Světlo ve tmě svítí a tma jej nepohltila. (Jan 1,5)
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
to světlo svítí ve tmě, ne na konci tunelu. Není to tak, že musíme vydržet, přetrpět cestu tmavou uličkou, abychom na konci mohli vyběhnout na osvětlenou hlavní třídu, kde si lidé družně povídají a voní svařák. To světlo svítí právě v té tmě. Už v té temné uličce.
Je to za mé působení ve Vrchlabí již čtvrtý sborový dopis (dva vánoční, dva velikonoční), který Vám píšu. Je to také již čtvrtý dopis, který píšu v koronavirových časech, a snažím se v nich povědět něco povzbudivého. Pokaždé jsme doufali, že už brzy pandemie odejde a bude se nám lépe dýchat. Ale zdá se, jakoby s každou vlnou byla nálada o něco pošmournější a potemnělejší. Právě do této potemnělosti – a to je to povzbuzení – slyšíme slovo o světle, které svítí ve tmě. A tma jej nepohltila!
Tahle nemocná doba nás velmi názorně učí, že nemá smysl upínat své naděje na světlé zítřky. Ježíš Kristus také před dvěma tisíciletími nepřišel do žádných světlých včerejšků. Okupační mocnáři tehdy nutili matky v devátém měsíci těhotenství, aby se táhly na sčítání lidu do hlavního města. Po cestě nikdo chudé rodině neprojevil solidaritu a nenechal je přespat doma v teple. Mesiáš se narodil v noci, ve stáji, na seně, zatímco obyvatelé města spokojeně pochrupovali ve svých postelích. A to všechno byl teprve začátek. Právě do téhle noční, ale i lidské tmy přišlo světlo. Ti, kdo dokázali slyšet to, co slyšet měli, za tím světlem šli. Uprostřed tmy světlo uviděli. Někteří byli chudí jako pastýři ovcí, jiní bohatí jako králové. Světlo viděli ti i oni.
Ten příběh nás učí dvě věci: jednak to, co má smysl, nejsou ani utopie světlých zítřků, ani nostalgie světlých včerejšků. Co smysl má, je ostřit oči na světlo v našich dnešcích – ať už jsou temné jakkoli. To druhé a zásadní: to světlo tady je.
Kde konkrétně vidím paprsky světla já? Všude tam, kde se daří rozhovor mimo komfortní zónu vlastního světonázoru. Pošmournost doby je z velké části v dělení do nesmiřitelných táborů a v hloubení zákopů. Zákopová válka je snazší, ale dlouhodobě nákladnější řešení. Vylézt z bezpečí bubliny lidí, kteří si myslí totéž co já, lidí, s nimiž se nám tak dobře nadává na ty druhé, to chce odvahu.
Zdá se mi, že úkolem současnosti je učit se, že s druhým můžu nesouhlasit a stejně ho můžu mít rád. Je třeba znovu se učit diskutovat, vést rozhovor a klidně spolu nesouhlasit a přít se, a přitom se respektovat. Němci tomu říkají Streitkultur. Kultura sporu. I spor se dá vést kulturně. Je třeba umět spolu vzájemně mluvit a mít se rádi, i když se v něčem neshodneme. Myslím, že tam, kde se nám to povede, tam do tmy neporozumění a rozčilení blýskne světlo setkání a naděje.
Do adventní a vánoční doby nám všem přeju dvojí. Zaprvé: mluvme spolu! A když se nám nebo druhým ne a ne rozsvítit, nehledejme každý sám dveře pryč. Hledejme společně vypínač – nebo raději rozsvěceč.
A za druhé: ať nám v brzkých soumracích a dlouhých nocích všechny ty svíčky a blikátka připomínají, že to světlo tu je. Svítí ve tmě a tma ho nepohltila. Tma to světlo nepohltí. Tak ostřeme zraky, jak jen umíme.
Michael Pfann, Váš farář
Bohoslužby v adventu a o Vánocích:
1. adventní neděle, 9:00, s večeří Páně slouží M. Pfann
2. adventní neděle, 9:00, slouží M. Pfann
3. adventní neděle, 9:00, slouží J. Weinfurter
4. adventní neděle, 9:00, rodinné bohoslužby s Vánoční hrou, která se bude rodit na místě, vede M. Pfann
24. 12. „půlnoční“ ve Strážném, 22:00, slouží M. Pfann
25. 12. Boží hod Vánoční, 9:00, slouží M. Pfann
26. 12. neděle Štěpána, 9:00, slouží J. Hála
Pravidelná sborová setkání (v době bez omezení):
Bohoslužby v 9:00 Vrchlabí a první neděli v měsíci v 11:00 Strážné
Biblická hodina pro dospělé v úterý 15:30
Consonare, trubači v úterý 17:00
Biblická hodina ve Speciální škole Diakonie ve středu 8:45
Hovory (s křížlickými a jilemnickými) 3. úterý v měsíci 17:30
Biblická hodina pro děti ve čtvrtek v 14:45
Ten Sing ve čtvrtek 15:30
Setkání konfirmandů ve středu ob týden 14:45