrží a ohradí se. Jemně, pravda, ale přesto: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili.“ Ale zároveň už ví, co Ježíš dokáže svým slovem. Co dokáže svou mocí. Takže ihned dodává: „Ale na tvé slovo spustím sítě.“
A co se nestalo – sítě byly plné tak, že málem praskaly pod tíhou ryb. Šimon s Ondřejem museli zavolat druhou loď, Zebedeovic rybářskou posádku Jakuba a Jana, aby jim pomohla. A obě lodě se pod nákladem úlovku skoro až potápěly. Když to Šimon – Petr viděl, spráskl ruce a úplně ho to vyděsilo. Tak moc, až raději chtěl, aby Ježíš odešel. „Vždyť já jsem člověk hříšný, odejdi ode mne, Pane!“
Všimněme si, jak už v tomto příběhu, který končí vyděšeným úžasem Šimona i jeho rybářských druhů, dosvědčují rybáři, Šimon pak na prvním místě, svou důvěru. Oni po letech svých zkušeností přece vědí, že jim kazatel radí nesmysly. Jsou k smrti utahaní, zklamaní z neúspěchu, ani svou práci nemohli dokončit. A přesto, skoro beze slova odporu, znovu odrážejí od břehu a udělají přesně to, co jim ten Boží muž radí. A mnohonásobně se jim to vyplácí.
Všimněme si také, že Ježíš vidí rybáře při práci, dokonce využije jejich loďku jako improvizovanou kazatelnu, vidí, že nic neulovili – a přesto nejdříve dokončí své vyučování. Nejdříve dopovídá všechno, co povědět chtěl. Teprve potom se začne zabývat rybolovem. Teprve potom, ale zároveň platí, že se jejich rybářským neúspěchem přece vůbec zabývat nemusel! Půjčení loďky mohlo být přece na revanš, za uzdravení tchýně, a hotovo. Jenže on se, po tom, co nasytí duše posluchačů, rozhodne nasytit také břicha Šimona, Ondřeje, Jakuba, Jana a jejich rodin.
Ten příběh, bratři a sestry, ukazuje, že duše má před tělem přednost. Ne proto, že je to nějak morálně nebo věroučně správné. Ale proto, že je důležitější. Pokud strádá duše, ani sebelepší jídlo nepomáhá. Můžeme se nacpat k prasknutí, ale prázdnotu v duši tím nezaženeme, žal neuhasíme a smutek nepotlačíme. Ale potom, co má duše svou potravu zajištěnou, je na čase se věnovat i stravě tělesné. Nejen, že je na čase, ale je to také potřebné.
To nejdůležitější poselství, které nám Lukáš předává, vidím ale ještě někde trochu jinde. Šimon se vydává na hlubinu, v plné palbě slunečních paprsků, i když ví, že to nemá cenu. Že desítky let jeho zkušeností, stejně jako zkušenosti jeho předků, jasně dokazují, že na hlubině v tom vedru nechytí prostě nic. Vydává se tam proto, že to říká Ježíš. Ten, který umí tlumočit Slovo Boží a ten, který, jak Šimon ví, oplývá velkou mocí, která nejspíš také pochází od Boha.
Bůh má pro nás plán. Jen my ho často nevidíme. Nedokážeme to, brání nám naše vlastní klapky na očích, ale ten plán tu pro nás je. Někdy ale musíme vyjet na hlubinu a rozhodit sítě, i když se nám nechce, jsme utahaní a ztrhaní a všechno v nás nám říká, že je to úplná hloupost. Když to neuděláme, spláčeme nad výdělkem. Ale pokud budeme mít srdce a oči otevřené, tak abychom uslyšeli ten správný pokyn v ten pravý čas, dostane se nám takového úlovku, o jakém se nám ani nesnilo. Jen se nebát a s Petrovou pokorou a vírou odrazit od břehu. „Jsem jen hříšný člověk, Pane,“ řekl Petr Ježíšovi. Jak, že zněla odpověď? „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi!“ Slyšeli jsme slovo Boží? „Neboj se!“ Když se nebudeš bát, dokážeš veliké věci. Tak se tedy nebojme, bratři a sestry, a vzhůru na palubu, dálky volají! Amen
Modlitba:
Pane, dodávej nám, prosíme, odvahu svým Slovem a provázej nás svým Duchem, abychom se nebáli pouštět na hlubinu oceánu, abychom si troufali i do nesmyslných misí, pokud nás do nich ty posíláš. Děkujeme Ti za to, žes nás zahrnul do svého plánu a pomáhej nám jej naplňovat. Amen